Letos uplyne 100 let od vzniku československého letectva, na jehož tradice následně navázalo dnes již skromné letectvo AČR. Jaká letadla se v jejich výzbroji objevila, ukazuje tato galerie, byť zdaleka ne úplná. A proč vychází právě 17. září? Svého času se 17. září slavil právě Den československého letectva, a to na paměť přistání 1. československého stíhacího leteckého pluku na povstaleckém území na Slovensku v roce 1944. Na úvodní fotografii je „branďák“ - průzkumný letoun Hansa-Brandenburg C.I zkonstruovaný v první světové válce, který se následně v několika verzích/typech vyráběl i u nás.
Autor: public domain
V prvních letech existence československého letectva tvořily páteř jeho výzbroje francouzské stíhačky Spad S.VII a Spad S.XIII. Na fotografii je sedmička, na letounu můžeme spatřit naše rané výsostné znaky.
Autor: public domain
Prvním vojenským letounem československé výroby se stal pozorovací a lehký bombardovací dvouplošník konstruktéra Aloise Šmolíka z Hlavních leteckých dílen (pozdější Letov). Dle použitého motoru se typově značil Šmolík Š.1 nebo Šmolík Š.2 (viz foto). Stroj vznikl v roce 1920 a sériová výroba dala úhrnem na devět desítek exemplářů.
Autor: Alan Wilson, CC BY-SA 2.0
Stíhací Avia B.3 (tovární označení Avia B.H.3) konstruktérů Pavla Beneše a Miroslava Hajna překvapila v roce 1921 dolnoplošnou koncepcí a tlustým profilem křídla. Tento na pilotáž náročný letoun si však mezi piloty příliš obliby nezískal, vzniklo pouze jedenáct kusů. Ale naše letectvo se díky němu stalo jedním z prvních, v jehož výzbroji se objevily dolnoplošné stíhačky.
Autor: sbírka Václava Šorela
Další dolnoplošné avie – školní a spojovací jako například tato B.11 (tovární označení Avia B.H.11) – již získaly lepší reputaci, a to i díky sportovním úspěchům. A protože měly mnohem slabší motory a byly o poznání lehčí než stíhací B.3 a samozřejmě s nimi nebylo potřeba dělat ve vzduchu takové psí kusy jako se stíhačkou, byla jejich pilotáž mnohem bezpečnější.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Obratná stíhačka Aero A.18
Autor: public domain
Lehký bombardér Letov Š.6 v polovině 20. let se znakem Leteckého pluku 1. Tehdy mělo československé letectvo tři pluky, kdy každý měl několik letek různého určení. Další tři pluky byly utvořeny v letech 1928 až 1931.
Autor: San Diego Air & Space Museum
Průzkumné Aero A.11 z roku 1924 patřilo v té době mezi nejpovedenější stroje dané kategorie.
Autor: public domain
Stíhačka Avia B.21 z poloviny 20. let představovala ve své době povedený stroj. U pilotů se tato avia těšila velké oblibě, ve výzbroji jsme jich měli 137. Dalších 45 kusů létalo v Belgii, kde běžela jejich licenční výroba.
Autor: public domain
Stíhací Letov Š.20 byl současníkem Avie B.21, ale její obliby zdaleka nedosahoval. I tak se ho vyrobilo 113 kusů, z toho deset bylo dodáno litevskému letectvu.
Autor: sbírka VHÚ Praha
Prvním československým letounem s celokovovou kostrou byl Letov Š.16.
Autor: public domain
Výtečná stíhačka z konce dvacátých let – Avia Ba.33. Na trupu má netradičně řazené útvarové označení, kdy se plukovní znak nenachází na první pozici po směru letu, ale vloudilo se před něj písmenné označení letky (na konci pak je evidenční číslo stroje v letce). Stroj patří Leteckému pluku 1, a protože se v roce 1929 plukovní znaky částečně modifikovaly, liší se například od toho na Letovu Š.6 na sedmé fotografii (na něm není ani označení letky, které se začalo aplikovat také na konci dvacátých let).
