Bizarní hvězdné duo bylo objeveno sedmého června, kdy družice Swift zaznamenala záblesk rentgenového a gama záření vycházející ze středu galaxie. Zdroj dostal jméno SWIFT J1756.9-2508. Krátce nato se ho rozhodli prozkoumat hned dva nezávislé vědecké týmy. Jeden vedl Craig Markwardt z Goddardova střediska kosmických letů, druhý Deepto Chakrabarty z MIT.
Oba přitom použily rentgenový satelit Rossi X-ray Timing Explorer (RXTE), který je vhodný zejména pro studium rychle rotujících pulsarů, což se zakrátko ukázalo jako velmi předvídavé.
Systém SWIFT J1756.9-2508, pulsar parazitující na bílém trpaslíkovi je na obrázku vpravo nahoře. Autor: Aurore Simonnet/Sonoma State University
Neuvěřitelná rotace
Astronomové totiž zjistili, že záření má na svědomí pulsar – rotující neutronová hvězda, která se otáčí rychlostí 182 ot/s, tedy mnohem rychleji než například kuchyňský robot. U běžných pulsarů jejich rotace s časem klesá, ale v tomto případě vědci nic takového nepozorovali. Naopak, otáčení hvězdy se dokonce ještě zrychlovalo.
Bylo tedy jasné, že existuje nějaký vnější zdroj energie, který pulsar pohání. Vysvětlení na sebe nenechalo dlouho čekat. Z rozboru naměřených dat vyplynulo, že v sousedství pulsaru se nalézá ještě další objekt o minimální hmotnosti rovnající se sedm Jupiterům (maximálně 30). Překvapivě však nejde o planetu, ale o pozůstatek hvězdy, kterou výrazně hmotnější pulsar připravil o většinu jejího materiálu.
Hvězdný kostlivec
Celý systém se pravděpodobně vyvíjel několik miliard let. Na počátku jej tvořily vcelku obyčejné dvě hvězdy, první velmi hmotná, druhá o hmotnosti 1 – 3 Sluncí. Masívní hvězda se vyvíjela rychleji a nakonec explodovala jako supernova, přičemž po sobě zanechala neutronovou hvězdu. Z jejího menšího souputníka se časem stal červený obr, který se později zbavil svých vrchních vrstev a přeměnil se v bílého trpaslíka. „Tento objekt je jenom kostra hvězdy,“ říká Craig Markwardt a pokračuje: „Pulsar už zhltnul vnější obálku hvězdy a jediné, co po ní zbývá, je jen její heliové jádro.“
Dvojice hvězd si je dnes tak blízko (asi 370 tisíc km, tedy méně než je vzdálenost Země – Měsíc), že neutronová hvězda díky své obrovské gravitaci (je asi 100krát hmotnější) neustále připravuje svého společníka o jeho plyn. Okolo pulsaru se udržuje charakteristický rotující disk, do kterého proudí hmota odsátá z bílého trpaslíka. Čas od času se v disku objeví nestability, dojde k vyvržení velkého množství materiálu směrem k pulsaru, což má za následek záblesk, podobný tomu, jaký v červnu detekovala sonda Swift.
Zdroj: www.nasa.gov
