Armáda České republiky zahájila svůj historicky největší tendr, pořízení více než dvou stovek bojových vozidel pěchoty, která mají ve výzbroji nahradit sovětská BVP2 z 80. let. Částka, která by měla na novou techniku padnout, činí 52 miliardy korun. Přesto se zadání, které ve středu 27. března 2019 obdrželi čtyři předvybraní soutěžitelé, vešlo na pouhé tři strany A4.
Samotný fakt, že má zadání tak obrovské a v historii naší armády dokonce rekordní zakázky pouhé tři strany, by ještě mohl obstát, pokud by však následující postup nebyl tak podivný a nebudil pochybnosti.
Splnili nebo nesplnili?
V loňském roce proběhlo testování vybraných vozidel ve vojenském prostoru Libavá. Jejich závěrem bylo, že armádním požadavkům vyhověly všechny zkoušené typy. Ministerstvo pak jejich výrobce přizvalo do tendru.
Ovšem při vyhlášení podrobnějších podmínek na tiskové konferenci 27. března tohoto roku se ukázalo, že byli osloveni výrobci, kteří zadání téhož ministerstva v některých bodech od začátku nesplňují. Ti, kteří by je eventuelně plnit mohli, nebyli osloveni vůbec. Další pak z nejasných důvodů na teoreticky velmi lukrativní nabídku nereagovali.
Překvapivé je i to, že některé požadavky české armády jdou proti dnešním trendům. Příkladem je požadavek na osádkovou věž vozu. Trend v okolních armádách je mimochodem i kvůli bezpečnosti posádky přesně opačný. Věže těchto vozidel jsou bezposádkové a dálkově ovládané. Tento nový parametr, který se zbrojaři dozvěděli až na zmíněné tiskové konferenci 27. března, přitom z tendru vylučuje dosavadního největšího favorita soutěže.
Proti trendům západních armád jde i požadavek na počet míst v obrněnci. Místo obvyklých šesti (konfigurace 6+3) ministerstvo v duchu vozidel používaných v rámci Varšavské smlouvy a podle dosavadní praxe naší armády požadují konfiguraci 8+3. Také tento parametr dopředu vylučuje některé stroje uchazečů, kteří byli do soutěže přizváni.
Oslovení zástupci armády si také stěžují na nucenou spolupráci se státním podnikem, který je navíc dlouhodobě ve ztrátě, a podle vojáků veškeré procedury kolem výroby a údržby vozidel jen prodraží.
Následující text vznikl ve spolupráci s několika bývalými i současnými odborníky z ministerstva obrany, vojáky a lidmi, kteří mají k danému tématu blízko. Z bezpečnostních důvodů neuvádíme jejich jména.
Co nahradí ruské stroje?
Současná bojová vozidla pěchoty BVP-2 vychází ze sovětského stroje BMP-1 (bojevaja mašina pechoty) – viz box Historie BVP u nás.
V průběhu let ministerstvo obrany odmítlo několik modernizačních programů obou verzí, pozornost si získala zejména modernizace BVP-1MA z tehdejšího VOP 026 Šternberk, představená v roce 1999 na veletrhu IDET, a po několika dalších letech více či méně bezproblémového provozu BVP-2 se kolem roku 2013 začalo mluvit o jejich náhradě.
V roce 2016 poslalo ministerstvo obrany žádost o informaci sedmi výrobcům bojových vozidel pěchoty. GDELS se španělsko-rakouským typem ASCOD, britskošvédské BAE Systems/Hägglunds (CV90), německým PSM (Puma), Rheinmetall (Lynx) a FFG (PMMC G5), tureckým FNSS (Kaplan), OTOKAT (Tulpar), italskému IVECO (Dardo) a izraelskému IMI s typem Namer (není BVP, ale obrněný transportér). Osloveny nebyly čínské, ruské, ale ani třeba jihokorejské zbrojovky.