Autor: public domain
Třímotorové bombardéry Avia F.IX z roku 1932 se měly v případě války používat hlavně v noci. Respektive pouze v noci, neboť za světla by byly v boji velice zranitelné. Typ vycházel ze zakoupené licence dopravního Fokkeru F.IX.
Autor: public domain
Vojenský školní letoun pro elementární výcvik Praga E.39
Autor: archiv VHÚ Praha
Letová formace lehkých bombardovacích a pozorovacích dvouplošníků Aero A.100. Letoun vznikl v roce 1933 a proklatě rychle zastaral. Na podzim 1938 byla jeho bojová hodnota více než problematická. Na fotografii jsou stroje letky 71 od Leteckého pluku 6. Všimněte si, že některé stroje ještě nedostaly útvarové označení a na trupu mají z výrobního závodu vyvedený bílý obdélník pro plukovní znak.
Autor: public domain
Symbolem připravenosti našeho letectva bránit v roce 1938 svou vlast byly stíhačky Avia B.534. V té době už nepředstavovaly žádné terno, ale určitých bojových úspěchů dosáhly o několik let později v řadách slovenského letectva na východní frontě, pak si naštěstí svoji pověst opravily během Slovenského národního povstání. Na svém kontě má tento typ i poslední potvrzený sestřel dosažený na dvouplošné stíhačce s pevným podvozkem.
Autor: public domain
Pozorovací a lehký bombardovací dvouplošník Letov Š.328, přezdívaný „kravka“, mohl teoreticky určitých úspěchů při případné obraně republiky dosáhnout. I tyto stroje později používalo povstalecké letectvo na Slovensku.
Autor: public domain
S rychle zastarávajícími bombardéry Aero MB.200 (licenční francouzský Bloch MB.200) se počítalo pouze pro noční nálety, kdy by je alespoň částečně chránila tma. Vydat se s nimi do boje ve dne by bylo sebevraždou.
Autor: sbírka Václava Šorela
Nejvýkonnějším letounem ve výzbroji našeho letectva v době Mnichova byl rychlý bombardér Avia B.71, tedy původně sovětský Tupolev SB.
Autor: archiv VHÚ Praha
Po druhé světové válce sloužily v obnoveném československém letectvu legendární stíhačky Spitfire, se kterými se vrátili naši piloti z Velké Británii. Jednalo se o nově zakoupené stroje, které neprošly bojem.
Autor: gonzoaviation.com
Po válce jsme si pořídili také rychlá Mosquita ve stíhací-bombardovací verzi FB Mk.VI, celkem to činilo 24 kusů. S nočními stíhačkami této typové řady létali za války naši letci u 68. perutě RAF. Zcela vpravo vidíme rozmazanou cvičnou Avii C-2.
Autor: gonzoaviation.com
V československém letectvu sloužily i sovětské stíhací Lavočkiny La-5FN (viz foto) a La-7, brzy se však poroučely do věčných letových hladin. Výkonově tyto stroje rozhodně špatné nebyly, jednalo se však o spotřební válečné zboží, čemuž byl podřízen výběr konstrukčních materiálů. Jejich trvanlivost v polních podmínkách byla tedy do jisté míry omezená.
Autor: gonzoaviation.com
Avia B-33 byl licenčně vyráběný bitevník Iljušin Il-10.
Autor: gonzoaviation.com
Od roku 1947 se v Avii rekonstruovaly pro naše letectvo stíhací Messerschmitty Bf 109G. Když vyhořel sklad původních motorů DB, došlo k rozhodnutí instalovat místo nich motory Jumo 211F, které však byly určeny pro bombardéry. Tak vznikla Avia S-199 s problematickými vlastnostmi (hlavně při startech a přistáních, které byly do jisté míry problematické už na čistokrevných stodevítkách) a slabými letovými výkony. Nakonec těch Avií S-199 vzniklo neuvěřitelných 450 kusů, přičemž hrstka z nich dodaná v roce 1948 novému státu Izrael zachránila tuto zemi před nepřátelsky naladěnými a útočícími sousedy.
