Podle výrobce, 766 Administrativa výrobně-technické korporace (UPTK) v Nahábino, je Uran-9 „bojový multifunkční robotický komplex“ určený k vedení průzkumu a palebné podpoře bojových jednotek. Pomocí vozidla lze zvýšit účinnost bojových operací a snížit lidské ztráty. Uran-9 dokáže ničit stacionární i pohyblivé cíle na vzdálenost 5 000 metrů ve dne a 3 500 metrů v noci. Operační vzdálenost Uran-9 hlavně závisí na počasí a geografických podmínkách, nicméně výrobce uvádí více než 3 000 metrů od operátora.
Vozidlo váží do 12 tun a vyvine rychlost přibližně 40 km/h, na délku měří 5,6 metru, na šířku 2,6 metru a výšku 3,1 metru. Hlavní výzbroj tvoří nestabilizovaný kanon ráže 30 mm, spřažený kulomet ráže 7,62 mm, a protitankové řízené střely Ataka.
Mezi další vybavení Uranu-9 patří pasivní systém detekce ozáření laserem a na něj navázané zařízení pro vytvoření kouřové clony. Celý komplex se skládá ze čtyř vozidel Uran-9, jednoho mobilního řídícího stanoviště, jednoho transportně-podpůrného vozidla a jednoho vozidla s náhradními díly.
Státní agentura TASS v roce 2019 publikovala informace o prvním zahraničním zájemci o exportní variantu vozidla Uran-9E. Stalo se tak během mezinárodního veletrhu Armija-2019. Detaily o potenciálním zákazníkovi ani o exportní verzi vozidla nejsou známy.
Problémy při nasazení
Ve stejném roce se na internetu objevily fotografie vozidla na neznámém místě v Sýrii společně s informacemi o jeho nasazení. Kromě klasického nasazení pod vedením operátora měl Uran-9 plnit mise také zcela autonomně.
Jeho výkony v boji byly ale velkým zklamáním. Podle dostupných informací se objevily hrubé nedostatky v oblastech průzkumných senzorů, pohyblivosti a zbraní. Vojáci si stěžovali na nespolehlivost 30mm kanonu, časté poruchy podvozku a nefunkčnost termovizní kamery.
Vzhledem k absenci stabilizátoru kanonu nebyl Uran-9 schopen vést palbu za pohybu. Chybějící stabilizátor kanonu ve spojení s rozměry a místem nasazení je výrazným nedostatkem, jež z vozidla vlastně udělal stacionární, snadno zničitelný cíl. Uran-9 také nebyl podle hodnotící zprávy schopen vést průzkum a rozpoznávat cíle na vzdálenost větší než 2000 metrů. Objevily se také problémy s rozhraním pro operátory.
Hodnotící zpráva Třetího výzkumného institutu ministerstva obrany na závěr vynesla nekompromisní verdikt – bezosádková pozemní vozidla nebudou v příštích 10-15 letech schopna plnit úkoly v bojových podmínkách.
O to víc fantasticky zní zpráva agentury Interfax z dubna 2019, která cituje zástupce náčelníka Generálního štábu, generálporučíka Igora Makuševa. Ten na přímou otázku týkající se nedostatků vozidla odpověděl, že došlo k jejich odstranění a Uran-9 je připraven k zavedení do ruské armády. Není však jasné, zda došlo k odstranění toho největšího nedostatku – absence stabilizátoru kanonu.
Robotická jednotka
Na začátku dubna letošního roku oznámil ruský ministr obrany, armádní generál Sergej Šojgu, plán na vytvoření první jednotky vybavené pouze bezosádkovými vozidly. Stalo se tak u příležitosti jeho návštěvy vývojového centra vozidel rodiny Uran. Právě ta má být základem první „robotické“ jednotky, jež se bude skládat celkem z 20 vozidel (pět komplexů o čtyřech vozidlech).