Zatímco Čína a Rusko vzhledem ke geopolitické situaci o účast v zakázce na nová česká BVP nijak neusilují, jihokorejskému obrannému průmyslu bezdůvodné opomenutí vadí i vzhledem k tomu, že nejde o první případ. Tato situace nastala i u tendru na vrtulníky. I přesto, že jsou Jihokorejci díky nošovickému Hyundai a řadě dalších podniků jedním z nejvýznamnějších zahraničních investorů u nás.
Na celou transakci přitom ministerstvo obrany v rozpočtu vyhradilo závratnou částku přes padesát miliard korun. Abychom si uvědomili, o jak obrovskou sumu jde, řekněme si, co lze za tyto peníze pořídit. Za padesát miliard korun by se například pro vojenské letectvo dalo pořídit dvacet čtyři supermoderních amerických „neviditelných“ stíhaček F-35.
Padesát miliard je mimochodem letošní očekávaný schodek státního rozpočtu. I proto by daňový poplatník očekával, že takový kontrakt bude dokonale připraven a nevzbudí ani stín podezření. Obrovská suma peněz přitahuje nejen světové výrobce, ale i řadu vlivných lobbistických skupin.
Kdo se nakonec účastní?
Jednou z prvních zvláštností celého tendru byl fakt, že na výzvu ministerstva obrany vůbec nereagovali dva výrobci zavedených bojových vozidel. Svou nabídku neposlaly společnosti IVECO a Oto Melara s bojovým vozidlem pěchoty Dardo. Ještě zajímavější pak byla ignorace výběrového řízení ze strany izraelské společnosti IMI Systems.
Firma, která byla dříve známa pod názvem IMI (Israel Military Industries), je organizačně státním podnikem a jejím vlastníkem je tedy stát Izrael. S ním má Česká republika v posledních letech výborné vztahy, což se projevilo i na vojenské a technologické spolupráci. Naši vojáci v Izraeli cvičí, armáda chystá nákup izraelských radarů, mechanizované jednotky na kolových obrněných transportérech Pandur využívají bojovou stanici Samson izraelské zbrojovky Rafael, armáda má výborné zkušenosti také s izraelskými protitankovými řízenými střelami SPIKE.
Proč dva z oslovených výrobců nereagovali na nabídku účastnit se tendru za více než dvě miliardy dolarů, se můžeme pouze dohadovat. V létě 2017 pozvalo ministerstvo obrany čtyři výrobce, kteří na výzvu reagovali, ke zkouškám ve vojenském prostoru Libavá. Zúčastnili se výrobci typů ASCOD (americká zbrojovka General Dynamics), CV90 (BAE Systems), Puma (německé konsorcium PSM) a Lynx (německá firma Rheinmetall).
Obrněnec CV90 z bezosádkovou věží během armádních testů na Libavé
Obrněnec Puma během armádních testů na Libavé
Obrněnec ASCOD během armádních testů na Libavé
Vítězná Puma, jediná zasáhla všechny cíle
Čtyři výrobci s pěti typy (CV90 dorazilo ve dvou variantách) se na Libavé sešli v červnu 2017. Vozidla byla testována během statických, dynamických a střeleckých zkoušek. Statické se zaměřily na sběr dat o hmotnosti, rozměrech, ergonomii, pasivní, dynamické i aktivní ochraně, optice a výzbroji.
Dynamické testy se skládaly z jízdy po testovací dráze a upřesňování proměnných, které jsou s mobilitou spojené. Tedy maximální rychlosti na zpevněném i nezpevněném povrchu, schopnost vertikálního i horizontálního sklonu, překonávání překážek hlubokých i vysokých. Během třetí fáze testů byly provedeny střelby. Jak z místa, tak i za pohybu.
