V minulém díle rozhovoru o pirátech jsme probrali formy pirátství a potíže spojené se zpozorováním a identifikací pirátských člunů. Vůbec nejlepší je se pirátům a s nimi spojenými problémy úplně vyhnout. Ale ne vždy je to možné. Opět se objevily nové útoky, tentokrát i na zcela civilní lodě (více zde).
Realitu námořního pirátství přibližuje odborník ze serveru valka.cz. Z bezpečnostních důvodů zde nemůžeme uvést jeho jméno. Moře brázdí na nákladních lodích již 14 let. Posledních 11 let postupoval ve funkcích od třetího důstojníka až po prvního důstojníka. Najezdil desítky tisíc mil a viděl většinu největších přístavů světa. Projížděl i oblastmi, kde se piráti hojně vyskytují. Jeho loď však měla štěstí.
Útok na loď začal. Piráti vnikli na palubu. Jsou na palubě povolené zbraně?
Nejsou zakázané. UNCLOS (pozn. United Nations Convention on the Law of the Sea - Konvence Spojených národů o námořním právu) zaručuje všem lodím svobodu plavby v EEZ (Exclusive Economic Zone - Výlučné ekonomické zóně) a na volném moři a jejich právo tuto svobodu bránit, což v podstatě povoluje i použití zbraní k prosazení tohoto práva.
Pochopitelně loď a její posádka se musí především řídit zákony země, pod jejíž vlajkou pluje. Žádná ze současně nejvíce používaných vlajek přímo nezakazuje použití zbraní.
Proč je tedy problém se takto bránit?
Ozbrojování lodí a posádek se brání hlavně jejich majitelé a provozovatelé. Argumentují především bezpečností lidí na palubách lodí. Převážení zbraní s sebou pochopitelně nese určité riziko jejich zneužití mezi posádkou. Pár týdnů na moři a ponorková nemoc udělají své.
Při ozbrojeném odporu proti pirátům je zde obrovské riziko ozbrojené odvety a tím i možnosti těžkých zranění nebo smrti námořníků.
Asi vás neplatí tak dobře, aby čekali, že položíte život za náklad vietnamských sandálů nebo triček?
My sice vozíme sypané náklady, třeba kaolín, sůl, obilí, uhlí a tak. Ale žádný náklad nestojí za život člověka. Ani za zranění. Navíc, posádky by bylo nutné vycvičit k použití zbraní, což s sebou nese zvýšené náklady na výcvik. Jde zde i neochota samotných posádek účastnit se takového výcviku.
Kvůli sandálům nebo uhlí se nenecháte zastřelit |
Námořníci jsou civilisté, kteří v drtivé většině případů nepracují na lodích z touhy po dobrodružství, ale aby ekonomicky zabezpečili sebe a své rodiny. Dalším a značným problémem je postoj jednotlivých přístavních orgánů. Lodi se zbraněmi může být zakázáno vplout do daného přístavu, protože přístavní orgány vyhodnotí riziko zneužití takových zbraní jako neúnosné.
I v případě, že je vjezd lodi povolen, se může stát, že ji přístavní orgány umožní vyvázání pouze v určitých, speciálně vyčleněných částech přístavu, pod dozorem například ozbrojené ochranky, stranou od ostatních, neozbrojených lodí. Všechna tato opatření jdou pochopitelně na účet majitele lodi. Značnou měrou zvyšují náklady na provoz dané lodi a snižují jeho zisk.
A to ani nemluvím o problémech spojených s vyřizováním potřebných povolení a omezování provozu lodi v přístavu. Z vlastní zkušenosti vím, co umějí "předvést" přístavní orgány např. v USA nebo Brazílii, pokud k nim zavítá i neozbrojená loď, přijíždějící z nějakého "rizikového" přístavu.
Takže nějakého masového vyzbrojování lodí se asi nedočkáme. Co najatí "kropiči", určitě je plno vysloužilých vojáků nebo agentů, kteří by se toho ujali?
Ozbrojená ochranka se využívá poměrně často. Na palubu lodi se na dobu plavby v rizikové oblasti nalodí několik ozbrojených stráží, jejichž jediným úkolem je v případě potřeby odrazit útok pirátů, i za cenu použití zbraní. Odpadá tak problém s přístavními orgány, protože nalodění a vylodění ochranky probíhá většinou v mezinárodních vodách.