Zpočátku má jednotka sloužit ke zkoumání možností nasazení bezosádkových vozidel v sestavě bojových jednotek. V budoucnu chce ruská armáda sladit výcvik vojáků a bezosádkových pozemních bojových vozidel. V plánu je také podle ministra obrany zavedení těžkých odminovacích vozidel a bezosádkových vozidel pro chemický, biologický a radiologických průzkum. Pozadu nezůstane ani námořnictvo, kde vzniknou jednotky vybavené hladinovými i podvodními bezosádkovými prostředky.
Ke vzniku první jednotky složené z bezosádkových vozidel poskytnul rozhovor i Samuel Bendett, expert amerického výzkumného centra CNA (Center for Naval Analysis). Obecně lze podle Bendetta říct, že vývoj „robotů“ v Rusku čelí podobným problémům jako vývoj ve Spojených státech. Ačkoliv Rusko řeší notorický problém s nedostatkem financí, rozhodně podle Bendetta nestaví „Potěmkinovy roboty“. Nelze podle něj vznik takové jednotky podceňovat.
Na druhou stranu ale probíhají napříč ruským ministerstvem obrany debaty o budoucnosti válčení, roli robotických systémů a jejich autonomii. Při nasazování ruských dronů nebo bezosádkových pozemních vozidel však můžeme podle Bendetta stále vidět lidské operátory v hlavní roli, a ještě dlouho neuvidíme plně autonomní „roboty“.
V posledních letech se v Rusku dostává do popředí vývoj prostředků bez lidské osádky. Prezident Putin na začátku roku 2018 označil jejich vývoj za důležitou součástí modernizace ruské armády.
Nové robotické obrněnce pro ruskou armádu. Roztrhl se s nimi pytel |
Podle Putina dojde k radikální změně způsobu vyzbrojování. V rámci Státního programu vyzbrojování 2018-2025 se Rusko soustředí na zavádění „inteligentních systémů“ jako jsou prostředky elektronického boje, drony a bezosádková pozemní vozidla. Ruští vývojáři pracují na algoritmech umělé inteligence umožňující velení a navigaci robotických vozidel.
Díky testování v Sýrii se do veřejného povědomí dostaly systémy jako je Uran-6 určený k odminování.
Druhým známým bezosádkovým vozidlem je Soratnik. Ten v Sýrii potvrdil schopnost operovat v extrémních klimatických podmínkách. Je určen k podobným úkolům jako Uran-9, ale váží pouze sedm tun. Je také schopen spolupracovat s drony. Ruské ministerstvo obrany ale neplánuje sériovou výrobu Soratniku. Vozidlo slouží spíše jako testovací a experimentální platforma pro vývoj v oblasti bezosádkových pozemních vozidel.
Vývoj a nasazení Uranu-9 se může jevit jako velmi špatný nápad. Je otázkou, jak si lze vyložit protichůdné informace z hodnotící zprávy a pozdější vyjádření Generálního štábu. Nenastává doba „Terminátorů“, avšak jednotka složená čistě z vozidel Uran-9 je pro ruské ozbrojené síly významným milníkem, který nelze podceňovat. Když už nic jiného, ruská strana „robotickou jednotku“ nepochybně dokonale využije v rámci propagandy – to bude mít možná na většinovou společnost větší efekt, než obtížněji pochopitelně operační a takticko-technické nuance robota Uran-9.
Před ruskou armádou (a vlastně všemi armádami zavádějícími bezosádkové systémy) stojí výzva v oblasti výzkumu a vývoje, technologie výroby a zajištění kvalifikovaných lidských zdrojů (servis robotů, a to i v polních podmínkách, musí zajišťovat lidé s vysokoškolským vzděláním). Kromě této materiální výzvy budou ozbrojené síly řešit také otázky spojené s etikou nasazení takových prostředku a potenciálním „odlidštěním“ ozbrojených konfliktů.
Zdroje: Army Guide, Breaking Defense, DFNC, Interfax, Jamestown, RIA Novosti, TASS, Topwar, 766uptk
Článek vznikl pro web Armádní noviny a byl redakčně upraven. Původní text najdete zde.