Střílelo se na pohyblivý cíl ve vzdálenosti 700 metrů, ale také na pevné cíle ve vzdálenostech 1 200 a 1 800 metrů. Některé uchazeče překvapilo, že se testuje na tak malé vzdálenosti, moderní BVP jsou schopná vést palbu na vzdálenost mnohem větší. Každé z testovaných BVP vystřelilo na každý cíl pět ran v dávce. Protože bylo osm cílů, šlo celkem o čtyřicet vypálených ran.
V den, kdy zkoušky probíhaly, nebylo na Libavé úplně ideální počasí. Foukal silný vítr, což zdařile simulovalo náročné bojové podmínky, s nimiž se jednotlivé typy musely při palbě vyrovnávat. Vítězem střeleckých zkoušek se stalo německé bojové vozidlo Puma, které jako jediné zasáhlo všech osm cílů, přičemž většinu z nich všemi pěti ranami. Puma si připsala třicet sedm zásahů ze čtyřiceti vypálených ran.
Všichni ostatní uchazeči měli minimálně jeden cíl, který vůbec nezasáhli. Zajímavostí je, že druhé nejlepší vozidlo mělo při střeleckých zkouškách pouhých devatenáct zásahů ze čtyřiceti vypálených ran. Dynamickými zkouškami prošla všechna vozidla, ovšem některá měla zásadní technické potíže a musela některé zkoušky opakovat. Oficiální komuniké sice armáda nevydala, v médiích se však vojenští odborníci většinou shodli, že jednoznačnou nadvládu na Libavé prokázalo bojové vozidlo pěchoty Puma z výzbroje německého Bundeswehru, které má další výhodu i ve vysoké úrovni balistické ochrany.
Obrněnec Puma během armádních testů na Libavé
Vítězství Pumy není samozřejmě bezproblémové. Na zkoušky totiž přijel stroj Bundeswehru s vycvičenou vojenskou posádkou, zatímco ostatní výrobci měli k dispozici tovární týmy, které mají se střelbou samozřejmě podstatně menší zkušenosti. Firma PSM však s touto verzí nesouhlasí. “V Libavé byl skutečně stroj Bundeswehru, ale při ukázkách řídili a stříleli jen zaměstnanci společnosti PSM. Němečtí vojáci působili pouze jako doprovod a pozorovatelé,“ brání se rozšířenému tvrzení mediální zástupce společnosti PSM Jiří Grund. Někteří účastníci zkoušek si každopádně stěžovali, že ministerstvo obrany zařadilo střelby do programu jen pár týdnů před akcí, původně se s nimi nepočítalo.
To jsou ale celkem běžné problémy, které by v rámci výběrového řízení asi bylo možné vyřešit. Kdyby se však později neukázalo, že na Libavé byla k vidění vozidla, která prostě vyhrát nemohou.
13. června 2015 |
Hlavně mlčet
Ve středu 27. března na velké tiskové konferenci zveřejnil ministr obrany Lubomír Metnar závěrečné technické požadavky na bojová vozidla pěchoty. Zdůrazňovalo se zapojení českého průmyslu do jejich výroby a byl představen optimistický harmonogram, podle něhož by měla být smlouva s vítězem uzavřena na konci roku 2019.
To podstatné se ale odehrálo ve chvíli, kdy se firmy za zavřenými dveřmi dozvěděli, co se od nich očekává. Stroj měl podle upřesněných požadavků uvézt až jedenáct osob (8+3, tj. osmičlenné družstvo a trojčlennou posádku) – i přesto, že v Libavé byly pouze stroje v konfiguraci 6+3.
Čtyři soutěžitelé se také dozvěděli, že vozidlo má mít osádkovou věž. Hned na místě se překvapení vojenští odborníci zeptali vedoucího akvizičního týmu Ctirada Gazdy, proč si s touto podmínkou dávala armáda tak načas a zda požadavek na věž s lidskou osádkou nejde proti aktuálním trendům.