Tato ochrana je poměrně efektivní, protože střelci za sebou mají většinou standardní a mnohdy i speciální výcvik. Ovšem efektivní je pouze za předpokladu, že se útok podaří zjistit včas. Piráti v otevřeném člunu jsou pak vystaveni palbě krytých stráží. Takže opět záleží na pozornosti hlídek.
Když už se pirátům podaří dostat na palubu, hrozí značné riziko zranění či zabití členů posádky. Klidně nešťastnou náhodou, třeba odraženými střelami. Dalším faktorem, který také spoustu rejdařů zatím odrazuje, je cena za takovou službu. Hoši nejsou zrovna nejlevnější. Čím kvalitnější výcvik, nebo prokazatelné úspěchy (úspěšně odražené útoky) mají střelci za sebou, tím větší balík peněz stojí jejich pobyt na lodi.
A nesmrtící zbraně?
Použití těchto zbraní zatím není příliš rozšířené, ale existují. Třeba LRAD (Long Range Acoustic Device – akustické zařízení s dlouhým dosahem). Funguje na principu vysílání zvuku o určité frekvenci, který způsobuje bolest, nevolnost a jiné nepříjemné stavy. Britové dělají pokusy se zeleným laserem.
Hromadné nasazení bude opět otázkou nákladů, účinnosti a právních norem.
Dokáže nákladní loď pirátům ujet, nebo je vymanévrovat?
Je všeobecně doporučováno, aby se lodě pohybovaly v rizikových oblastech maximální možnou rychlostí a byly připraveny kdykoli k častým a razantním změnám kursu. Zní to možná příliš jednoduše, ale je pravdou, že poměrně vysoké procento pirátských útoku se dá odrazit (a také bylo odraženo) tím, že loď plula vysokou rychlostí a prudce manévrovala.
Čtenáři nemají úplně přesnou představu o cestovní rychlosti nákladní lodi. Kolik? 10 – 15 uzlů?
Některé i víc. Řekněme 12 – 18 uzlů, to je 22 – 33 km/h.
To není moc.
Jak se to vezme. Loď je dost velká. I při této rychlosti se kolem boků lodi vytváří vlna, dosahující, v závislosti na počasí a velikosti lodi, výšky od několika decimetrů až třeba dvou metrů. Pokud loď často mění směr, vlny se navzájem srážejí a sčítají se jejich amplitudy (maximální hodnoty), případně na sebe navzájem působí. Podél boků lodi se tak vytváří poměrně pestrá "směsice" různých vírů a vln jdoucích z různých směrů.
Pirát musí vyšplhat po žebříku i víc než 10 metrů |
Když navíc velitel lodi manévruje tak, aby loď plula proti větru, a tedy i proti přirozeně se tvořícím vlnám, přičítá se k výšce umělých i velikost přirozených vln. Samotná loď se navíc více houpe a "skáče" na vlnách.
S těmito podmínkami se pak musí vyrovnat pirátský člun, který má bok jen několik desítek centimetrů nad hladinou. Musí se udržet u hladkého boku lodi tak dlouho, aby jeden z pirátů mohl zaháknout žebřík nebo lano a vyšplhat na palubu, která je v případě lodí střední velikosti kolem 4 – 9 metrů vysoko, podle stupně naložení. V případě velkých tankerů to může být i více než 10 metrů.
Pokud jste viděli v televizi nebo na vlastní oči vodáky, jak projíždějí peřeje, tak v podobné situaci je v té chvíli i posádka pirátského člunu.
Asi se to nedá srovnat se sjíždím Lužnice nebo jízdou na raftu v Česku?
Tak tohle je trochu jiný adrenalin a zadarmo. Piráti pochopitelně vědí o těchto možnostech lodí. Někdy hned na začátku, někdy po několika neúspěšných pokusech o nalodění, se pokouší zastrašit posádku lodi a jejího velitele střelbou.
Jakou mají výzbroj?
Nejoblíbenější jsou samopaly |
Samopaly různé provenience a pancéřovky jsou nejoblíbenější. Kalašnikovy a RPG-7 jsou levné, snadno dostupné a jsou k nim hromady munice. Občas kulomety. Těžší výzbroj je naštěstí výjimkou.
Mohou ohrozit loď?
