Vědci, kteří se zabývají dopadem tohoto tělesa na povrch Měsíce, odhadují, že ke srážce došlo ve středu ráno středoevropského času, oficiální však potvrzena nebyla. Podle výpočtů amatérského astronoma Billa Graye měl spadnout horní stupeň SpaceX poblíž Einsteinova kráteru kolem 8:35.
Právě Gray poprvé identifikoval trajektorii trosek. Upozornil také, že trosky nosiče jsou ovlivněny nejen gravitací Země a Měsíce, ale také „tlakem slunečního záření“, a tak bylo obtížné předvídat jejich přesnou cestu.
Rovněž bylo obtížné zachytit havárii v reálném čase. Žádná ze sond obíhajících okolo Měsíce – jihokorejská Danuri a Lunar Reconnaissance Orbiter z NASA – nebyly v pozici, aby zachytily srážku v reálném čase. Největší šanci pořídit snímky ze srážky tak měly výkonné dalekohledy v Americe. Pokud se tak stalo, bude zpracování snímků trvat několik hodin.
Náraz o síle tří tun TNT
Není náhodou, že je Měsíc celý pokrytý krátery. Nemá atmosféru, která by mohla vesmírné poutníky, s nimiž se střetne, spálit. Astronomové však příliš takových dopadů nezaznamenali. Nyní měli možnost pozorovat dopad tělesa, jež do kosmického prostoru dostal člověk. Jak již bylo uvedeno výše, bylo to přesto velmi obtížné a data z výkonných přístrojů, které to umožňovaly, se teprve vyhodnocují.
Na jeho povrch narazila raketa SpaceX, která se před rokem a půl vydala na cestu, při níž vynesla dvě sondy, které zamířily právě k Měsíci. Od té doby část tohoto nosiče putovala vesmírem. A právě ve středu jeho cesta skončila nárazem do povrchu našeho přirozeného souputníka. Horní stupeň rakety, který je velký přibližně jako pětipodlažní budova, měla rychlost téměř 2,5 kilometru za sekundu.
Náraz takto relativně velkého tělesa, s odhadovanou hmotností více něž čtyři tuny, a touto rychlostí měl vyvolat akci, která měla být pozorovatelná ze Země za pomoci výkonných dalekohledů. Není však jasné, zda dopad neproběhl v oblasti, která nebyla ze Země vidět. To se dozvíme až později.
Odhaduje se, že energie nárazu odpovídala explozi asi tří tun TNT. Předpokládá se, že náraz vytvořil kráter o průměru více než 17 metrů.
„Jde o něco opravdu obrovského, co narazí do Měsíce. Není to ani zdaleka nebezpečné, můžeme se prostě kochat tou podívanou. Dojde k nárazu, který vyvolá obrovský oblak prachu, možná až 50 km do výšky nebo i výš, a ten se postupem času bude šířit do stran,“ řekl před srážkou pro BBC Matt Bothwell, astronom zabývající se popularizací vědy na Univerzitě v Cambridge.
„Vzhledem k tomu, že Měsíc nemá atmosféru a jeho gravitační přitažlivost je mnohem slabší, bude okamžik nárazu ‚působivější než jakákoli podobná exploze na Zemi‘,“ dodal Bothwell.
Nosič vynesl měsíční sondy Blue Ghost a HAKUTO-R
Jak jsme psali již dříve, horní stupeň rakety, který dokončil svou misi, měl po vynesení nákladu zamířit zpět do zemské atmosféry, kde měl shořet. Místo toho však vstoupil na takovou dráhu kolem Země, která ho nyní navedla ke srážce s Měsícem.
Jeho nákladem byl modul „Blue Ghost“ americké vesmírné společnosti Firefly Aerospace a také další měsíční zařízení „HAKUTO-R“, tentokrát od japonské vesmírné společnosti iSpace.
1. března 2025 |
Příležitost pro pozorování
Analytici již dříve tvrdili, že nebude snadné pozorovat záblesk produkovaný dopadem. Je to proto, že místo dopadu leží na sluncem zalité denní straně Měsíce.
Protože se však bod nárazu blížil měsíčnímu okraji (z pohledu ze Země), mohl být ve skutečnosti v příznivé pozici pro pozorování. Pokud se kameny a prach vymrštily nárazem nad měsíční povrch, mohl být výtrysk hmoty ve tvaru sloupu viditelný na tmavém pozadí vesmíru.
„Ačkoli dopad nebude ze Země viditelný pouhým okem, lidé s přístupem k výkonnému dalekohledu by mohli zahlédnout záblesk vyzařující z povrchu Měsíce,“ řekl před nárazem Bothwell.
Umístění kráteru Einstein
Velké dalekohledy v Americe, stejně jako sonda Lunar Reconnaissance Orbiter agentury NASA a jihokorejská sonda Danuri, sledovaly záblesk, oblak vyvrženého prachu a nový kráter, a v rámci projektu občanské vědy se také přihlásili nadšení amatéři, kteří budou dopad natáčet.
Sledování toho, kolik materiálu se vymrští, jak vysoko se dostane a jak padá zpět, by mělo zpřesnit jejich modely měsíčních dopadů – a dokonce poskytnout vodítka k tomu, co se nachází těsně pod povrchem v místě dopadu, kde bude poprvé odhalen čerstvý podpovrchový materiál.