Tendr na tendrTendr má i čistě procedurální problém: zatím není hotova finální zadávací dokumentace. Ta může mít se všemi přílohami i stovky stran a její přílohou je návrh kupní smlouvy, kterou se firmy podáním nabídky v případě svého vítězství zavazují uzavřít. Výrobci zatím dostali zadání jen na čtyřech A4. Na obranu Metnarova rezortu by se dalo uvést, že se jedná jen o iniciační fázi tendru, kdy mají firmy během dvou měsíců odpovědět, zda jsou schopné požadované vozidlo dodat a splnit další základní podmínky, tudíž není celá zadávací dokumentace potřebná. Realita je však podle informací ze Sekce vyzbrojování taková, že zadávací dokumentace ještě zdaleka není a ani nemůže být hotová. Důvodem je mimo jiné neschopnost rezortu vysoutěžit právního poradce, který by měl asistovat ministerským úředníkům při její tvorbě a zejména při přípravě samotného kontraktu. Soutěž na právní služby k rekordní zakázce byla už dvakrát zrušena, vždy na základě toho, že ministerstvo uznalo některé z námitek neúspěšných uchazečů. Právník jedné ze soutěžících advokátních kanceláří na adresu Metnarových úředníků poznamenal, že by měli nejdřív najmout právního poradce, který jim pomůže se soutěží na právního poradce. Jinak prý vzhledem k úrovni práce úřadu nebude problém zakázku shodit i napotřetí. Na čem si ale ministerstvo obrany dalo záležet, byla smlouva o důvěrnosti informací (dle anglické zkratky tzv. endéáčko), kterou musely všechny čtyři firemní delegace podepsat. V té se musely firmy mimo jiné zavázat, že nebudou o průběhu tendru komunikovat bez souhlasu zadavatele s médii, jinak můžou být z tendru vyloučeny. To by bylo pochopitelné, pokud by součástí dokumentace byly nějaké chráněné informace. Zákaz o tendru mluvit je ale formulován tak obecně, že ho lze vztáhnout doslova na cokoliv. V úvahu tak nepřipadá ani legitimní kritika podivného zadání rekordní zbrojní zakázky. |
Novinářům se však dostalo neurčité odpovědi s poukazem na výběrové řízení australské armády. „Je to jeden ze základních parametrů specifikovaných armádou. Vojáci k plnění svých úkolů požadují osádkovou věž. Ve světě nejde o nic neobvyklého. Podobnou cestou se v poslední době při poptávce BVP vydaly například Austrálie nebo USA,“ odpověděl redakci Technet.cz Jan Pejšek z odboru komunikace ministerstva obrany.
Nutno však dodat, že v USA ještě jednání okolo nových BVP zdaleka nedospělo do fáze, aby by bylo jednoznačné, zda armáda zvolí osádkovou, nebo bezosádkovou věž.
V souvislosti s touto odpovědí je pak ještě zajímavější pohled na ministerstvem obrany opomenutou jihokorejskou společnost Hanwha Defense, která právě do Austálie, pokud zvítězí, dodá ony BVP s osádkovou věží. Vozidlo IFV REDBACK dokonce nabízí v konfiguraci 8+3, přesně jak MO požaduje.
Jižní Korea je navíc jedním z největších skutečných investorů v České republice a osvědčeným průmyslovým partnerem, který již do ČR fyzicky převedl celou řadu technologií a výrobních procesů. Také z tohoto pohledu je opominutí tohoto partnera ze strany MO zcela nepochopitelná.
Na přímou otázku, proč MO neoslovilo tradiční dodavatele BVP pro americkou armádu a zavedeného jihokorejského výrobce, Jan Pejšek z ministerstva odpověděl pouze takto: „Na základě marketingové informace, testování vozidel na Libavé v červnu a červenci 2017, studie proveditelnosti a armádní analýzy došlo k oslovení čtyř zkušených evropských výrobců. S tímto postupem byla 17. prosince 2018 seznámena vláda.“
Požadavek na věž s osádkou je přitom zcela zásadní, protože z tendru prakticky vylučuje jednoho z favoritů. Vítěze testů z Libavé, německé bojové vozidlo pěchoty Puma, které je od počátku vyráběné pouze s bezosádkovou věží tak, aby se tím ušetřila hmotnost pro silnější pancéřování podvozku, ve kterém je lépe chráněn převážený výsadek. Podle posledních informací podá společnost PSM, výrobce vozidel PUMA, oficiální stížnost proti diskriminačním technickým podmínkám, požadovaných českým ministerstvem obrany.
