Otázka za miliardy: Proč chce Armáda ČR větší výsadek do BVP?

Jedním z nepřekročitelných požadavků při výběru nových bojových vozidel pěchoty pro Armádu ČR je nutnost převážet osmičlenný výsadek. Tento požadavek některá z nabízených BVP neplní, resp. plní jen s obtížemi. Proč vojsko potřebuje osmičlenný výsadek, si pokusíme objasnit v následujícím článku.

Armáda ČR a britská pěchotní škola

Pro vysvětlení požadavku na osmičlenný výsadek je nutné pochopit základní filozofii organizace a fungování Armády ČR. Česká armáda od 90. let následuje tzv. „britskou pěchotní školu“, u které těžiště bojové činnosti leží na vojácích a pozemní technika je brána jako jejich podpora a prostředek pro řešení situací, které nezvládne pěchota.

Například v německém Bundeswehru je tomu přesně naopak. Těžiště leží na obrněné technice a vojáci jsou v německé armádě chápáni jako doplněk obrněné techniky. Mimo jiné proto má německé BVP Puma bezosádkovou věž (důraz na techniku) a britská bojová vozidla Ajax a modernizované BVP Warrior osádkovou věž (důraz na úzkou součinnost s vojáky).

V současné mechanizované četě Armády ČR se nachází tři BVP-2 a 29 osob (s postupným rozšiřováním na 31 o ISR specialisty). Tato struktura z hlediska vozidel prakticky stále ctí sovětskou doktrínu z dob studené války.

Mechanizovaná četa

• velitel čety (nejde o pevnou pozici);
• zástupce velitele (nejde o pevnou pozici);
• nově specialisté pro vedení průzkumu, sledování a zpravodajství (ISR) 2x;

Mechanizované družstvo (3 × 9 osob)

• velitel družstva;
• střelec-operátor;
• starší řidič;
• velitel roje (roj);
• starší střelec 2x (roj);
• střelec (roj);
• pancéřovník (roj);
• pomocník pancéřovníka (roj);

Tento počet přesahuje kapacitní možnosti trojice BVP-2, nikoliv však kolových BVP (KBVP) Pandur II. Jak se to řeší a proč tomu tak je, si napíšeme dále. Stejně tak si popíšeme chystaný přechod mechanizovaných jednotek Armády ČR na „čtyřkovou“ sestavu.

Video: Bojové střelby BVP-2 a výsadek roje

Sovětské BVP-2 vs. nároky na moderní boj

Současná Armáda ČR provozuje dva typy BVP ‒ kolové BVP (KBVP) Pandur II a pásové BVP-2. Obě vozidla se liší jak svým konstrukčním uspořádáním, tak způsobem nasazení a použití. Vojáci v KBVP bojují spíše jako motorizovaná pěchota (Pandur II podporuje vojáky „na dálku“), v BVP-2 jako mechanizovaná pěchota (BVP-2 podporuje vojáky „na blízko“).

BVP-2 kromě tříčlenné posádky pojme šestičlenný výsadek, resp. sedmičlenný výsadek, protože v BVP-2 je ještě jedno nouzové místo (původně pro chemika) za řidičem.

Sovětské BVP-2 vzniklo v 70. letech pro účely masivního sražení mechanizovaných jednotek ve střední a západní Evropě, v prostoru s velkým počtem vodních toků a v prostoru zamořeným zbraněmi hromadného ničení (jaderné, chemické, biologické zbraně). Úkolem BVP-2 bylo společně s tanky, po dělostřelecké a raketometné přípravě, prorazit ztečí frontovou linii a vysadit vojáky, kteří by rozšířili průlom a zničili zbytky odporu.

BVP-2 má proto mohutnou výzbroj, schopnost překonávat vodní toky, skvělou taktickou mobilitu, schopnost součinnosti s tanky, avšak to vše na úkor vnitřního prostoru a nízké ochrany posádky. Jednoduše schopnosti BVP-2 s jeho mohutnou výzbrojí byly důležitější, než bojové schopnosti výsadku.

Armáda ČR ale v 90. letech začala přecházet od sovětské doktríny k britskému chápání role vojáka na bojišti ‒ voják je v centru pozornosti a vše se točí kolem něj.

Mechanizovaná pěchota české armády tak neustále získává nové povinnosti a schopnosti, ať už jde o rozšiřování důležitosti odstřelovačů, zavádění dvoučlenných ISR týmů, případně začleňování dalších „externích“ specialistů (psovodi, pyrotechnici, zdravotníci, chemici, letečtí nebo dělostřelečtí návodčí, obsluha dronů, atd.) do mechanizovaných čet.

Nejde však jen o rostoucí počet lidí v četě, ale také o rostoucí množství vezeného materiálu (výstroj, výzbroj, zbraně, senzory, drony, atd.). V BVP-2 se původně nevozil osobní materiál vojáků, protože na něj nebylo místo a hlavně podle tehdejší sovětské doktríny to nebylo potřeba. Vojáci bojovali jen kousek od mateřského BVP-2, provedli útok a pak se s BVP-2 přesunuli na shromaždiště, kde čekala vozidla týlového zabezpečení.

Mechanizovaná pěchota Armády ČR ale musí být na bojišti 21. století univerzálnější a plnit mnohem širší a komplexnější úkoly, než tomu bylo během studené války, kdy úkolem BVP a mechanizované pěchoty byla zteč na frontovou linii nepřítele.

Video: Výcvik pěchoty s KBVP Pandur II před nasazením v Litvě

Velikost roje v Pandur II a BVP-2

V AČR sloužící KBVP Pandur II s bojovým modulem RCWS-30 pojme sedmičlenný výsadek, Pandur II ve verzi obrněný transportér dokonce 11 lidí. Také Pandur II má jedno místo „u chemika“, takže Pandur II s RCWS-30 pojme až 11 osob.

