Čínská firma Chengdu Aerospace Corporation (CAC) stroj poprvé předvedla veřejnosti v listopadu 2016 na letecké přehlídce, kde J-20 provedl 60sekundový průlet.
Stroj má tři zbraňové šachty (dvě menší po stranách a jednu větší centrální) a dosahuje maximální rychlosti Mach 2. Vývoj stíhačky byl doprovázen častými poznámkami o původu návrhů a technologií, jejichž část měla být získána prostřednictvím špionáže.
Zavedení do služby bylo ohlášeno dva měsíce poté, co americká námořní pěchota přesunula 16 stíhaček F-35B Lightning II do Japonska. Od příštího roku také začnou USA s dodávkou 40 F-35A pro Jižní Koreu.
Vzhledem ke kombinaci rychlosti vývoje a technologické náročnosti projektu je zřejmé, že čínská armáda J-20 vidí jako jednu ze svých hlavních priorit. Přesto ještě roky potrvá než se k letectvu, které poptává 500 až 700 kusů, dostane potřebný počet letadel.
První výrobní sériová linka byla zprovozněna na konci roku 2015, ale není jasné, kolik kusů již bylo „sériově“ vyrobeno. Do roku 2020 má čínské letectvo získat 24 letadel. K porovnání: Lockheed Martin mezi lety 2006 a 2012 dodal americkému letectvu 187 kusů F-22A Raptor.
Cena letounu nebyla zveřejněna, ale analytik Zhou Chenming, který dříve pracoval v čínském leteckém průmyslu, naznačil, že se bude pohybovat v rozmezí 30 až 50 milionů dolarů.
Čína je v oblasti vývoje motorů v porovnání s USA či Ruskem pozadu a největším handicapem J-20 jsou právě motory (nejen jejich nízký výkon, ale i nízká životnost). První prototypy v roce 2011 létaly s čínskými motory WS-10G (udávaný tah 120 až 140 kN) nebo ruskými AL-31.
Nový čínský motor WS-15 (projektovaný výkon až 197 kN) dokončil pozemní testy teprve v polovině roku 2016. Vývoj motoru ovšem potrvá minimálně ještě několik let. J-20 jsou tak pravděpodobně vybaveny právě ruskými motory AL-31FM2 (145 kN).
Podobný přístup byl zvolen i v případě stíhačky J-10, která měla být osazena motorem WS-10, ale technické potíže při vývoji zapříčinily, že v letounu zůstal ruský AL-31FN (123 kN).
Analytici upozorňují, že s přihlédnutím k designu a vlastnostem stíhačky nebyla J-20 postavena pro vzdušné souboje jako např. americký F-22A Raptor. Tomu napovídají především slabší motory a stealth vlastnosti omezující se jen na přední stranu letounu. Podle některých analytiků jde proto spíše o útočný a záchytný letoun.
„Z mnoha obrázků letadla je patrné, že konstruktéři plně nepochopili koncept obtížně pozorovatelného (stealth - pozn. red.) letadla,“ cituje deník Busssines Insider nejmenovaného vědeckého pracovníka firmy Lockheed Martin. Podle pracovníka se Číňané neměli snažit vložit stealth do tohoto typu letadla.
Obtížná zjistitelnost z čelní strany a schopnost nést střely s dlouhým dosahem z J-20 činí ideální prostředek k provádění úderů v oblasti ovládané nepřítelem a stíhání nepřátelských nebojových letadel v týlu. Prioritním cílem pro J-20 jsou tedy důležité pozemní instalace, svazy letadlových lodí, letouny včasného varování a řízení AWACS či letecké tankery.
„Číňané si uvědomují, že pokud zaútočí na důležité letecké podpůrné systémy, jako jsou AWACS nebo vzdušné tankery, tak tyto systémy nemohou dělat svou práci,“ říká analytik Malcolm Davis z australského think-ranku ASPI (Australia Strategic Policy Institute). „Pokud udržíte tankery zpátky, F-35 a podobné platformy vám nestačí, protože kvůli krátkému doletu nedosáhnou cíle.“
Tyto informace potvrzuje i generál amerického letectva ve výslužbě David Deptula, podle kterého „J-20 není stavěn pro vzdušné souboje ani pro stealth. Nejznepokojivější vlastností je schopnost nést zbraně s velkým dosahem.“
Zdroj: Defense Tech
Článek vznikl pro web Armádní noviny a byl redakčně upraven. Původní text najdete zde.