Z tendru kvůli tomuto požadavku vypadává také jedna ze dvou nabízených verzí vozidla CV90, která je osazena dálkově ovládanou věží.
Musí se vejít
Druhé překvapení vyvolal už zmíněný požadavek na uspořádání 8+3, kdy musí být bojové vozidlo schopno kromě tří členů posádky (velitel, střelec, řidič) uvézt také osmičlenný výsadek.
Zajímavé je, že ještě před několika týdny ministerstvo na svém webu v dokumentu „Modernizační projekty AČR“ požadovalo pouze šestičlenný výsadek s tím, že další dvě místa by eventuálně byla nouzová pro specialisty (zdravotník, spojař apod.). Důležitější je však fakt, že tento požadavek z boje o rekordní zakázku efektivně znovu vylučuje nejen výkonný německý stroj Puma s uspořádáním 6+3, ale také výrazně znesnadňuje další účast v tendru druhé verzi nabízeného švédského vozidla CV90.
Ačkoli se v řadě zdrojů uvádí, že je tento typ schopen vézt osmičlenný výsadek, originální švédská projektová dokumentace počítá pouze se sedmi členy převáženého pěšího družstva, na což jistě dříve nebo později někdo upozorní. Nakonec si musíme připomenout tvrzení vedoucího projektového týmu Gazdy z listopadu loňského roku, že výhodou bude také stávající zavedení typu vozidla v některé z armád. Z tohoto důvodu může být ze soutěže vyřazeno druhé německé želízko v ohni, vozidlo Lynx, které existuje pouze ve formě několika prototypů. Některé zdroje však aktuálně právě tento stroj favorizují.
Zde je tedy rovnou na místě se ptát, proč tedy samo ministerstvo pozvalo do tendru účastníky, kteří prokazatelně nesplňují jeho požadavky, když část z nich nenabízí osádkovou věž, a jiní nemohou vézt více než šest členů pěšího výsadku.
Podívejte se, jak Lynx letecky přicestoval do ČR:
12. září 2018 |
Vojáci budou ze svého rozpočtu zachraňovat státní podnik
U podobně velkých státních zakázek se vždy požaduje, aby významnou část zakázky realizoval domácí průmysl a státní výdaj se tak alespoň částečně ekonomice vrátil. České ministerstvo obrany slibuje na první pohled grandiózní podíl českého průmyslu ve výši minimálně čtyřiceti procent. Problémem je, že průtokovým ohřívačem či prostředníkem, který si má ukousnout ze zakázky největší díl, je státní podnik VOP CZ, se kterým musí dle představ ministerstva vítězný dodavatel povinně uzavřít smlouvu na servis a další spolupráci.
VOP CZ, s.p. je přitom podle námi oslovených expertů blízkých MO již řadu let po sobě v hluboké finanční ztrátě (více také zde a zde). Podnik byl za posledních pět let „v zisku v roce 2016, kdy po zdanění vykázal zisk 22 milionů,“ potvrdil redakci Jan Šafařík, vedoucí odboru marketingu VOP CZ. „Ztráta v roce 2017 byla 59 milionů. Pro rok 2018 ještě není schválená výsledovka ze strany auditora a dozorčí rady,“ říká Šafařík. Podle dostupných informací je však firma opět ve ztrátě zhruba sto padesát milionů korun (viz odkazy výše).