Autor: sbírka VHÚ Praha
Z materiálu zbylého u nás po válce dali v Avii dohromady i několik kusů slavných proudových Messerschmittů Me 262, bylo to sedm jednomístných S-92 a tři dvoumístné CS-92 (v našem označení znamenalo: „S“ – stíhací, „C“ – cvičné). Stroje zde sloužily ke zkouškám a následně i se seznamováním s proudovou technikou. Pro ten druhý účel se nakonec čtyři Avie S-92 a tři CS-92 objevily u Stíhací letky 5 spadající pod 3. leteckou divizi.
Autor: archiv VHÚ Praha
První sovětskou proudovou stíhačkou dodanou do ČSR byl Jak-23 v počtu jedenácti kusů, dokonce se uvažovalo o sériové výrobě. Nakonec však byla dána přednost mnohem výkonnějším MiGům-15.
Autor: archiv VHÚ Praha
Nelichotivý stav našeho stíhacího letectva, založeného na přelomu 40. a 50. let na hybridech Avia S.199, se skokově zlepšil se zaváděním MiGů-15 do jeho výzbroje. Za pozornost stojí přídavné nádrže přiléhající ke křídlu a přinášející pár úskalí (taková nádrž více ovlivňovala proudění vzduchu na křídle a navíc někdy nechtěla po odhození opustit letoun), později se používaly přídavné nádrže klasické. Za migem vykuje transportní/výsadkový kluzák Cybin C-25.
Autor: sbírka VHÚ Praha
Prvním sovětským vrtulníkem u nás byl malý Mil Mi-1. Zde vidíme úpravu pro dopravu raněných.
Autor: Alan Wilson, CC BY-SA 2.0
Mnoho cvičných Trenerů sloužilo i u vojenského letectva, ostatně na jeho popud tato legendární typová řada vznikla.
Autor: sbírka Václava Šorela
Naše letectvo nepohrdlo legendárními aerotaxi Aero Ae-45 (foto), později používalo snad ještě o píď legendárnější L-200 Moravy z Moravy.
Autor: Sbírka Václava Šorela
Posledním "klasickým" bombardérem československého letectva byl proudový Iljušin Il-28. Tento typ vznikal v podstatě jako nosič jaderné pumy, naše stroje však představovaly verzi pro konvenční použití.
Autor: archiv VHÚ Praha
Prvním nadzvukovým letounem ČSLA se stal MiG-19. Devatenáctky se u nás i licenčně vyráběly, ne však v zobrazené přepadové verzi MiG-19PM s čistě raketovou výzbrojí, kterou nám dodávali přímo Sověti.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Nadzvukový stíhací bombardér Suchoj Su-7BKL
Autor: VHÚ Bratislava
Víceúčelový vrtulník Mil Mi-4. Mnohem zajímavější věc pak částečně vykukuje vpravo vzadu, vidíme jednu ze soustav antén aktivních rušičů vrtulníku Mi-8PPA určeného pro radioelektronický boj.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Dopravní Avie Av-14, licenčně vycházející z Iljušinu Il-14, používali i vojáci. Na této fotografii jsou však zajímavější prototypy lidových vozítek Avia krčících se pod křídlem letounu.
Autor: sbírka Václava Šorela
Čtyřmotorový dopravní Antonov An-12 létal u československého letectva v pouhých dvou exemplářích, po 1. lednu 1993 zůstal jeden České a druhý Slovenské republice.
Autor: Vojenský historický ústav
Středně těžký transportní a výsadkový vrtulník Mil Mi-8
Autor: Rob Schleiffert, CC BY-SA 2.0
Velký bitevní vrtulník Mil Mi-24 disponuje i netradičně velkou přepravní kapacitou, ať už pro osobní či nákladní použití. Otázkou zůstává, jestli takové skloubení funkcí je ideální, protože jako bitevník pak je zbytečně velkým cílem pro nepřátelskou palbu. Naopak jako dopravní určitě mohutnější výzbroj přivítá.
