 |
Za nejlepší jednomotorový stíhací letoun francouzské provenience v době bitvy o Francii je právem považován typ Dewoitine D.520. Dalšími významnými zástupci dané kategorie ve výzbroji francouzského letectva tehdy byly nejpočetnější Morane-Saulnier M.S.406, dále Bloch M.B.151/M.B.152 a především americké stroje Curtiss Hawk 75, na kterých tam dosáhli největších úspěchů i naši letci.
Tři stíhačky Morane-Saulnier MS.406 a dále tři stíhačky Curtiss Hawk 75
Portfolio jednomotorových stíhaček bojující Francie potom doplňovaly ještě typy, jejichž význam byl pro danou kampaň malý až zanedbatelný. Patřil k nim i do značné míry zajímavý Caudron C.714, stíhací letoun muší váhy a celodřevěné konstrukce.
Stíhací střízlík
Požadavky na lehký stíhací letoun vypsalo francouzské ministerstvo letectví v roce 1936. Lehká stíhačka, s málo výkonným motorem a vyrobená z především nedeficitních materiálů, se měla svými letovými výkony blížit standardním stíhacím typům (levnější slabší motor na to měl stačit právě díky nízké hmotnosti letounu a jeho aerodynamický vytříbeným tvarům). A nešlo pouze o menší pořizovací náklady, ale také o menší provozní náklady.
Technologické jednoduchost a z toho vyplývající i nižší výrobní náklady byly nutnou, i když ne postačující podmínkou, že v případě vypuknutí války bude možné takový stroj vyrábět ve vysokém výrobním tempu a ve velkých sériích. Výše uvedené atributy také znamenaly, že minimálně do výroby dřevěných draků bude možné zapojit i řadu menších továren (například nábytkářských) mimo letecký průmysl a takto rozdrobená zbrojní výroba je méně ohrožená leteckým bombardováním. Slova o hromadné a rozdrobené výrobě však platí obecně, ne v případě Francie a předmětného typu C.714, jak ještě uvidíme.
K práci na nové lehké stíhačce měla firma Caudron dobré předpoklady. Mohla navázat na řadu svých lehkých závodních speciálů, které měly na svém kontě i několik rychlostních rekordů v tabulkách FAI. Byly to Caudron C.362/C.366 a především Caudron C.450/C.460/C.461, kdy v letech 1933 až 1936 vzniklo minimálně sedm závodních speciálů této řady.
Závodní speciál Caudron C.366
Závodní speciál Caudron C.460
Cesta za lehkou stíhačkou byla zahájena typem Caudron C.710. Práce šly rychle a první ze dvou prototypů C.710 vzlétl v červenci 1936. Začátkem roku 1938 byl sice zničen při havárii, ale mezitím už byl na světě prototyp druhý. Letoun měl zatím pevný podvozek, samozřejmě pečlivě aerodynamicky kapotovaný. Také se na něm objevila pro vyvíjenou lehkou stíhačku původně plánovaná výzbroj v podobě dvou 20mm kanonů v křídle s 60 náboji na zbraň (vypsaná specifikace hovořila o „co nejsilnější možné výzbroji“).
Caudron C.710 nebyl ministerstvem letectví schválen k sériové výrobě. Jeho třetí stavěný drak byl využit pro dokončení vylepšeného prototypu Caudron C.713, zalétaného na konci roku 1937. Ve snaze za zvýšením letových výkonů dostal zatahovací podvozek.
Caudron C.710, prototyp lehké stíhačky, první v sedmistovkové typové řadě vedoucí k sériovému typu C.714
Caudron C.713, prototyp lehké stíhačky, poslední stupínek k sériovému typu C.714
A konečně dalším krokem už byl Caudron C.714, určený pro sériovou výrobu. Oproti svým předchůdcům dostal silnější motor Renault 12R-03 o vzletovém výkonu 500 koní (prototypy C.710/C.713 měly 450koňový motor Renault 12R-01). Také kanonová výzbroj byla shledána pro tak lehký stroj příliš těžkopádná, a tak byla nahrazena čtyřmi 7,5mm kulomety (s 300 náboji na zbraň).
Je tedy pravda, že objednávka sériových strojů v roce 1939 byla podepsána, přestože prototypy C.710 a C.713 nikoho nenadchly. A potom při testování prvních vyrobených C.714 si Francouzi uvědomili, že daný typ (což víceméně platilo i pro v jiných zemích navrhované stíhačky této kategorie) není pro bojové použití vhodný. Oproti klasickým stíhačkám (v tomto případě především oproti německému typu Bf 109) výkonově zaostával, nedosahoval zdaleka takové rychlosti a stoupavosti (rychlosti stoupání). Oprávněné byly také obavy z malé odolnosti konstrukce lehkého draku proti střelám z kanonové výzbroje stíhaček.
Lehký stíhací letoun Caudron C.714
Lehký stíhací letoun Caudron C.714
| Caudron C.714 | Messerschmitt Bf 109 E-3 | |
|---|---|---|
| Rozpětí | 8,97 m | 9,87 m |
| Délka | 8,63 m | 8,64 m |
| Prázdná hmotnost | 1390 kg | 2010 kg |
| Max. vzletová hm. | 1880 kg | 2505 kg |
| Max. výkon motoru | 500 k | 1100 k |
| Max. rychlost | 465 km/h | 570 km/h |
| Stoupavost | 7 m/s | 17 m/s |
| Výzbroj | 4×7,5mm kulomet | 2× 20mm kanon, 2×7,92mm kulomet |
Vrak stíhačky Caudron C.714 s absentujícímu krycími plechy nám názorně ukazuje její motor. Jedná se o vzduchem chlazený invertní dvouřadý dvanáctiválec Renault 12R-03 o maximálním výkonu 500 koní.