Jaké procento vašich zakázek aktuálně pochází od české armády? ... Podnik je integrální součástí plánů obrany ČR a jako takový by měl i v dobách mimo krizové stavy zajišťovat udržování kompetencí formou starosti o životní cyklus pozemní vojenské techniky. Na rozdíl od soukromých subjektů je hospodaření podniku plně pod kontrolou Ministerstva obrany ČR. Případné zisky podniku neodcházejí majitelům firem, ale zůstávají majetkem státu. Naše technologické vybavení, znalosti a zkušenosti v oblasti vojenské výroby, oprav a servisu pro Armádu ČR, jsme v uplynulých letech museli nahrazovat civilní strojírenskou výrobou a tím udržovat vojenskou část podniku, abychom byli v budoucnu schopni reagovat na velké připravované projekty Ministerstva obrany ČR a Armády ČR a průběžně zajistili naplňování požadavků vyplývajících ze zakladatelských dokumentů. Z ekonomického pohledu jsme, i přes veškerou naši snahu skončili ve ztrátě způsobené nevyužitím kapacity podniku v oblasti vojenské a speciální výroby, kterou musíme z titulu zakladatelské listiny pro ministerstvo obrany udržovat. ... |
Podnik se ústy Jana Šafaříka hájí tím, že „smyslem existence státního podniku VOP CZ není generování zisku, ale zajištění dlouhodobých kompetencí na poskytování kontinuální a efektivní podpory zabezpečení obranyschopnosti státu prostřednictvím komplexních služeb a produktů v oblasti pozemní vojenské techniky.“
„Na rozdíl od soukromých subjektů je hospodaření podniku plně pod kontrolou Ministerstva obrany ČR. Případné zisky podniku neodcházejí majitelům firem, ale zůstávají majetkem státu,“ dodává Šafařík.
Podle námi oslovených zdrojů blízkých MO naprostou většinu tržeb VOP CZ realizuje v civilním průmyslu a je vzhledem k nízké produktivitě a neefektivitě v tržním prostředí prakticky nekonkurenceschopný. S tím zástupci firmy pochopitelně nesouhlasí: „Podnik VOP CZ je stabilizovaný a dobře připravený na plnění zodpovědných úkolů, náročných projektů a strategických zakázek pro Ministerstvo obrany a Armádu České republiky v příštích letech,“ napsal v odpovědi redakci Technet.cz Jan Šafařík.
Minoritní podíl armádních zakázek nám však zástupce VOP CZ nepřímo potvrdil: „Tržby v oblasti obrany a bezpečnosti za rok 2018 byly necelých 132 milionů (z toho 107 milionů od AČR), tedy cca 11 % z celkových tržeb podniku. (např. opravy tanků T-72M4 CZ, opravy PVO techniky, dodávky podvozku UGV a další),“ vysvětlil redakci Šafařík. Uvedené hodnoty jsou však včetně veškerého materiálu, který podnik pro splnění uvedených zakázek nakupuje od subdodavatelů. Po očištění (tedy bez subdodávek), bude podíl vojenských zakázek VOP CZ ještě menší.
„Na letošní rok jsou plánované zakázky pro AČR v hodnotě 193 mil Kč (např. opravy tanků T-72M4 CZ, opravy PVO techniky, dodávky CAP-6M1 a další),“ dodal zástupce podniku (zbytek vyjádření k otázce najdete v boxíku). Pokud se však na uvedené plány podíváme podrobněji, samy o sobě dokazují, podle námi oslovených odborníků, v článku zmíněné pochyby o potřebnosti a skutečném přispění podniku na chystaném tendru. Například podvozky pro CAP-6M1 totiž VOP CZ kupuje od společnosti TATRA Trucks a.s. (TATRA T-815 4x4). Samotnou cisternovou nástavbu pak od společnosti KOBIT Jičín, která provádí i její integraci na podvozek. VOP CZ je pak jen prostředníkem, s jehož marží se však musí počítat.
