Jsou to zhruba dva týdny od letního slunovratu, a Slunce se tak znovu vrací k rovníku a v noci bude klesat stále více za obzor. Možná trochu překvapivě je však právě nyní vzdálenost Země od Slunce největší za celý rok.
I když mnoho lidí věří, že Země je nejblíže ke Slunci v létě a nejdále v zimě, je tato myšlenka nesprávná. Dráha Země kolem Slunce na první pohled připomíná kružnici, ale není. Je to elipsa, byť hodně zakulacená. v průběhu roku je tak Země někdy blíže ke Slunci než jindy.
Platí však, že, když na severní polokouli máme zimu, je Země nejblíže Slunci a v létě je nejdále. Pro obě postavení Země a Slunce existují speciální výrazy. Při největším přiblížení tak hovoříme o periheliu (přísluní), zatímco největší vzdálenost Země od Slunce je popisováno jako afélium (odsluní).
A protože se dráha Země přibližuje kružnici, je rozdíl ve vzdálenosti mezi periheliem a aféliem přibližně 5 milionů kilometrů, tedy 3,3 procenta. Pokud si vzpomenete ještě na jeden údaj, který je označován jako astronomická jednotka (AU), tak ten udává střední vzdálenost mezi Zemí a Sluncem a odpovídá 149,6 milionu kilometrů.
Jak je to s letošním přísluním a odsluním, ukazuje následující tabulka:
| datum | vzdálenost | |
| Afélium | 6. července, 19:30 CEST | 152,1 mil. km |
| Perihelium | 3. ledna, 18:15 CET | 147,1 mil. km |
Rozdíl mezi nejbližší a nejvzdálenější vzdáleností Země od Slunce činí přibližně 5 milionů kilometrů.
Za roční období může patrně srážka
To, že nyní máme horké léto, je tak způsobeno zcela jinou vesmírnou mechanikou. Země má roční období, protože někdy na počátku své dlouhé historie zasáhlo mladou Zemi něco velmi velkého, takže místo toho, aby rotovala kolem kolmé osy na orbitální rovinu, je nakloněna o 23,45 stupně. A to je také důvod, proč různé části Země dostávají přímé sluneční paprsky.
Mimochodem, podle obecně akceptovaná teorie, to co zasáhlo Zemi, také vyrazilo část, která se stala naším Měsícem.
Za léto na severní polokouli tak od června do září vděčíme tomu, že sluneční paprsky míří na naší část Země přímočařeji než v jakémkoli jiném bodě oběžné dráhy Země – nebo jinými slovy přímočařeji než kdykoli jindy v roce. A samozřejmě každý den v létě zůstává Slunce nad obzorem mnohem déle.
A právě to je důvodem letních vysokých teplot a ne relativně málo se měnící vzdálenost Země od Slunce, která může zvýšit množství energie dopadající na horní hranici atmosféry pouze v řádech vyšších jednotek procent. Avšak díky kombinaci kolmějšího úhlu dopadu slunečních paprsků a delšího denního světla dopadá na povrch Země podstatně více sluneční energie než v zimě.
„Na Českou republiku dopadají paprsky více kolmo v létě, a tak dodávají více energie – u nás maximálně nějakých 64 stupňů. Kdežto v zimě, vezměte si ten rozdíl, je Slunce jen 16 stupňů nad obzorem. Skoro se plazí po obzoru a dodává nám energie nejméně. Proto je v zimě zima,“ uvádějí ve zprávě odborníci ze serveru Mobilniplanetarium.
