Sonda Voyager 1 je nejvzdálenějším lidským objektem ve vesmíru. Na cestu vesmírem se vydala 5. září 1977 za pomoci nosiče Titan 3E Centaur, což kvůli technickým a konstrukčním potížím bylo až po její sesterské sondě Voyager 2, která se ze startovací rampy zvedla k obloze 20. srpna 1977.
Původně byla součástí programu Mariner a nesla také označení Mariner 11, ale v průběhu letu se NASA rozhodla o přeznačení na Voyager, protože mise se začala opravdu výrazně lišit od jiných letů programu Mariner, při níž probíhal pouze průzkum blízkých planet, jako je Merkur, Venuše nebo Mars.
Od září roku 1977 se tak sonda Voyager 1 vzdaluje od Země rychlostí blížící se 60 tisícům kilometrů za hodinu, čehož žádný jiný lidský objekt ve vesmíru nedosahuje.
9. září 2017 |
Jako první funkční sonda vstoupila v roce 2012 do mezihvězdného prostoru, tedy do oblasti mimo heliosféru, což je jakási bublina slunečního větru a magnetického pole vycházející ze Slunce.
Sonda již značně přesluhuje, což se projevuje řadou problémů. Zhruba před rokem museli vědci z NASA řešit problém s komunikací, kdy v polovině října Voyager 1 vypnul vysílač v pásmu X a přešel na úspornější S.
Nejvzdálenější lidský objekt ve vesmíru zavolal linkou nepoužitou od roku 1981 |
Letos v květnu zase inženýři z NASA oživili sadu trysek Voyager 1, které byly od roku 2004 považovány za nefunkční.
I přes problémy a řadu vypnutých systémů sonda stále funguje a komunikuje se Zemí. Nyní, 48 let po svém startu, je vzdálená asi 25,5 miliardy kilometrů.
Tak velká vzdálenost už se projevuje na času, který uplyne, než od sondy doletí data k nám na Zemi a naopak od nás k sondě. V tuto chvíli je to zhruba 23 hodin a 34 minut. Jen pro srovnání, Země je od našeho slunce vzdálena v průměru asi 150 milionů kilometrů a světlo tak k nám rychlostí 300 000 kilometrů za sekundu letí asi 8,3 minuty.
Rychlost sondy je taková, že přibližně za rok už se dostane na hranici jednoho světelného dne. Tedy na vzdálenost, kterou světlo uletí přesně za 24 hodin. Stane se to v listopadu 2026, kdy bude sonda vzdálená téměř 26,2 miliardy kilometrů od Země.
Zázrak! NASA po pěti měsících obdržela od sondy Voyager smysluplnou zprávu |
Na své dráze v mezihvězdném prostoru se tak bude pohybovat dál a za zhruba 40 tisíc let mine ve vzdálenosti 1,6 světelného roku hvězdu AC+79 3888, která je v souhvězdí Žirafy.
Na své palubě veze vzkaz pro případné mimozemské nálezce, který obsahuje měděný pozlacený disk o průměru 305 milimetrů se záznamem 115 obrázků v analogovém formátu. Dále zvukový záznam 55 pozdravů v různých jazycích světa od akkadštiny, kterou se hovořilo v Sumeru před šesti tisíci lety, přes angličtinu, češtinu, ruštinu až k modernímu čínskému dialektu Wu.
Kryt desky na sondách Voyager s návodem na přehrání desky a s vyznačenou polohou Země
Následuje tištěné poselství tehdejšího amerického presidenta Jamese Cartera a generálního tajemníka OSN Kurta Waldheima a dále záznam 35 různých přírodních i umělých zvuků od sloního troubení, přes zvuk písku po start rakety Titan. Na konci je devadesátiminutový koncert z 27 hudebních úryvků včetně etnických skladeb, například iniciační písně pygmejských dívek, vážné hudby (Bach, Beethoveen, Stravinskij a další) i jazzu (L. Armstrong a jeho Melancholické blues).
Rytina na „obalu“ zobrazuje i návod k puštění desky, znovu v binárním kódu, včetně určení rychlosti desky (16 2/3 otáčky za minutu). Součástí pouzdra je také americká vlajka a vzorek radioaktivního uranu 238 (počáteční aktivita 9,6 bequerelu), které by měly nálezcům umožnit určit stáří sondy.
