Celkem dvakrát se s trochou nadsázky zatím během cesty kolem Měsíce musela přeměnit astronautka Christina Kochová ve vesmírnou instalatérku. Nemusela však jako známá herní postavička Super Mario měnit žádné potrubí, jen jednou řešit problematický odvod moči a podruhé zmrazky na výpusti, která odvádí část materiálu ven z lodi.
Další problémy se záchodem na palubě Orionu. Co řeší astronautka-instalatérka |
„Toaleta zůstává funkční,“ řekl podle Space.com během tiskové konference toto úterý odpoledne letový ředitel mise Rick Henfling. „Problém, na kterém pracujeme, je vyprázdnění nádrže,“ dodal.
Tým mise vyslovil hypotézu, že trysku na vnějšku sondy Orion možná ucpává led, vysvětlil Henfling. Zdá se však, že tomu tak není, protože problém přetrvává i poté, co byly zapnuty ohřívače a sonda Orion byla nakloněna směrem ke Slunci, aby se předpokládaný led rozpustil.
„Nejnovější teorie souvisí s chemickými procesy, které mají zajistit, aby se v odpadní vodě nevytvářely žádné biofilmy,“ řekl Henfling. „Možná dochází k nějaké chemické reakci, při které vznikají nečistoty, které pak ucpávají filtr.
To se však patrně vyřeší až po přistání mise v noci z pátku na sobotu 11. dubna.
Vesmírný záchod
Jak ale vůbec funguje vesmírný záchod v prostředí, kde se nelze spoléhat na gravitaci? Předně je třeba upozornit, že NASA nehovoří o toaletě ani záchodu, ale o „univerzálním systému nakládání s odpady“, anglicky Universal Waste Management System (UWMS). Ten na ISS má 45 kilogramů a na výšku měří 71 centimetrů.
Popis vesmírné toalety:
1. víko
2. sedák
3. nádrž na předúpravu moči
4. hadice na moč
5. zde se připojuje močová trubice
6. zde se připojuje systém pro odvod moči
Je to takové kovové zařízení, které tak trochu připomíná ty pozemské. Na Mezinárodní vesmírné stanici posezení astronautů na místě ve stavu beztíže zajišťují držáky na nohy a sedátko, které je oproti pozemskému profilované tak, aby na něj zadní část těla dobře přilnula. Pomocí vzduchu je poté vsáto to, co na Zemi odstraňuje spláchnutí vodou. Automatické spuštění proudění vzduchu začíná už při zvednutí víka toalety, což přispívá k omezení zápachu.
Posádka používá speciálně tvarovaný trychtýř a hadici na moč a sedátko na stolici. Trychtýř a sedátko lze používat současně, což odráží zpětnou vazbu od astronautek. Sedátko UWMS může vypadat nepohodlně malé a špičaté, ale v mikrogravitaci je ideální. Poskytuje ideální kontakt s tělem, aby se zajistilo, že vše půjde tam, kam má.
Toaletní papír, ubrousky a rukavice se vyhazují do vodotěsných sáčků. Pevný odpad v jednotlivých vodotěsných sáčcích se lisuje do odnímatelné nádoby na fekálie. Malé množství nádob na fekálie se vrací na Zemi k vyhodnocení, ale většina se naloží do nákladní lodi, která shoří v atmosféře.
Pro močení slouží speciální nástavce. Směs vzduchu a moči spolu s odpadem z „velké strany“ jde do rotačního separátoru, kde se odděluje od plynu kapalná část, včetně splachovacího dezinfekčního roztoku kyseliny chromsírové, která bezpečně rozloží případné zbytky tuhých odpadů a zabije mikroorganismy.
Oddělený vzduch ze záchodu prochází přes chemické filtry odstraňující zápach a vrací se zpět do ovzduší stanice.
Kapalinu pak čerpadlo přečerpává do výměnné nádržky. Z moči je prostřednictvím destilace extrahována čistá voda. I když je to voda čistá tak, že se dá i pít, někteří astronauti s tím mají problém. Proto je tato voda používána v elektronové jednotce. Pomocí elektrolýzy se voda také může rozložit na vodík a kyslík. Zatímco vodík je jako nepotřebný vypouštěn ven, kyslík je používán pro dýchání v kabinách stanice.
28. května 2015 |
Pevný odpad je skladován ve speciálních vzduchotěsných kontejnerech, které vyzvedávají zásobovací lodě a nechají je posléze shořet v atmosféře při návratu.
Jediné soukromí
Pokud se vrátíme na vesmírnou loď Orion, v níž nyní letí čtveřice astronautů z cesty kolem Měsíce, zde je v podstatě zmenšená verze záchodu na ISS, ale bez recyklace. Je umístěna za dveřmi v podlaze, hned vedle otvoru, kterým astronauti vstupují do kosmické lodi. Zároveň je to jediná část pět metrů široké kapsle Orion, kde může mít člověk alespoň trochu soukromí.
„Je to jediné místo, kam při misi můžeme jít a skutečně se na chvíli cítit o samotě,“ řekl ve videu o fungování toalety kanadský astronaut mise Artemis II Jeremy Hansen.
Je to poprvé, co mají astronauti na misi do hloubi vesmíru přístup ke skutečné toaletě. Mise Apollo, které dopravily astronauty na Měsíc v 60. a 70. letech, neměly na palubě toaletu ani vyhrazený prostor pro vykonávání potřeby. Členové posádky pro tento účel využívali sběrné sáčky. Ty zanechali na měsíčním povrchu, aby snížili hmotnost lodě a riziko kontaminace při návratu na Zemi.
