zavřít
1 / 11
náhledy
Tento týden uplynulo přesně půl století od pořízení prvního snímku z povrchu jiné planety. Planeta, která je pojmenovaná po římské bohyni lásky, je však tak nepřístupná, že se to podařilo až několikáté sondě, která k ní byla vyslána. Byla to Veněra (rusky Venuše) 9. (Na obrázku je umělecká představa sondy Veněra na povrchu Venuše)
Autor: ESA
Dostat v bezpečí na povrch planety Venuše stroj, který přistane a bude schopen ještě alespoň chvíli pracovat nebylo v druhé polovině minulého století a vlastně ani dnes vůbec jednoduché. O to větší radost přinesly snímky z povrchu Venuše, které tam 22. května 1975 pořídila sonda Veněra 9. (snímek ukazuje povrch planety Venuše zachycený radary sondy Magellan)
Autor: NASA
Jak z čísla vyplývá, nebyla to první taková sonda, která se k naší sousední planetě, kterou nazýváme také Jitřenka či Večernice, vydala. První pokus o start k Venuši se uskutečnil 4. února 1961, ten se však nedostal z naší oběžné dráhy. (Na snímku je maketa pozdější sondy Veněra 1)
Autor: Profimedia.cz
Záložní stroj se dostal do vesmírného prostoru již 12. února 1961. Vedle titanové koule o průměru 7 cm představující zeměkouli s unitř umístěnou medaile na líci se státním znakem SSSR a na rubu se schématem oběhu Merkuru, Venuše, Země a Marsu kolem Slunce s nápisem „Sojuz Sovetskich Socialističeskich Respublik – 1961“ měla i vědeckou výbavu. Ta obsahovala přístroje ke zkoumání magnetických polí v meziplanetárním prostoru a okolí Venuše, k registraci nabitých částic a nárazů mikrometeoroidů. Ani oficiálně pojmenovaná Veněra 1 se však k Venuši nedostala, jen kolem ní proletěla ve vzdálenosti 100 tisíc kilometrů.
Autor: Profimedia.cz
Úspěch slavila až Veněra 4, která se vydala k Venuši 12. června 1967. Sonda dorazila v pořádku k planetě 18. října 1967. Do atmosféry vstoupil celý stroj, který vypustil přistávací modul. Příliš velký tlak atmosféry však modul rozmačkal dříve, než dosedl na povrch. Stejný osud čekal i na pouzdro s přístroji na sondách Veněra 5 a 6. (Na snímku známky vydané sovětskou poštou na počest projektu Veněra)
Autor: Wikimedia, Creative Commons
Teprve v roce 1970 přivezla sonda Veněra 7 dostatečně pevné pouzdro, které tlakům odolalo a 15. prosince 1970 se dostalo úspěšně na planinu Guinevre Planitia v oblasti Alpha Regio. I přes prudké přistání některé přístroje přežily, několik minut vysílaly a tak jsme se dozvěděli, že na povrchu planety panuje teplota mezi 457až 474 °C.
Autor: Archiv Karel Pacner
Další sonda Veněra s číslem 8 úspěšně přistála na Venuši 22. července 1972. Její přístroje pracovaly 50 minut a změřila teploty kolem 470 stupňů i tlak na úrovni 90 atmosfér a úroveň osvětlení povrchu. Spektrometr gama záření odhalil, že povrchové horniny by mohly být podobné alkalickému čediči.
Autor: Profimedia.cz
První snímky z povrchu Venuše jsme však získali až s Veněrou 9. Samotná sonda se stala první umělou družicí Venuše a i když přistávací pouzdro úspěšně dosedlo a vysílalo z povrchu, nebylo bez problémů. (Obrázek ukazuje uměleckou představu sondy Veněra na povrchu Venuše
Autor: ESA
Místo panoramatického černobílého snímku se podařilo povrch zachytit jen jednou kamerou, protože u druhé se nepodařilo odstřelit víčko. I tak to byl přelomový moment a první záběry j jiné planety.
Autor: Profimedia.cz
Upravené a dobarvené záběry z povrchu Venuše v porovnání s původně zachycenými snímky z Veněry 9 a 10
Autor: Ted Stryk/planetary.org
