V zemské gravitaci se jim kolena nepodlomila, přesto pro ně pohled na cizí tváře dalších lidí představovat exotický zážitek. Šest "kosmonautů" z experimentu Mars-500 se po 520 dnech v 11:00 našeho času vynořila z modulu v hale Ústavu pro lékařské a biologické otázky.
Pokus byl zatím poslední a asi nejlépe připravený experiment v historii, který pomůže odpovědět na otázku, jak nejlépe přežít v odloučení a v uzavřeném prostoru. Českým příspěvkem byl pokus Štola 88, na který si můžete na Technetu zavzpomínat v tomto článku.
Při simulovaném letu šlo hlavně o test psychické odolnosti. Posádka se potýkala s monotónní stravou, stísněnými prostory, jednou sprchou týdně či výměnou prádla po třech dnech. Odměnou pro ně jsou v přepočtu přibližně dva miliony korun. O poznatky a zážitky se "Marťané" s novináři podělí na tiskové konferenci 8. listopadu. Do té doby setrvají v karanténě.
Hlavně se nenudit
Mars-500 s rozpočtem přes čtvrt miliardy korun počítal s přibližně 250 dny na cestu k Marsu, s třicetidenním pobytem na planetě, včetně tří výstupů z "přistávacího modulu", a s 240 dny pro návrat. Posádku tvořilo šest mužů. Dny si dělili na tři směny věnované práci, spánku a osobnímu volnu.
Let proběhl klidně a bez incidentů. "Průběh byl v podstatě takový, jaký jsme předpokládali," říká Jaroslav Sýkory ze společnosti QED GROUP, která měla na starosti sledování vývoje vztahů mezi kosmonauty.
Podle něj posádka překonala všechny obtížné chvíle letu bez větších potíží. Mimochodem, okamžiků největšího vypětí bylo pět: start, přistání na Mars, návrat modulu k mateřské lodi, chvíle "anticipačního stresu" před přistáním v září a říjnu a pak samotné přistání.
Plánovači se přitom postarali o to, aby se posádka příliš nenudila. Podle odborníků právě nuda představuje velké nebezpečí. Pro kosmonauty byla připravena celá řada experimentů: od pochopitelných, jako je změna biorytmů v umělém osvětlení, až po opravdu nápadité, jako je zkoumání otázky, zda muži mají své dny. Vědci tak zjišťují, zda se v moči mužské posádky mění hladina některých hormonů podobně jako u žen.
Není lepší číst?Podle některých názorů jsou pokusy typu Mars v podstatě zbytečné. Nikdy prý nebudou tak věrnou simulací krajních podmínek kosmického výzkumu, jak bychom potřebovali. Například Peter Suedfeld z univerzity v kanadském Vancouveru zveřejnil studii, ve které tvrdí, že lepší přípravou pro cesty ke hvězdám by byla výprava do archivů. Podle něj bychom se nejvíce mohli poučit z deníků cestovatelů a objevitelů z minulých století, kteří se pohybovali, stejně jako případní kosmonauti na cestě na Mars, zcela osamoceni neznámým prostředím a v neustálém pocitu ohrožení. Organizátoři Marsu 500 s ním samozřejmě nesouhlasí, protože experiment jim umožňuje sledovat spoustu parametrů v chování živých lidí, které z deníků při nejlepší vůli nenaměří. |
Ne vždy se podařilo vymyslet dostatek zajímavých úkolů. Posádka si pak dokázala najít práci i sama. Prostory "kosmické lodi" byly úzkostlivě čisté, jak se posádka bavila úklidem. V nouzi také vymyslela nový recept na pizzu: bambusovo-sýrovou. (Jak chutnala, to z videoblogů už není tak jasné.)
Kosmonauty nejvíc bavilo přistání na Marsu a přípravy na něj. Při únorových procházkách po napodobenině Marsu například došlo i na malou hereckou etudu.
V rámci nácviku nenadálých situací jeden z účastníků plánovaně zakopl o kámen a upadl. Nechal si pak pomáhat na nohy od kolegy, kterému ovšem poskytování účinné pomoci ve skafandru zprvu příliš nešlo. Odborníci sbírali také vzorky půdy pro pozdější "pozemskou" analýzu. Na simulované rudě planetě zanechali i vlaječky a přednesli slavnostní projevy.
Dlouhé roky plánování
Myšlenka na let k Marsu začala klíčit už v 90. letech. Nakonec se pozemským Marsem stala Moskva, ovšem hlavní roli v sérii těchto experimentů hraje evropská kosmická agentura ESA.
První mezinárodní pokus na přelomu let 1999 a 2000 ukončil skandál, když si kanadská účastnice stěžovala na obtěžování od šéfa ruského týmu a na to, že další dva ruští účastníci se prý servali až do krve. Neúspěch poznamenal i experiment napodobující několikaměsíční pobyt na vesmírné stanici ISS. Tehdy odstoupil japonský účastník, který nesnesl posměšné poznámky ostatních na adresu omáčky, kterou si přidával do jídla.
Odborníci se zřejmě poučili (například tím, že vyloučili z experimentů ženy), a dále příprava na simulovaný let k Marsu probíhala celkem hladce. V listopadu 2007 "marťanská mise" strávila v izolaci od světa dva týdny, v roce 2009 pak 105 dnů. Během pobytů se nic zvláštního nestalo.
A co dál?
Úspěchem Marsu-500 experimenty nekončí. Připravují se další podobné, které by měly dále zlepšit zvládání psychické zátěže při dlouhém pobytu ve vesmíru. Pokud se někdy let k Marsu uskuteční, nikdo nechce riskovat, že by misi potopila "ponorková nemoc".
Podle sociologa Jaroslava Sýkory půjde v dalších kolech výzkumu především o změnu metod. "I při Marsu-500 se ukázalo, že to, čím nás věda zatím vybavila, funguje. Ale v dalších experimentech bychom chtěli například ve větší míře využívat místo dnešních metody tužka-papír strojové analýzy lidského chování, třeba počítačové analýzy emocí z obrazu kamer ," říká český odborník. "Musíme využívat nejnovější možnosti, jinak to nejde," dodává.