Moderní loď takovou výzbrojí samozřejmě potopit nelze. Několika střelami z automatické pušky nebo výstřelem z RPG ji nedokážou ani nijak výrazně poškodit. Obšívka je zhruba palec tlustá, na větších lodích i víc (pozn. Základní pancíř BVP/IFV je silný kolem 25 mm).
Loď je konstruována tak, aby dokázala zachovat plavbyschopnost i při zaplavení jednoho či dvou nákladových prostorů. Navíc většina moderních lodí je konstruována dvouplášťově, kdy prostor mezi vnitřní a vnější obšívkou trupu vyplňují nádrže na zátěžovou vodu (balast) nebo kolizní prostory. I pokud by se ve vnější obšívce vytvořila menší trhlina, zaplaven bude jen velmi omezený prostor lodi a na její plavbyschopnost to nebude mít vliv.
Pancéřová pěst loď nepotopí |
Také zásah do nástavby, která je uvnitř rozdělena přepážkami na spoustu malých místností, neznamená výraznější nebezpečí. Větší nebezpečí může nastat při zásahu můstku, ale pokud je na takovou eventualitu loď připravena a má například boční okna zakryta, třeba ocelovými pláty nebo i pytli s pískem apod., dá se toto nebezpečí výrazně snížit.
Je však důležité, aby se posádka, kromě nezbytných služeb, přemístila do chráněných a předem připravených prostor, nejlépe uprostřed nástavby nebo uvnitř trupu lodi.
Co tankery?
Tam je riziko vyšší. Hlavně u starých jednoplášťový lodí menších rozměrů, které mají tenčí obšívku. Nicméně i piráti si jsou vědomi rizika, které to představuje a málokterý je ochoten se nechat ugrilovat zaživa. Moderní tankery jsou konstruovány tak, aby případný výbuch šel do stran, skrze boky lodi a nástavba se strojovnou utrpěly co nejméně. Účinek takového výbuchu na otevřený člun, plující několik desítek metrů od boku odstřelované lodi, si každý dokáže představit.
Je proto důležité, aby velitel lodi zachoval chladnou hlavu a nenechal se touto formou nátlaku ovlivnit, a to i za cenu menšího poškození své lodi.
Takže posádky se aktivně nebrání?
Samozřejmě, že jsou posádky tvořené třeba bývalými vojenskými námořníky, někdy i s bojovými zkušenostmi, kteří považují loď za své výsostné území, kam nemá nikdo cizí, potažmo nějaký usmolený pirát, co lézt. Ti jsou ochotni a schopni k obraně použít jakékoli více či méně improvizované prostředky aktivní ochrany.
Například?
Každá loď je podle předpisů vybavena několika světlicemi, signálními pochodněmi a dýmovnicemi, které lze použít buď k odrazení pirátů, nebo přímo k pokusu poškodit pirátský člun či jeho posádku.
K obraně stačí i světlice a dýmovnice |
Lze vyrobit i zápalné lahve, tzv. Molotovovy koktejly, protože na každé lodi se nachází jisté množství hořlavin, vhodných k tomuto účelu. Je však třeba brát v potaz nebezpečí spojené s použitím takovýchto prostředků, především při jejich použití, protože posádka může být vystavena přímé palbě z pirátského člunu.
Co tedy můžete dělat?
Používá se poměrně široká škála pasivních opatření, která mají zabránit nebo ztížit nalodění pirátů na palubu. Základním a nejčastěji používaným prostředkem jsou svitky žiletkového nebo dnes již málo používaného ostnatého drátu. Tyto svitky se upevní podél boků lodi po celé její délce, ideálně těsně pod úroveň paluby.
Pirát, většinou oblečený pouze do běžného, lehkého oděvu, je pak nucen při šplhání nějakým způsobem tuto nepříjemnou překážku překonat. Což v kombinaci s výše zmíněnými možnostmi aktivní ochrany učiní jeho úkol opět o dost obtížnější.
Přelézat žiletkový drát v tričku a riflích, na houpající se lodi, asi není nic moc zážitek. Dá se to ještě vylepšit třeba elektrickým proudem?
Pirát v tričku žiletkový plot nepřeleze a ohradník už vůbec |
Určitě. Elektrické ploty nebo ohradníky, přizpůsobené pro použití na lodích, jsou v poslední době stále populárnější. Fungují téměř na tom samém principu, jako třeba ohradníky pro zvířata nebo elektrické ploty různých nápravných zařízení.
