náhledy
Tisíce leteckých nadšenců a nespočet "civilistů" se minulý víkend loučilo s kultovním britským bombardérem Avro Vulcan. Poslední letuschopný stroj provedl rozlučkovou okružní misi nad Británií. Tato sezóna byla jeho poslední. Stroj provozovaný civilním subjektem, a k radosti veřejnosti předváděný při leteckých dnech, již nebude možné z finančních a potažmo technických důvodů nadále udržovat v aktivní službě.
Autor: RAF, Crown Copyright
Poslední Vulcan na své poslední velké akci letěl i nad malebnou krajinou anglického venkova. Pár skoků ho v nejbližší době ještě čeká, včetně toho úplně posledního manipulačního letu, ale to už bude událost takříkajíc neradostná.
Autor: RAF, Crown Copyright
Avro Vulcan B.2 vojenského sériového čísla XH558 byl vyroben v roce 1960. V nezáviděníhodné roli bombardéru sloužil dlouhá léta. Kdyby byla válka, každý by ho chtěl sestřelit a civilisté by ho nenáviděli. V roce 1973 byl adaptován na verzi námořní průzkumnou Vulcan B.2 (MRR), v roce 1982 pak na létající tanker Vulcan K.2. O dva roky později byl z vojenské služby vyřazen. RAF ho pak příležitostně nasazovalo na letecké dny až do roku 1993.
Autor: RAF, Crown Copyright
Potom se XH558 dostal do soukromých rukou a okolnostmi byl uzemněn. K jeho finančně náročnému znovuuvedení do provozu bylo založeno sdružení "Vulcan to the Sky Trust". Potřebné prostředky se získávaly od sponzorů a drobných dárců, prodejem reklamních předmětů a z loterie. Do letuschopného stavu se podařilo stroj opět dostat v roce 2007. Uběhly roky úspěšného předvádění a jak už víme, postupem doby se opět jeho udržování v letuschopném stavu stalo neúnosné.
Autor: RAF, Crown Copyright
Avro Vulcan dostal jméno podle boha ohně ze starořímské mytologie. Spolu s typy Vickers Valiant a Handley Page Victor tvořil tzv. V-bomber force. Jednalo se o trojici bombardérů zařazených do služby RAF v 50. letech a schopných nést jaderné strategické zbraně. To "Véčko" mělo evokovat Vítězství (Victory). A dnes už nás při pohledu na jeho ladné tvary nemusí trápit, že by válka, pro kterou byl konstruován, těžko hledala nějakého vítěze.
Autor: RAF, Crown Copyright
Charakteristickým znakem Vulcanu bylo delta křídlo. Celkem bylo vyrobeno 136 strojů, včetně 2 prototypů. Pětimístný stroj byl poháněn čtyřmi proudovými motory Bristol-Siddeley Olympus. V nejrozšířenější verzi B.2 měl rozpětí 33,83 m a délku 30,45 m, max. vzletová hmotnost byla 92,5 t. Stroj dokázal vyvinout rychlost až 1038 km/h, operační dostup byl 20 km a dolet 3700 km. Obvyklou výzbrojí bylo 21 ks 1000 lb konvenčních pum nebo jedna puma atomová. Devět strojů bylo později přestavěno na námořní průzkumné a šest na létající tankery.
Autor: RAF, Crown Copyright
Vulcan XH558 měl na své poslední okružní misi doprovod stíhacích bombardérů Panavia Tornado GR.4. Z této akce jsou i všechny předchozí fotografie.
Autor: RAF, Crown Copyright
Návštěvníkům leteckých dnů bude tato ikona RAF z dob studené války chybět.
Autor: Brian Mullender, CC BY 2.0
Avro Vulcan XH558 ve formaci s letouny BAE Hawk T1A akrobatické skupiny Red Arrows
Autor: RAF, Crown Copyright
Charakteristický čelní pohled s tlustým křídlem se zabudovanými motory. Zajímavé jsou také osmikolové vozíky (čtyři páry kol na každém) hlavních podvozkových noh.
Autor: sgt. David S. Nolan
Prototyp Vulcanu poprvé vzlétl 30. srpna 1952. Již od počátku se s ním počítalo jako s nosičem atomových zbraní. Doba byla taková.
Autor: RAF, Crown Copyright
Atomové bombardéry dostávaly speciální bílé "protiradiační" nátěry.
Autor: RAF / MOD, Crown Copyright
Původně Vulcany nosily klasické "padající" atomové bomby. Přelétávat v oblasti cíle je však krajně riskantní, především tedy kvůli obranným aktivitám nepřítele. Proto byla vyvinuta ze vzduchu odpalovaná strategická nukleární raketa Blue Steel s doletem 240 km. Vulcan jednu takovou řízenou střelu unesl.
Autor: RAF, Crown Copyright
Odpálení cvičné verze Blue Steel z Vulcanu.
Autor: BAE Systems
Rozvoj záchytných stíhaček s velkým dostupem a výbornou stoupavostí přenesl akce strategických bombardérů do nižších letových hladin. Nejprve se tedy objevila kamufláž na horních a bočních plochách. Později byly přestříkány i ty spodní, protože se ukázalo, že bíle natřený spodek je extrémně nápadný, hlavně tedy při velkých náklonech letadla při zatáčkách. U letounu opět nukleární střela Blue Steel.
Autor: Imperial War Museum, Crown Copyright
Dvě americké nukleární střely Skybolt pod křídly Vulcanu.
Autor: BAE Systems
Dobová fotografie Vulcanu sériového čísla XH558, kvůli němuž vlastně tento článek vznikl, nám ukazuje, jak vypadal v začátcích své aktivní služby atomového bombardéru.
Autor: RAF, Crown Copyright
Jediné ostré akce Vulcanů se odehrály v roce 1982 během války o Falklandy. Při nich útočil vždy jeden stroj konvenčními zbraněmi na leteckou základnu nebo radarovou stanici. Až do roku 1991 se jednalo o nejdelší bombardovací mise. Vyžadovalo to mohutnou podporu létajících tankerů, které nedoplňovaly palivo pouze bombardéru, ale i samy mezi sebou. Nebylo to nic jednoduchého. Místo startu, základna na ostrově Ascension, bylo totiž od Falkland vzdáleno přes 6 tisíc kilometrů. A to si ještě ty kilometry musíte vynásobit dvěma.
Autor: public domain
Mise Vulcanů na Falklandy měly kódový název Black Buck. Na snímku z průzkumného letounu jsou vyznačeny dopady pum prvních dvou náletů. Podrobný popis operace naleznete v odkazovaném článku po zavření fotogalerie.
Autor: RAF, Crown Copyright
Dva roky po válce o Falklandy došlo k vyřazení posledních Vulcanů z aktivní vojenské služby. Popravdě právě ta válka to vyřazení oddálila. Ponurý snímek stroje XH558 z rozlučkového turné z minulého víkendu nám na závěr připomíná, že co nevidět dojde k vyřazení vůbec posledního letuschopného Vulcanu z aktivní činnosti.
Autor: RAF, Crown Copyright