Společná fotografie Kim Ir-sena s Jakovem Novičenkem
Severní Korea je jedinou zemí, kde již druhou generaci funguje patrilineární komunistická diktatura a moc přechází z otce na syna. Uchopení moci prvním z rodu diktátorů, se neobešlo bez incidentů. Jako ve většině podobných případů následovaly po nezdařeném atentátu perzekuce, čistky, pronásledování a další přitvrzení již dost despotického režimu.
Cesta k moci
Kim se narodil 15. dubna 1912 jako Kim Song Ju. V té době byla Korea okupována japonskou armádou. Invaze začala 29. srpna 1910. Japonci se chovali k místnímu obyvatelstvu velmi krutě, což vedlo k nárůstu korejského odporu. Japonské represe proti korejské opozici byly tvrdé. Jen v roce 1912 vedly k zatčení a zadržení více než 52 000 korejských občanů.
Kimova rodina se účastnila protijaponských aktivit, včetně série protestů 1. března 1919. Japonská armáda davy nezvládala a poměrně rychle přešla k násilnostem. Bylo zabito přes 7 000 Korejců, dalších 16 000 jich bylo zraněno a přes 40 000 zatčeno. Kimova rodina byla v roce 1920 nucena uprchnout před Japonci do Mandžuska. Kim zde od roku 1926 navštěvoval vojenskou kadetku Whasung, ale v roce 1927 ji opustil.
V roce 1931 Kim vstoupil do Čínské komunistické strany (ČKS). Komunistická strana Koreje byla založena až v roce 1925, ale na počátku 30. let byla z Komunistické internacionály vyloučena pro přílišný nacionalismus. Zároveň se angažoval v různých protijaponských partyzánských skupinách v severní Číně.
Přestože Japonci v květnu 1930 Mandžusko ještě neokupovali, panovaly zde protijaponské nálady. Dne 30. května 1930 vzniklo ve východním Mandžusku spontánní násilné povstání, při němž rolníci napadli některé místní vesnice ve jménu odporu proti „japonské agresi“. Úřady toto improvizované povstání snadno potlačily.
O čtyři měsíce později, 18. září 1931, došlo k „mukdenskému incidentu“, při němž na trati japonské železnice u města Mukden explodovala nálož trhaviny. Přestože došlo jen k mizivým škodám, Japonci využili incidentu jako záminky k vyslání ozbrojených sil do Mandžuska a dosazení loutkové vlády.
V roce 1935 se Kim stal členem Severovýchodní protijaponské sjednocené armády, což byla partyzánská skupina vedená ČKS. Ještě téhož roku byl Kim jmenován politickým komisařem 3. oddílu druhé divize, který čítal asi 160 vojáků. ČKS, působící v Mandžusku, podlehla podezření, že každý Korejec může být tajně členem projaponského a protikomunistického hnutí. Výsledkem byla čistka. Z ČKS bylo vyloučeno přes 1 000 Korejců, včetně Kima, který byl koncem roku 1933 zatčen, ale počátkem roku 1934 zproštěn viny. Kolem 500 Korejců bylo popraveno.
Během této čistky si Kim upevnil moc tím, že spálil část spisů, čímž zachránil některé podezřelé. Ti se kolem něho potom semkli a z čistky vyšel výrazně posílen. V roce 1935 přijal Kim jméno Kim Ir-sen. V roce 1937 byl ve svých 24 letech jmenován velitelem 6. divize, která čítala několik set mužů a stala se známou jako „Kim Ir-senova divize“.
Dne 4. června 1937 vedl 200 partyzánů při útoku na Poch’onbo. Kim byl nemilosrdný. Nařídil zničit místní vládní úřady, vypálit japonskou policejní stanici a poštu. Úspěch útoku prokázal Kimův talent jako vojenského velitele. Japonci považovali Kima za jednoho z nejschopnějších a nejpopulárnějších korejských partyzánských vůdců.
Na japonských seznamech hledaných osob se figuroval pod přezdívkou „Tygr“. V únoru 1940 na něho byla nasazen speciální oddíl „Maeda“, který ho měl zlikvidovat. Kim byl jmenován velitelem 2. operační oblasti 1. armády, ale koncem roku 1940 byl jejím posledním žijícím velitelem. Nakonec musel s hrstkou svých bojovníků překročit řeku Amur a ukrýt se před Japonci v Sovětském svazu.