Podél boků lodi je z vnější strany upevněn elektrický ohradník, odizolovaný od ostatních částí lodi a napájený z lodní sítě. Pirát, který se pokusí překonat takovouto překážku je zasažen elektrickým výbojem, který jej sice neusmrtí, ale způsobí mu šok, následovaný většinou pádem do vln u boku lodi nebo zpět do mateřského člunu.
Slabinou tohoto systému je nutnost zachování větší opatrnosti ze strany posádky a také fakt, že pokud se pirátům podaří nějakým způsobem přerušit napájení drátů, vyřadí celou ochranu.
Někdy se píše o používání požárních hadic. Je to možné, nebo jsou to báchorky? Na jednom hasičském veletrhu jsem viděl, že některé proudnice mají pomalu problém udržet dva lidé.
My tak výkonné nemáme. Ale použití požárních hadic a proudnic je často používaným a poměrně účinným prostředkem ochrany.
Každá námořní loď musí být vybavena slanovodním požárním systémem rozvedeným po celé lodi, který umožňuje uhašení požáru kdekoliv na palubě. Stručně řečeno, po celé lodi je rozvedeno požární potrubí s hydranty, napájenými mořskou vodou a na předepsaných místech jsou požární skříňky s hadicemi a proudnicemi.
Každá nákladní loď nad 3000 GRT musí mít minimálně dvě požární čerpadla, schopná vytlačit minimálně 25 kubických metrů vody za hodinu. Tlak v požárním potrubí je podle požadavků konvence minimálně 0,25 N/mm2.
Jen pro představu, pokud je při těchto parametrech napojena na požární systém jedna požární hadice s proudnicí, dosáhne proud do vzdálenosti několika desítek metrů a průměrný dospělý člověk ji jen stěží udrží v ruce.
Do nedávné doby byly požární hadice doporučovány jako aktivní prostředek ochrany proti pirátům. Na vzdálenost kolem 20 metrů lze proudem vody spolehlivě srazit dospělého člověka k zemi nebo smést z jakéhokoliv žebříku či lana, s jehož pomocí se pokouší vyšplhat na palubu lodi.
Zásah do obličeje je z takové vzdálenosti devastující, především pro oči a měkké tkáně. Pochopitelně, pokud je na požární systém napojeno hadic víc, tlak úměrně klesá.
Dvacet metrů je dobrá vzdálenost, ale z automatické pušky, pokud není pirát úplné poleno, musí dostat posádku na 100 i více metrů.
Proto to doporučení platilo spíš dříve, kdy byli námořní lupiči vyzbrojeni většinou sečnými zbraněmi a pokoušeli se loď okrást a ne unést. V současné době, kdy jsou piráti vyzbrojeni automatickými zbraněmi, je taková přímá konfrontace poměrně nebezpečná a obecně se nedoporučuje.
Záleží pochopitelně na situaci. Pokud je posádka dostatečně kryta, pak několik proudů vody, mířících pod vysokým tlakem na kratší vzdálenost do otevřeného člunu, může být vysoce účinnou zbraní. Pokud je člun u boku lodi, několik metrů pod úrovní paluby, kymácí se na vlnách a shora se lijí proudy vody, těžko bude jeho osazenstvo přesně střílet na někoho, koho vlastně nevidí. Nicméně riziko tu stále existuje.
V současnosti se doporučuje upevnit proudnice do ustálené pozice nad boky lodi, především k předpokládaným místům, kde se mohou piráti pokusit vniknout na palubu. S otevřenými hydranty jsou pak připraveny k okamžitému použití. Stačí jediným stiskem tlačítka spustit požární čerpadla a natlakovat naráz celý systém.
Proudnice pak kolem boků lodi vytvářejí vodní clonu, která velmi znesnadňuje setrvání pirátského člunu u napadené lodi a stejně tak stěžuje pokus o vyšplhání nahoru. Proudnice je zvlášť efektivní, pokud se do krátké vzdálenosti před její ústí umístí pevná odrazová plocha, od které se voda rozstřikuje do stran a směrem dolů.
A co v noci?