Nejistá je podle oslovených expertů i samotná připravenost a stabilita podniku VOP CZ. Velká část pracovníků, včetně vedoucích, kteří měli zkušenosti se skutečnou vojenskou výrobou (například s vozidly Pandur), již VOP CZ dříve opustili. Současné vedení podniku z části nově pochází ze zkrachovalého podniku Vítkovice Power Engineering a.s., kde před vstupem do politiky působil i současný ministr obrany Lubomír Metnar.
Zakázka na BVP by přitom měla státnímu podniku podle představ ministerstva zajistit živobytí na několik desítek let. Podle redakcí oslovených expertů je pak i z výše uvedených důvodů téměř jisté, že jeho povinné zapojení celý projekt notně prodraží. Navíc dosud nebyl uveden přesný mechanismus zapojení českých firem do případných dodávek nových BVP a ani to, zda tyto budou své subdodávky dodávat přímo nebo právě prostřednictvím VOP CZ.
„Zapojení českých firem je otázka především na jednotlivé uchazeče (BAE Systems, GDLES, Rheinmetall, PSM). U každé z nich předpokládáme odlišný model i rozsah spolupráce s českým obranným průmyslem,“ řekl redakci Jan Šafařík. Světlo do této otázky nevneslo ani ministerstvo obrany. „Čím větší bude přenesení výroby a know-how do ČR, tím to bude lepší. O roli VOP CZ jakožto integrátora byly výrobci vozidel informovány. Bude záležet hlavně na nich, jaké další české firmy by v zakázce chtěly využít,“ napsal redakci Technet.cz Jan Pejšek z odboru komunikace ministerstva obrany.
Ministerstvo přitom ve výzvě k podání žádosti o účast, kterou předalo dodavatelům doslovně požaduje „obligatorní zapojení státního podniku VOP CZ, s.p. do výroby a péče o životní cyklus BVP.
Podle jakého klíče MO vybralo právě VOP CZ vysvětlil redakci opět Jan Pejšek: „Pokud jde o české firmy, naším požadavkem (a důležitým hodnotícím kritériem při výběru dodavatele) je jejich robustní zapojení do zakázky v rozsahu nejméně 40%. Integrátorem zapojení českých firem do výroby a gestorem údržby a logistické podpory vozidel po celou dobu jejich životního cyklu bude státní podnik VOP CZ, jehož je MO ČR zřizovatelem a jehož schopnosti mají v tomto směru pro armádu strategický význam. Podnik se dlouhodobě soustřeďuje na obrněnou techniku a její servis, udržuje k tomu potřebné lidské i technické kapacity. Což neznamená, že se na zakázce nebude podílet řada jiných firem. S jejich zapojením MO i VOP CZ počítají.“
Schopnosti VOP CZ přitom nejsou podle námi oslovených zdrojů velké. Může zajistit svařování či montáže částí vozidel, není ale schopen sám vyrobit žádný ze subsystémů vozidla. V této souvislosti by mělo pravdivě zaznít, že žádná podstatná součástka nových BVP (prvky podvozku, motor, převodovka, věž, zbraně, vysílačky, atp.) nebude česká.
Skutečnou přidanou hodnotu mohou na zakázce realizovat firmy jako Meopta (optické systémy), Optokon (optické kabely) či Ray Service (hasicí či diagnostický systém, sdružená kabeláž). Těmto a mnohým dalším plně konkurenceschopným společnostem je však podle oslovených odborníků neefektivní VOP CZ vnucován ministerstvem jako prostředník, který si nepochybně bude přirážet k dodávkám těchto českých firem svoji provizi a celý projekt tak bude jen dále výrazně prodražovat.
Kdy to skončí?
Správná spekulativní otázka na závěr není, kdo to asi vyhraje, ale kdy to celé skončí. Ministerstvo obrany trvá na optimistickém harmonogramu, že smlouvu s vítězem podepíše už letos v září. Přitom chce Metnarův úřad postupovat vícekolově. Nejprve chce předběžné nabídky, fakticky spíše potvrzení účasti v tendru na základě pouhé třístránkové dokumentace, pak bude očekávat finální nabídky, a to včetně prohlídky funkčních vzorků. V září chce podepisovat smlouvu.
