Dvě americké vesmírné sondy dopadly v pondělí na povrch Měsíce po úspěšné misi, během níž zkoumaly gravitační pole Měsíce a mapovaly jeho povrch. Sondy Ebb (Odliv) a Flow (Příliv), obě zhruba o velikosti automatické pračky, řízeně dopadly do svahu asi dvoukilometrové hory u kráteru Goldschmidt nedaleko měsíčního severního pólu.
Jako první dopadla rychlostí kolem 6 tisíc kilometrů za hodinu krátce po 23:28 našeho času sonda Ebb. Flow zasáhla povrch Měsíce asi třicet vteřin po ní a o několik desítek kilometrů dále.
Místo bylo vybráno tak, aby sondy zanechaly na povrchu co největší krátery, ale také tak, aby nehrozilo, že zasáhnou některé z "historických" míst na Měsíci, třeba místo přistání Apolla. Taková šance sice byla zanedbatelně malá, ale NASA nechtěla nechat nic náhodě.
Srážka s Měsícem
Přímo ze zániku obou sond nebyly pořízeny žádné snímky, protože oblast dopadu ležela na odvrácené straně Měsíce, a v danou chvíli tak byla ve stínu. Ale ani kdyby nebyla, stejně by toho k vidění příliš nebylo. Obě sondy totiž byly velmi malé, takže také vytvořily nejspíše jen velmi malé krátery.
V nejlepším případě mohl náraz z povrchu zvednout řídký oblak prachu a pevných částic, který by mohla pozorovat sonda Moon Lunar Orbiter. A to, jak se na něm láme sluneční světlo, by mohlo poskytnout informace o chemickém složení oblaku, a tím možná i nějaké nové detaily o složení povrchu Měsíce. Zatím se ovšem informace o pozorování podobného oblaku neobjevila.
Není to velké překvapení, ale opakování historie. Například v říjnu 2009 skončil svou dráhu srážkou s Měsícem projekt LCROSS. NASA tehdy vysílala náraz přímým přenosem a pozvala si dokonce publikum významných osobností z oboru i veřejného života. Nakonec jim však neměla příliš co nabídnout. Náraz satelitu, který byl podstatně větší než Ebb a Flow, nezpůsobil žádnou "show" a oblak uvolněného měsíčného materiálu byl překvapivě malý a řídký.
Místo nárazu sond GRAIL s portrétem astronautky Sally Ride, po které bylo čerstvě pojmenováno.
Mapka Měsíce s vyznačeným posledním neúplným oběhem družic GRAIL "historicky významnými místy" na jeho povrchu, od Lunochodu po Apollo.
Sondy Ebb a Flow měřily gravitaci
I když tedy aktuálně zničené sondy zřejmě příliš mnoho nových informací nepřinesly, za svého života byly pro odborníky poměrně platné. Jako první totiž byly určeny výhradně pro měření lunární gravitace.
Pohybovaly se po nízké oběžné dráze v přesně měřeném odstupu. Gravitační pole Měsíce (ani jiných těles) však není úplně homogenní. Přitažlivost je slabší nad údolími či místy, kde je lehčí hornina, a naopak trochu silnější v místech, kde jsou hory nebo kde jsou pod povrchem spíše těžší horniny.
Tyto drobné změny se projeví i na dráze družic. Když první z nich narazí na oblast "nižší gravitace", nepatrně se zpomalí, a tím se přiblíží své souputnici. Případně samozřejmě může také nepatrně zrychlit, pokud narazí na oblast s vyšší gravitací. Změny jsou zcela nepatrné, ale přesné přístroje družic je odhalí a počítačové modely pak tyto údaje převedou na detailní model gravitačního pole Měsíce.
Podle zatím zveřejněných údajů se například zdá, že kůra Měsíce je výrazně tenčí, než se dosud předpokládalo. Ukázalo se také, že změny v gravitačním poli Měsíce jsou velmi věrným odrazem topografie. Jeho kůra je také rozbitá, možná v důsledku velké srážky, která mu dala jeho dnešní podobu a velikost (o hypotézách a debatě kolem vzniku Měsíce více v tomto či tomto článku).
Měření je tím přesnější, čím níže je sonda nad povrchem, proto sondy Ebb a Flow nakonec kroužily pouhých 11 km nad povrchem Měsíce. Ovšem protože Měsíc není úplně pravidelné těleso, dráha v takové výšce je velmi nestabilní a musí se často korigovat, což samozřejmě vyžaduje palivo. Sondy tak byly zhruba po roce v podstatě "na suchu" a jejich pozice byla neudržitelná.
NASA se tedy rozhodla je řízeně zlikvidovat. Za prvé z opatrnosti, aby nespadly na Apollo či Lunochod a za druhé ve slabé naději, že náraz přinese zajímavé vědecké informace.