Autor: Rob Schleiffert, CC BY-NC-ND 2.0
U ČSLA létaly hromady MiGů-21 v několika verzích. Tento raný MiG-21F-13, který se u nás licenčně vyráběl, vypadá tak nějak elegantněji než následné verze modernější.
Autor: archiv VHÚ Praha
MiGy-21MF u nás sloužily ještě dlouho po rozdělení Československa. S migy zde byla dokonce odehrána zajímavá pyramidální hra. Do výzbroje ČSLA byly v průběhu let postupně zavedeny stroje MiG-21, následně MiG-23 a nakonec MiG-29. A potom z výzbroje AČR to odešlo v opačném pořadí, nejprve MiG-29, potom MiG-23 a nakonec MiG-21. Čili ty jedenadvacítky vlastně předávaly žezlo Gripenům.
Autor: public domain
MiGy-23 s měnitelnou geometrií křídla jsme měli ve stíhací (viz foto) i ve stíhací-bombardovací verzi (u tohoto typu značené i jako bitevní). Za zmínku stojí, že při dělení republiky zůstaly pro nezájem slovenské strany o tento typ všechny třiadvacítky novému českému letectvu.
Aero L-29 Delfin nejprve vyhrálo nad konkurenty ze Sovětského svazu a Polska soutěž na nový cvičný proudový letoun pro Východní blok a pak se stalo legendou, kterou zná každý. Stroj na snímku nese na závěsnících pod křídlem raketnice pro čtyři neřízené střely ráže 57 mm.
Autor: archiv Aero
Jestli je Delfin legendou, tak jeho nástupce Aero L-39 Albatros je legendou dvojnásobnou (a to minimálně dvojnásobnou). Verze L-39ZA (viz foto) nesla navíc pod trupem přimknuté pouzdro s dvouhlavňovým kanonem ráže 23 mm.
Autor: lznamest.army.cz
Dopravní L-410 Turbolet ve veselých vojenských barvách. Jinak Turbolety létaly i s klasickou zastírací kamufláží.
Autor: Rob Schleiffert, CC BY-SA 2.0
Bitevníkům Suchoj Su-25 se u nás přezdívalo hrábě. Tvůrci přezdívky však nemysleli na to, jak důkladně by shraboval nepřítele z povrchu zemského, ale inspirovala je desítka podkřídelních zbraňových závěsníků, kdy při čelním pohledu stroj evokoval zmiňovaný obouruční luční a zahradnický nástroj.
Autor: Rob Schleiffert, CC BY-NC 2.0
Nadzvukový stíhací bombardér Suchoj Su-22M4 s měnitelnou geometrií křídla
Autor: Milan Nykodym, CC BY-SA 2.0
Nejmodernější sovětskou stíhačkou československého letectva se stal MiG-29 dodaný v celkovém počtu dvaceti kusů, z čehož byly dva stroje dvoumístné určené pro výcvik. Malá zajímavost: deset migů přiletělo před listopadem 1989 a deset po něm. Bratrské dělení MiGů-29 k 1. lednu 1993 pak proběhlo netradičně v poměru 1:1.
Autor: Rob Schleiffert, CC BY-SA 2.0
Střední víceúčelový vrtulník polské konstrukce a výroby PZL W-3A Sokol vznikl evolucí sovětského typu Mi-2 v Polsku licenčně vyráběného.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Dnes tvoří páteř českého letectva švédské stroje JAS-39 Gripen. Tato páteř má čtrnáct obratlů.
Autor: Martin Král, Armáda České republiky
Obrazovou exkurzi za letadly československého a následně českého letectva zakončuje dvoumístná cvičná/bojová verze lehkého bitevníku L-159 Alca. Jak již bylo řečeno, dílo není zdaleka vyčerpávající, neboť na všechny typy, natož jednotlivé verze, kapacitní rozsah fotogalerie zdaleka nestačí.
Autor: stefano benedetto, CC BY-NC-ND 2.0