Podle v tuto chvíli nejdůvěryhodnějších informací se satelit v atmosféře rozpadl 24.9. ve 4:16 UTC (6:16 našeho času) +/- 53 minut. V té době se pohyboval v oblasti mezi Havajskými ostrovy a pobřežím Oregonu. Přesný střed oblasti je 30,9° severní výšky 141,1° západní délky (na obrázku).
UARS se tedy nejspíše rozpadl nad Tichým oceánem a jeho trosky leží na dně. Zřejmě se tak patrně nikdy nedozvíme, zda se naplnily předpoklady o tom, kolik trosek dopadne až na povrch. NASA očekává, že by pád atmosférou mohlo přežít 26 fragmentů satelitu. Nejpravděpodobněji to budou části jako kusy antén, beryliové držáky nebo části titanových palivových nádrží. NASA odhaduje, že by celková hmotnost těchto úlomků mohla dosáhnout až 532 kg.
Také se nezdá, že by dopad satelitu někdo přímo pozoroval či natočil (i když na webu se objevilo podle všeho falešné video, viz. níže).
Místo dopadu satelitu UARS do Tichého oceánu mezi Havaj a stát Oregon.
Informaci zatím máme z jediného, ovšem velmi důvěryhodného zdroje. Oznámilo ji Velitelství strategických sil USA. To dnes ráno našeho času vydalo krátkou zprávu s výše uvedenými údaji o rozpadu satelitu v atmosféře.
Americké vojenské složky mají při sledování podobných událostí nad zbytkem světa velkou výhodu: vlastní síť satelitů sledujících tepelné stopy v atmosféře. Družice jsou v první řadě určeny ke sledování raket a jejich startů, ale umožňují také sledování jiných tepelných anomálií.
Nejde jen o zánik satelitů, ale třeba i vstup přirozených vesmírných těles do naší atmosféry (tedy pády meteorů). Pro astronomy zabývajícími se těmito jevy představují vojenské satelity neocenitelný zdroj informací. Vojáci je ovšem uvolňují pouze na základě vlastního uvážení. Zřejmě také snižují kvalitu záznamu, aby neprozradili schopnosti svého systému. A to je i případ satelitu UARS; je velmi pravděpodobné, že armáda USA zná přesný čas rozpadu satelitu podstatně přesněji než s nepřenosností +/- 53 minut.
Kanadský žertík
Dřívější odhady udávaly, že pokud by padající trosky zasáhly pevninu, patrně by se tak stalo někde v Kanadě. Na twitteru se dokonce objevila zpráva, že kdosi zahlédl padající trosky v rekreační oblasti zhruba 20 kilometrů jižně od Calgary. Informace však nebyla pravdivá.
V pátek padal UARS k Zemi pomaleji, než se původně čekalo. Jeho vstup do atmosféry se předpovídal na sobotu po půlnoci nebo dopoledne našeho času.
Změnu rychlosti pádu způsobila jiná orientace či konfigurace satelitu. Pravděpodobnost, že by nějaké trosky šestitunové družice mohly dopadnout na území Spojených států, byla nízká, ale zcela ji nebylo možné vyloučit právě proto, že rychlost sestupu se zpomalovala.
Podle NASA, ale i podle ruských kosmických expertů bylo nebezpečí ohrožení lidských životů mizivé. Od padesátých let, kdy se na oběžnou dráhu dostaly první umělé objekty, zatím nedošlo k žádnému případu, kdy by při pádu na Zem zranily člověka.
Americká agentura varovala, aby se lidé, kteří mohou najít kousky satelitu, objektů nedotýkali a kontaktovali místní úřady.
