Když stará vzdálená hvězda exploduje, okolní prostor zaplaví proudy různých částic. Podle jedné teorie, navržené před deseti lety, tyto kosmické paprsky, rozličné částice pohybující se obrovskými rychlostmi, při vniknutí do zemské atmosféry reagují s částicemi vzduchu a vznikají různé ionty a volné elektrony.
Za vznikem mraků hledejte také elektrony
Uvolněné elektrony se chovají jako katalyzátory a urychlují tvorbu malých shluků kyselin síry a molekul vody, stavebních kamenů mraků. Výsledek je pak ten, že kosmické paprsky mohou zvýšit globální oblačnost Země, která odráží sluneční světlo. Mraky naši Modrou planetu tak udržují relativně chladnou.
Nicméně je zde problém. Intenzita magnetického pole Slunce se za posledních sto let zdvojnásobila. Onen problém tkví v tom, že magnetické pole Slunce chrání Zemi před různými nabitými částicemi přicházejícími z vesmíru, chrání ji před kosmickými paprsky. Následkem toho se během sta let rovněž snížila oblačnost, což se odrazilo na globálním oteplení planety.
Atmosféra v laboratoři
Vědci z Dánského národního vesmírného centra napodobili nižší atmosféru naší planety ve svých laboratořích. Zaměřili se zejména na chemické reakce, které v ní probíhají. Připravili směs plynů v koncentracích, jaké jsou v nižší atmosféře, a k simulaci účinků slunečního záření použili ultrafialovou lampu.
Ve vzduchu v reakční nádobě poté začaly poletovat mikroskopické kapky, zárodky oblaků.
"Byli jsme ohromeni rychlostí a účinností, s jakou elektrony podporují vznik zárodků kondenzačních jader oblaků," říká vedoucí výzkumného týmu, Henrik Svensmark, ředitel Centra pro výzkum spojitosti mezi Sluncem a pozemským klimatem z Dánského národního vesmírného centra. "Tohle je zcela nový výsledek ve vědě o klimatu".
Jiní vědci jsou skeptičtí
Nicméně je možné, že tyto výsledky nemusejí mít nic společného s přírodními podmínkami. Někteří vědci totiž upozorňují na vyumělkované laboratorní podmínky.
Podle Raymonda Bradleye z University of Massachusetts je teorie špatná. Upozorňuje na to, že opakované experimenty s delší dobou provozu ukazují zcela jiné výsledky.
Obecně se však zainteresovaní odborníci shodují, že je potřeba provést další studie, chtějí-li zjistit příspěvek tohoto mechanismu k současnému oteplování zemské atmosféry a oceánů.
Na závěr je nutné říct, že tyto a podobné studie nijak nepopírají, že za globálním oteplováním stojí také lidský faktor. "Ovšem je nezbytné, abychom přehodnotili citlivost klimatu na oxid uhličitý," řekl pro Live Science Svensmark.
