V první části seriálu jsme probrali, co bitvě u Jutska předcházelo. Německý admirál Scheer chtěl vyprovokovat a zničit část britské flotily. Volba padla na eskadru viceadmirála Davida Beattyho. Skládala se z šesti bitevních křižníků, k nim dočasně přidělených čtveř bitevních lodí kontraadmirála Hugha Evana-Thomase a množství dalších doprovodných plavidel. Beattyho měl vyprovokovat německý viceadmirál Franz Hipper. Měl pět moderních bitevních křižníků s doprovodem.
Hipperův úkol byl přivést Brity před mířidla Scheerových hlavních sil. Jejich jádro tvořilo šestnáct bitevních lodí, tehdy označovaných jako dreadnoughty. Kdyby plán vyšel, Scheer by měl nad Beattym zdrcující přesilu. Představoval si, že ho pohodlně pošle ke dnu.
Britové se však dozvěděli, že Němci mají něco za lubem. Na moře tak kromě Beattyho vyplul i admirál John Jellicoe s hlavní britskou flotilou. Tvořilo ji osmadvacet dreadnoughtů.
Jako první se setkaly Beattyho a Hipperova skupina. Bitevní lodě kontraadmirála Evana-Thomase však zůstaly kvůli chybě v signalizaci pozadu. Němci tak vedli Beattyho do pasti. Během první hodiny bojů dva z britských křižníků, HMS Indefatigable a Queen Mary, vybuchly.
