„Pokračujeme na plný výkon,“ zněla poslední slova před výbuchem Challengeru

Čtvrt století uplynulo od jedné z největších tragédií při dobývání vesmíru. Do té doby bezproblémové raketoplány rázem ztratily své renomé. Několikrát posunutá mise skončila výbuchem po pouhé minutě a čtvrt letu.

Měl to být jeden z řady letů raketoplánu Challenger. I když byl start mise s označením STS 51-L postupně překládán z konce léta 1985 až na 28. ledna 1986, nikdo neočekával problémy.

Technici však přehlédli závažnou konstrukční závadu u spalovacích komor motorů na tuhé pohonné látky, která se objevovala již dříve.

V 11:38 místního času se vesmírný kolos odlepil od země. Několik obláčků šedého dýmu, které se objevily u pravého pomocného motoru na tuhé palivo, zaniklo ve víru plamenů šlehajících z trysek startujícího stroje.

Raketoplán Challenger startuje z Kennedyho vesmírného střediska

Manévr proběhl jako obvykle a vše se zdálo být v pořádku. Po 73 vteřinách letu ale mohutná exploze raketoplán roztrhala na kusy. Kabina s posádkou dopadla z výšky asi 14 kilometrů do moře.

Při následném vyšetřování došla speciální komise k závěru, že příčinou havárie byla chybná konstrukce spojů mezi segmenty startovacích motorů SRB. Podíl měla i nízká teplota, která snížila vazkost tmelu ve spoji a v konečném důsledku vedla k propálení stěny spalovací komory.

Sekundy před katastrofou

Challenger se odlepil od rampy LC-39B v 11:38 východoamerického času.

Těsně před druhou sekundou po startu byl zachycen kouř unikající z pravého motoru.

Ve 45. sekundě začal plánovaný pokles na minimální hodnotu tahu motorů.

V 50. sekundě tah motorů začal opět růst. Na pravém motoru byl vzrůst pomalejší, což ukazovalo na to, že spaliny unikaly nějakou netěsností ven.

V 59. sekundě zaregistrovaly sledovací kamery plamen, šlehající z boku pravého motoru.

V 64. sekundě oznámilo řídicí středisko posádce: "Challenger, zde Houston, pokračujte na plný výkon!"

"Příjem," odpověděl mu velitel Scobee. "Pokračujeme na plný výkon." To byla poslední slova, která kdo zaslechl od posádky Challengeru.

V 71. sekundě byl již tlak ve spalovací komoře pravého motoru o 4 % nižší, než se plánovalo. V 72. sekundě raketoplán letěl ve výši 14 335 metrů rychlostí 550 m/s. Pod náporem plamenů povolil spodní závěs motoru. Následně prasklo potrubí kapalného kyslíku, vedoucí po stěně nádrže ET. Na povrchu nádrže se objevil další velký plamen.

Přesně v 72,884 sekundy se otáčející se motor zabořil svojí špicí do kyslíkové nádrže a rozdrtil ji. Současně se zbortila také přechodová část mezi kyslíkovou a vodíkovou nádrží a zbývajících 85 tun kapalného vodíku se začalo mísit se vzduchem.

73,226 sekundy po startu raketoplán explodoval. Vše zmizelo v oranžové kouli exploze.

Na palubě byli i civilisté

Kromě vynesení sledovací a telekomunikační družice TDRS-B měla posádka snímkovat Halleyovu kometu a na několik dní vysadit do vesmíru astronomickou družici SPARTAN.

Posádku tvořili velitel Francis R. Scobee, pilot Michael J. Smith a tři letoví specialisté, dr. Judith A. Resniková, Ronald E. McNair a Ellison S. Onizuka. Kromě nich byli na palubě i dva neprofesionální kosmonauti, Gregory B. Jarvis, zaměstnanec firmy Hughes, a učitelka McAuliffeová.

Posádka Challengeru

Ze sedmi obětí tragédie na sebe zvláštní pozornost poutala Christa McAuliffeová. Aby NASA přiblížila svůj vesmírný program veřejnosti, rozhodla se nabídnout cestu do kosmu i jednomu z amerických pedagogů. Do konkurzu se přihlásilo přes 11 000 zájemců, z nichž byla v létě 1984 vybrána právě středoškolská učitelka McAuliffová. Přítomnost civilisty na palubě raketoplánu se stala senzací. Zkáza Challengeru pak pro veřejnost představovala o to větší šok.

Podrobná historie raketoplánu a detaily tragédie