Podle zástupců firem jsou ale takové šibeniční termíny zcela nereálné. Ministerstvo snad časem předá firmám plnohodnotnou zadávací dokumentaci, tu si bude muset každý soutěžitel přeložit, prostudovat a zejména ve vztahu ke svému produktu detailně vyhodnotit. Pak teprve bude moci připravovat svou nabídku, která bude muset být přeložena do češtiny.
Před podpisem smlouvy má zároveň proběhnout reálné testování vybraného vozidla. A abychom nezapomněli, podpis smlouvy s vítězem musí nejprve schválit vláda. Spekulujme tedy, že reálně je podpis smlouvy, a to i v případě, že soutěžní proces půjde bez problémů a žádná z firem ho nebude napadat, záležitostí příštího roku.
Vzhledem k rizikům celého procesu i výkonnosti akvizičního aparátu ministerstva obrany jsou však na stole i další – v minulosti využité – možnosti: Jedna z nich je, že soutěž bude kvůli problémům zrušena a místo ní bude uzavřena mezivládní dohoda. To je v zásadě výběr dodavatele napřímo bez soutěže, kdy stát, ve kterém má dodavatel fabriku, funguje jako prostředník, který oficiálně podepíše smlouvu. Další možností je, že přijde ekonomická krize a nákup BVP se opět odloží.
Historie BVP u násBojová vozidla pěchoty do své výzbroje zařadila Československá lidová armáda v roce 1973. První verzí bylo BVP-1, mírně upravená československé verze sovětského BMP-1 (bojevaja mašina pechoty). Armáda v roce 1973 objednala celkem 2 252 kusů, přičemž část obdržela přímo ze Sovětského svazu, většinu však vyrobily slovenské zbrojovky vlastními silami. BVP-1 bylo v základní variantě vyzbrojeno 73mm nízkotlakým kanónem 2A28 spřaženým se 7,62mm kulometem PKT. Protitankovou výzbrojí se staly protitankové řízené střely 9M14M Maljutka (AT3 Sagger). Výroba byla ukončena v roce 1989 a téměř 1 900 kusů několika různých variant (bojové vozidlo pěchoty, obrněný transportér s odstraněnou hlavní výzbrojí, průzkumné vozidlo) bylo po rozpadu Československa rozděleno mezi oba nástupnické státy. Modernizovaná varianta BVP-2 byla do výzbroje ČSLA přijata v roce 1983, stejně jako v případě první verze to byly nejdřívestroje, vyrobené ve zbrojovkách v Sovětském svazu. Československá licenční výroba naběhla v roce 1987 a skončila v roce 1989 po vyrobení objednaných 280 vozidel pro ČSLA a 64 pro zahraniční zákazníky.  Staré BVP-2 během armádních testů pásových obrněnců na Libavé Přestože BVP-2 přímo vychází z BVP-1, oproti původnímu typu má několik změn. Hlavním rozpoznávacím znakem jsou rozměrnější kryty pásů, které umožňují vozidlu snadnější plavbu. Nainstalována byla také větší věž s rychlopalným 30mm kanónem 2A42, nové odpalovací zařízení 9P135M umožňuje použít protitankové řízené střely 9K111 Fagot (AT-4 Spigot) a 9M113 Konkurs (AT-5 Spandrel). Po rozdělení Československa se i BVP-2 rozdělily mezi Českou a Slovenskou republiku a po vyřazení BVP-1 zůstaly jako páteř mechanizovaných praporů 7. mechanizované brigády ve výzbroji jako jediné pásové bojové vozidlo pěchoty naší armády. |
Aktualizace: doplnili jsme do článku vyjádření společnosti PSM ke střelbám na Libavé.
