![](http://1gr.cz/u/free.gif)
![](http://1gr.cz/u/free.gif)
Start Webbova teleskopu (25. prosince 2021)
Autor: Profimedia.cz
Uran se svými prstenci (6. dubna 2023)
Autor: NASA, ESA, CSA, STScI. Image processing: J. DePasquale (STScI)
Snímky planety Neptun pořízené sondou Voyager 2 (1989) Hubbleovým teleskopem (2021) a teleskopem Jamese Webba, zveřejněné NASA. (21. září 2022)
Autor: AP
Porovnání snímků Pilířů stvoření v Orlí mlhovině z Hubbleova dalekohledu (vlevo) a teleskopu Jamese Webba
Autor: NASA, ESA, CSA, STScI
Mlhovina Carina
Autor: NASA
Skupina galaxií Stephanův kvintet
Autor: NASA
Planetární mlhovina NGC 3132
Autor: NASA
Sílu NIRCamu ukazuje záběr oblasti, kde se rodí hvězdy, v mlhovině Tarantule. Záběr odhaluje desítky tisíc dosud neviděných mladých hvězd, které byly dříve zahaleny kosmickým prachem. Nejaktivnější oblast září masivními mladými hvězdami a jeví se jako bledě modrá. Kromě mladých hvězd Webb odhaluje i vzdálené galaxie v pozadí a také detailní strukturu a složení plynu a prachu v mlhovině. Mlhovina Tarantule vzdálená 161 tisíc světelných let leží v galaxii Velký Magellanův oblak.
Autor: NASA
Snímek galaxie Cartwheel vzdálené 500 milionů světelných let, jak jej pořídil Webbův vesmírný teleskop. (2. srpna 2022)
Autor: Profimedia.cz
Dvě hvězdy v souhvězdí Wolf-Rayet 140 vytvářejí prstence neboli slupky prachu pokaždé, když se jejich dráhy spojí, což se děje každých osm let. Každý prstenec vznikl, když se hvězdy přiblížily k sobě a jejich hvězdný vítr se srazil, stlačil plyn a vytvořil prach.
Autor: NASA/JPL-Caltech
Ideální pro NIRCam je zkoumání protohvězdy v oblasti L1527 v hvězdotvorném systému Taurus. Samotná protohvězda je skryta před zraky uvnitř hrdla „přesýpacích hodin“. Okrajový protoplanetární disk je vidět jako tmavá linie uprostřed hrdla. Světlo z protohvězdy proniká nad a pod tento disk a osvětluje okolní plyn a prach. Nejvýraznější rysy oblasti, modrá a oranžová, obkreslují části, které vznikají při vystřelování materiálu od protohvězdy a jeho srážkách s okolní hmotou. Modré oblasti jsou tam, kde je prachová oblast nejtenčí. Čím silnější je vrstva prachu, tím méně modrého světla může unikat, a vytváří tak oranžové vzory.
Autor: NASA
Snímek galaxie NGC 7469 ukazuje aktivní galaktické jádro (AGN), což je extrémně jasná centrální oblast, v níž dominuje světlo vyzařované prachem a plynem, který padá do centrální černé díry galaxie. Pomocí Webbových přístrojů MIRI, NIRCam a NIRspec odhalili vědci nikdy nepozorované velmi mladé hvězdokupy, stejně jako oblasti velmi teplého, turbulentního molekulárního plynu. Nápadná šesticípá hvězda v srdci galaxie je artefakt známý jako difrakční hrot vznikající při ohybu světla kolem ostrých hran dalekohledu.
Autor: NASA
Vesmírný teleskop Jamese Webba se však nezaměřuje jen na velké vesmírné útvary a objekty. Mezi jeho největší úspěchy patří obraz planety WASP-39b (na snímku je vizualizace), vzdálené 700 světelných let. Ta je rozměrově podobná Saturnu, ale je mnohem blíže ke své hostitelské hvězdě, díky čemuž na ní panuje teplota asi 871 stupňů Celsia. V tomto případě nejde o samotný obrázek, ale o data, která astronomové získali v kombinaci z dalšími přístroji. Nové údaje poskytují totiž úplný rozbor atmosféry exoplanety, včetně atomů, molekul, či oblačných útvarů.
Autor: NASA
Webb se podíval i do naší soustavy, konkrétně na Saturnův měsíc Titan, kde jsou vidět mraky a další prvky. Na snímku vlevo je použit filtr citlivý na spodní vrstvy atmosféry Titanu. Jasné skvrny jsou výrazné mraky na severní polokouli. Snímek vpravo je barevný snímek vzniklý kompozicí. Titan je jediným měsícem ve Sluneční soustavě s hustou atmosférou a je také jediným planetárním tělesem kromě Země, které má v současnosti řeky, jezera a moře. Na rozdíl od Země je však kapalina na povrchu Titanu tvořena uhlovodíky včetně metanu a etanu, nikoliv vodou. Jeho atmosféra je vyplněna hustým oparem, který zakrývá viditelné světlo odrážející se od povrchu.
Autor: NASA
Detail planety Jupiter a polární záře, který vznikl na základě snímků z vesmírného teleskopu Jamese Webba.
Autor: NASA