Experimentální stroj má nést na koncích křídel dvě sklopné motorové gondoly. Bude je používat během startů, přistání a přesných manévrů, včetně visu nad jedním místem. V případě potřeby však může své vrtule složit. Jakmile vrtule přestanou překážet, zapnou se proudové motory, zřejmě rovněž umístěné v gondolách. Mají být schopné udělit letadlu rychlost přes 740 kilometrů za hodinu, respektive 400 uzlů. Jedná se pochopitelně o vojenský projekt.
Bell na něm spolupracuje s americkou Agenturou ministerstva obrany pro pokročilé výzkumné projekty DARPA (Defense Advanced Research Projects Agency). Jeho hlavní motivace je vytvořit dostatečně rychlý letoun nezávislý na klasické ranveji. Ta totiž představuje z hlediska ozbrojených sil slabinu.
Nutnost využívat předem upravenou vzletovou a přistávací plochu omezuje množství míst, odkud je možné s klasickými letadly operovat. Ve válce se ranveje automaticky stávají logickým cílem pro bomby a rakety. Jejich vyřazením je možné značně omezit schopnosti protivníka.
V minulosti se jako řešení popsaných problémů nabízely konvenční vrtulníky. Ty jsou ale na moderním bojišti příliš zranitelné. Došlo to tak daleko, že americká armáda v roce 2026 zrušila svůj program náhrady za vrtulníky OH-58 Kiowa.



















