Nový druh pohonu by mělo tvořit velké množství tenkých optických vláken, pokrývajících trup ponorky. Vlákna by vedla laserové pulsy, které by měnily vodu kolem podmořského plavidla v plazma neboli ionizovaný plyn. Jeho rozpínáním by vznikla síla pohánějící ponorku žádaným směrem. Podle vědců by takové zařízení bylo schopné vyvinout impulz o síle až okolo sedmdesáti tisíc newtonů. Ponorce by umožnil pohybovat se rychlostmi okolo devíti stovek kilometrů za hodinu (486 uzlů). Podobnými rychlostmi létají dopravní letadla.
Podrobnosti výzkumu vyšly už letos na jaře ve vědeckém časopise Acta Optica Sinica. První autor práce se jmenuje Jang Ke, v anglickém přepisu Yang Ge. Pracuje na Charbinské univerzitě.
Ta je podle webu Australského institutu pro strategickou politiku silně zaměřená na obranu. V roce 2018 šla víc než polovina výzkumných peněz na této škole právě na obranné projekty. Vlastní článek je navzdory slibnému názvu žurnálu psaný s výjimkou anglického abstraktu čínsky.
Nedávno o něm však referoval web Popular Mechanics. Různé druhy laserového pohonu už vědci zkoumají několik desítek let. Nejznámější je jeho verze, o níž se uvažovalo v sedmdesátých letech minulého století. Teorie vznikla jako vedlejší produkt výzkumu laserů, které měly sestřelovat sovětské rakety.
Superkavitace
Její autoři navrhovali postavit kosmickou loď, kterou by poháněl laserový paprsek z vnějšího zdroje. Paprsek měl zahřát spodní část dopravního prostředku. To mělo zase vést k přeměněně okolního vzduchu v plazma, jejíž rozpínání by pohánělo zařízení směrem vzhůru. Ačkoliv šlo o vážně míněný výzkum, zatím se ho nepříliš překvapivě nepodařilo dovést do stadia praktického využití. Podobně je na tom i návrh pohánět pomocí laseru ponorky.
Laser by podle něj měl nastartovat kavitaci. Jde o fyzikální jev, při kterém klesne tlak v kapalině natolik, že se částečně přemění v plyn. Vzniknou tak bubliny. Trup ponorky by měl být podle zpráv o navrhovaném pohonu bublinami celý obalený. To by pak snížilo jeho odpor a umožnilo plavidlu dosáhnout vysoké rychlosti.
Říká se tomu superkavitace. V oblasti válečného námořnictva už se využívá. V sedmdesátých letech dvacátého století vyvinul Sovětský svaz superkavitační torpédo VA-111 Škval. Dosahuje rychlosti potřebné k tvorbě bublin pomocí raketového motoru na pevné palivo.
Torpédo Škval zvládá rychlosti přes 200 uzlů (370 km/h). Pro srovnání: maximální rychlost standardního amerického torpéda Mark 48 se odhaduje okolo 55 uzlů (102 km/h). Superkavitační torpéda později vyvinuly i další státy. S kavitací je však spojený zásadní problém. Je hlučná.