Pokaždé, když jsme v naší sluneční soustavě objevili jeden ze tří mezihvězdných objektů, tak se vyrojila spousta spekulací. Po Oumuamuě a kometě Borisov se tak podobné pozornosti dostává i aktuální ledové kometě nejčastěji označované jako 3I/ATLAS, ale známé také pod katalogovým číslem C/2025 N1 Atlas.
Tajemný vesmírný objekt byl patrně kometou, teorie o UFO však stále žije |
I proto, že je pod drobnohledem astronomů, tak se o každém jejím méně obvyklém chování nebo stavu dozvíme rychle a hned se probírá ze všech možných úhlů. Také se zpřesňují informace o pravděpodobné velikosti jádra, které by mělo mít průměr mezi 0,5 až 5,5 km. S novými daty se také postupně vyvrací různé divoké spekulace, jako ta o mimozemské kosmické lodi, nebo o kolizním kurzu se Zemí.
Na své protáhlé hyperbolické dráze se totiž kometa dostala mnohem blíže Marsu, než kdy bude k Zemi. Nejkratší vzdálenosti k Marsu dosáhla 3. října a to asi 30 milionů kilometrů, zatímco k Zemi cesta mezihvězdného poutníka zavede nejblíže na 270 milionů km. Takto relativně blízký průlet kolem rudé planety si nenechali ujít inženýři řídící marsovské družice Mars Express a ExoMars Trace Gas Orbiter (TGO).
Jejich zařízení sice nejsou vhodné pro nějaký detailní snímek, ale alespoň dokázaly 3I/ATLAS rozeznat a pomohly získat další poznatky. Na fotografiích se objekt jeví jako malá tečka, ale je vidět její plynný obal, což ukazuje, že sluneční teplo a záření kometu nutí uvolňovat stále více látek.
Kometa 3I/ATLAS se na snímku družice ExoMars Trace Gas Orbiter jeví jako malá tečka.
Kometa se nyní přibližuje ke Slunci. Neblíže mu bude 29. října a to ve vzdálenosti více než 200 milionů kilometrů. To bude mít rychlost téměř 400 000 km/h a pak bude pokračovat pryč ze Sluneční soustavy, protože při této rychlosti ji gravitace Slunce nezachytí. Než nenávratně zmizí, ještě stihne 19. prosince proletět již zmíněným bodem nejbližšího přiblížení k Zemi.
Dráha komety 3l/Atlas
Je trochu smůla, že v době nejbližšího přiblížení bude 3l/Atlas zakryta Sluncem, protože když komety projdou blízko Slunce, prach a plyny, které se z nich prudce uvolní, odhalí chemické prvky jejich složení.
Ale již nyní pozorujeme zajímavé změny. Jedno z nejzajímavějších zjištění asi spočívá v tom, jak se mění plyny a uvolněný prach obklopující jádro, které vytvářejí tzv. kóma a způsobují, že kometa vypadá rozmazaně.
Původně načervenalá barva, která byla podobná, jako u předchozího interstelárního objektu, se dostávala do sytější červené, jak se zvyšovala aktivita komety, když se z ní uvolňují stále více těkavých látek. Později byla odhalena neobvyklá polarizace světla rozptýleného a odráženého kometou. Poměrně překvapivé zjištění vědci vysvětlují přítomností vodního ledu a křemičitanů bohatých na hořčík.
Vedle kóma z komety uvolněný prach a plyn produkují protáhlé až miliony kilometrů dlouhé ocasy, či ohony. Komety mají dva ocasy. Jeden je bílý a tvořený prachem, který se valí z komety, druhý je namodralý a obsahuje elektricky nabité molekuly nebo ionty. Iontový ocas míří přímo od Slunce, bez ohledu na polohu komety.
Astronomové pomocí VLT dalekohledu na Evropské jižní observatoři v Chile zjistili vysoký poměr niklu k železu právě v ohonu komety, což přičítají uvolňování látek jako je tetrakarbonyl niklu a pentakarbonyl železa.
Ale je třeba počítat s tím, že i když se může zdát mnoho věcí na této neobvyklých, astronomové doposud viděli příliš málo mezihvězdných komet, aby věděli, co je u nich normální.
