Z předstartovní přípravy poslední Delty IV Heavy
Ve pátek 29. 3. 2024 se startem D389 (tedy 389. kosmickým startem rakety rodiny Delta) uzavře mimořádně dlouhá, úspěšná a zajímavá kariéra nosiče, který je součástí řady s původem v 50. letech minulého století. Nynější potomek má na oběžnou dráhu vynést v rámci mise NROL-70 náklad pro Národní úřad vojenského kosmického zpravodajství (NRO, National Reconnaissance Office), který se mimo jiné stará o provoz a vypouštění špionážních družic.
Kusé informace nasvědčují tomu, že vynášena je družice pro sběr informací z elektronických zdrojů (zjednodušeně bychom mohli říct, že pro elektronický odposlech, ale to není úplně přesné). Čtvrteční start mohlo zhatit počasí, ale nakonec to byl blíže nespecifikovaný technický problém, který odlet zastavil čtyři minuty před zážehem. Další pokus může přijít nejdříve v pátek.
As we prepare for #TheDeltaFinale, @torybruno shares his top three #DeltaIVHeavy launches!
What is your favorite Delta IV Heavy launch? 🚀 https://t.co/t0FECtPGAD
První z rodiny
Raketa Thor spatřila světlo světa tempem vpravdě raketovým. Americké letectvo oslovilo 30. listopadu 1955 firmy Douglas, Lockheed a North American Aviation a dalo jim jeden týden na to, aby předložily nabídku. Ano, čtete dobře: jeden týden.
Dlužno podotknout, že o podobné zbrani USAF hovořilo už od roku 1954. V požadavcích bylo mj. vyvinout raketu s doletem 1 850 až 3 700 km a vysokou maximálně 20 m, aby se vešla do transportních letounů Douglas C-124 Globemaster. Ještě v prosinci 1955 letectvo podané nabídky vyhodnotilo a 27. oznámilo, že nejlepší řešení nabídl Douglas. Týž den byl podepsán kontrakt.
Raketa Thor přitom představovala z nouze ctnost, protože byla z kategorie středního doletu (IRBM, Intermediate Range Ballistic Missile). Vývoj amerických mezikontinentálních nosičů (ICBM, Intercontinental Ballistic Missile) jaderných zbraní vázl a byla obava, že jimi už zanedlouho bude disponovat Sovětský svaz. Ručička rovnováhy mezi supervelmocemi by se tak výrazně vychýlila.
Z Británie do Moskvy
Thor (plným jménem PGM-17A Thor, původně SM-75) pojmenovaná po norském bohu bouří byla první operační balistickou raketou u amerického letectva a první v kategorii IRBM na světě. Jak vidno z výše uvedeného doletu (nakonec byl 2 800 km), nemohla v žádném případě překonat oceán a zasáhnout důležitá centra Sovětského svazu. To však nebylo potřeba, protože nasazena byla u tradičního spojence Spojených států, ve Velké Británii, v rámci projektu s kódovým označením Project Emily.
Dohodu o jeho realizaci podepsali v květnu 1957 americký prezident Dwight D. Eisenhower a britský premiér Harold Macmillan. Celkem bylo Thorem vyzbrojeno dvacet perutí, každá se třemi palebnými stanovišti. Suma sumárum, zasáhnout důležitá místa bylo připraveno šedesát raket. Formálně byly provozované britským letectvem, ale povolení k případnému startu museli autorizovat přítomní američtí důstojníci.
Vykládka rakety Thor z letounu Douglas C-124 Globemaster ve Velké Británii
Thory byly skladovány v horizontální poloze pod krytem. Když přišel rozkaz ke startu, byl kryt odsunutý po kolejnicích, následně došlo ke vztyčení rakety a jejímu natankování. Od vydání rozkazu do odpalu uplynulo 15 minut. Nevýhodou Thoru byla snadná zranitelnost (lehký kryt chránil před rozmary počasí, ale nikoliv před nepřátelskou činností), problematická paliva (kerosin byl snadno skladovatelný, ale kapalný kyslík se neustále odpařoval a bylo ho třeba často doplňovat) a nízká spolehlivost. Technickou slabinou bylo totiž pěnění mazacího oleje turbočerpadla motoru při práci ve větších výškách (tedy v tlaku blízkém vakuu). Mnoho raket bylo za letu zničeno vinou zadření ložisek turbočerpadla, než se problém podařilo identifikovat a vyřešit.
Raketa Thor putuje po Harrington Road ve městě Rothwell (North Northamptonshire)