Pro případ nočního přepadu je dobré nainstalovat kolem boků lodi přídavná světla, osvětlující hladinu bezprostředně kolem boků lodi. Tato světla lze většinou zapnout naráz jedním nebo dvěma vypínači a plní několik funkcí.
Zvonky i lodní sirény mají na piráty nezanedbatelný psychologický efekt |
Pokud jsou zapnuta v okamžiku spatření blížícího se člunu, dávají pirátům jasně najevo, že posádka lodi o jejich přítomnosti ví a je na ně s největší pravděpodobností připravena. V kombinaci se spuštěním poplachových zvonků a lodní sirény to má nezanedbatelný psychologický efekt, který v některých případech může piráty od útoku úplně odradit, nebo alespoň útok pozdržet a dát posádce delší čas na přípravu.
V případě, že pirátský člun přirazí k boku lodi, světla jej osvětlují a současně odhalují posádce napadené lodi. Navíc oslňují osazenstvo člunu, což se může negativně projevit na jejich schopnosti vyšplhat na palubu, přesně střílet nebo udržet člun u boku lodi.
Existují i další způsoby, podle možností a vybavenosti konkrétní lodi. A také nápaditosti posádky. Byly třeba zaznamenány případy, kdy posádka pro vytvoření dojmu, že loď je neustále hlídána větším počtem hlídek, vyrobila figuríny a rozestavěla je na strategických místech lodi.
A co když se piráti dostanou na palubu?
To už je horší, ale zdaleka nemusí být vše ztraceno. Pokud je útok zachycen včas, má napadená loď většinou dost času odvysílat nouzové volání, popřípadě se přímo spojit s některou z válečných lodí EU NAVFOR nebo jiných zúčastněných států, které operují v oblasti Adenského zálivu a kolem Somálska.
Pokud posádka získá jistotu, že pomoc je schopna dorazit v průběhu několika nebo pár desítek hodin, měla by vyřadit z provozu kormidlo a hlavní motory a skrýt se v předem připraveném útočišti. Toto útočiště, nazývané v publikacích nebo oficiálních komunikátech většinou jako "Citadela", by mělo být předem připraveno, vybaveno zásobami potravin a vody a možností zabarikádovat se uvnitř. Na většině lodí lze takovéto místo nalézt a připravit. Pak nezbývá než čekat, až přijde vojenská pomoc a loď osvobodí.
Současně by měla být loď dopředu připravena tak, aby piráti měli co nejvíce ztížen přístup do nástavby a k důležitým lodním systémům. Jde především o uzavření a zablokování všech venkovních dveří a průlezů vedoucích do nástavby, odstranění veškerého vybavení a nástrojů, které se nachází ve venkovních skladech a na otevřených palubách a které by případně piráti mohli použít k proražení si cesty do nitra lodi. Tato zdánlivě jednoduchá opatření mohou lupičům značně zkomplikovat situaci, protože většinou obsadí loď pouze s ručními zbraněmi, bez speciálního vybavení.
Kdo všechno momentálně hlídkování zajišťuje?
V Adenském zálivu působí v současnosti několik plavidel EU v rámci operace ATALANTA, a také lodi jiných zainteresovaných zemí (Rusko, Indie, Japonsko atd.) jejichž úkolem je mimo jiné chránit námořní provoz v této oblasti.
V oblasti Adenského zálivu byl vytyčen IRTC (Internationally Recommended Transit Koridor – mezinárodně doporučený plavební koridor) a zavedeny transitní skupiny lodí. Prakticky je to systém velmi podobný konvojům za jedné nebo druhé světové války.
Válečné lodě hlídkují především podél tohoto koridoru a jsou připraveny zasáhnout maximálně během několika desítek minut. Použití koridoru a konvojů není povinné, ale velmi doporučované.
Válečné lodě hlídkují také v jižní části Rudého moře a v Indickém oceánu poblíž Somálských břehů, nicméně tato oblast je poměrně rozsáhlá a účinnost ochrany je výrazně nižší.
A když je pomoc nedostupná?
Pak posádce většinou nezbývá, než se pirátům podvolit. V takovém případě se striktně doporučuje zachovat chladnou hlavu, plnit příkazy pirátů (ovšem při zachování bezpečnosti posádky a lodního provozu v okolí lodě) a neklást zbytečný odpor. Každý námořník musí mít neustále na paměti, že život a zdraví jsou cennější, než cokoliv jiného.