Problém s místem „u chemika“ u KBVP Pandur II i BVP-2 je však podobný. Na toto místo se lze dostat jen horním poklopem, takže o nějakém nastupování nebo vystupování v bojové situaci nemůže být řeč. Místo „u chemika“ má u BVP-2 periskopy, u Panduru II na této pozici periskopy nejsou, ale lze si tam připojit obraz od střelce-operátora nebo použít notebook napojený na systém řízení boje vozidla.

Bojové vozidlo pěchoty brzdí během ukázky na Dnech NATO v Ostravě.

Bojové vozidlo pěchoty BVP-2

Současné BVP-2 tedy fungují v konfiguraci 3+6+1, což je však hraniční kapacita. Trojice BVP-2 tedy přepraví 27 lidí, nouzově 30. Kde je však chybějící jedno místo, resp. dvě místa pro velitele čety a zástupce velitele čety?

Odpověď je jednoduchá – nikde anebo se jeden voják z čety přesune „k chemikovi“, na tatru, do kuchyně, atd. Avšak v 99 % případů se to neřeší, protože na výcvicích nejsou skoro nikdy plná organická družstva, takže se tam vojáci nějak naskládají…

Bojové možnosti čety, stejně jako počet vojáků v ní nebo materiální vybavenost, tedy neustále rostou. Kam ale s dalšími vojáky? Možnosti jsou v podstatě tři:

1. Další specialisté mohou být v doprovodných vozidlech, které ale musí mít stejnou průchodivost jako organická vozidla čety. To znamená v případě pásových BVP dokoupit například pásové obrněné transportéry (případně jiné speciální verze) na stejném podvozku, což je samozřejmě patřičně drahé a nepříliš flexibilní;
2. Další možností je odklon od „britské školy“, vyřadit specialisty a přejít na německou školu ‒ bojové schopnosti mechanizované pěchoty budou stát a padat s palebnou silou BVP;
3. Třetí variantu, kterou propaguje Armáda ČR, je mít pásové BVP s osmi místy pro výsadek.

Osm míst pro výsadek umožní zachovat „britskou cestu“ a přinese větší flexibilitu ve skladbě, tedy v bojových možnostech čety. Větší počet míst umožní začlenění dalších specialistů, ať už jde o operátory sebevražedných dronů (kamikaze drony), specialistů na elektronický boj nebo jiných, výše uvedených odborností.

Více míst se hodí i v naprosto běžné situaci, kdy je jedno vozidlo zničeno a nedobrovolně sesednuvší vojáci se musí evakuovat zbývajícími BVP. Ostatně z tohoto důvodu nejnovější izraelské tanky Merkava Mk4 v zadním nákladovém prostoru přepraví až osmičlenný výsadek nebo trojici nosítek s raněnými.

Změna organizace a čtyřková soustava

Armáda ČR se připravuje na změnu podoby a organizace jednotek i jednotlivých vojáků. Jedním z opatření je odklon od sovětské školy s třemi BVP na četu a s třemi četami na rotu ‒ sovětská armáda nebo Československá lidová armáda (ČSLA) tak měla deset BVP (včetně jednoho velitelského BVP) na rotu.

Česká armáda nově přechází na „čtyřkovou sestavu“, s třemi BVP pro mechanizovaná družstva a s jedním BVP pro velitele čety. Velitelské BVP čety nebude mít klasický výsadek ale organicky jen osádku (řidič, střelec-operátor, velitel vozidla). Upozorněme, že velitel čety a zástupce velitele čety není pevně daná pozice, takže velitel čety může a nemusí být zároveň velitelem vozidla.

Volný výsadkový prostor velitelského BVP lze využit (a bude standardně využíván) pro další vojáky určené k ochraně velitelského BVP nebo pro jiné specialisty, kteří se ad hoc připojí pro plnění konkrétního úkolu. Volný prostor se samozřejmě také uplatní při evakuaci vojáků z bojiště.

CV90

ASCOD

Lynx

Puma

Přitom opět nesmíme zapomenout, že se zvyšují nároky na vezený materiál a zbraně, přičemž se musí brát v ohledu 40 roků dlouhá provozní doba nových BVP. Můžeme zmínit například přenosné protitankové komplety (PTŘS), RPG, ruční minomety, letecké a pozemní drony, senzory, přenosné prostředky elektronického boje, případně jiné zbraňové systémy a technika, která nyní leží mimo naši představivost. Nelze také zapomenout na čím dál bohatší výstroj a výzbroj jednotlivých vojáků.

Samozřejmě ne všechny armády se vydaly českou cestou, viz Bundeswehr. Při posuzování toho kterého přístupu je však nutné brát na zřetel vzájemnou provázanost a závislost doktríny, organizační struktury a techniky / zbraní konkrétní armády.

BVP-2 dávala smysl pro sovětskou doktrínu, pro dnešní AČR ctící „britskou cestu“ se nehodí. Samozřejmě větší armády či armády působící ve specifických prostorech a proti specifickému protivníkovi, si mohou dovolit úzce specializovanou pěchotu. Avšak čeští vojáci díky nízkému počtu musí mít větší flexibilitu v nasazení. AČR má v kategorii pěchotních útvarů pouze jeden výsadkový, dva motorizované a čtyři mechanizované (na pásových a kolových BVP) pěchotní útvary, s kterými si musí vystačit.

Jednoduše řečeno, při současné, resp. chystané doktríně nasazení a organizační struktuře Armády ČR, společně při zachování britského chápání role vojáka v naší armádě, je osmičlenný výsadek u nových BVP naprostou nutností.

Článek vznikl pro web Armádní noviny a byl redakčně upraven. Původní text najdete zde.