Dočkáme se v noci dalšího startu (na snímku minulý Starship IFT-7)?
Sedmička bývá považována za šťastné číslo. Ovšem v případě programu raket Starship se to nenaplnilo, protože minulý zkušební let IFT-7 (Integrated Flight Test), který proběhl 16. ledna, ze všech dosavadních skončil největším zklamáním. Dalo by se namítnout, že se podařilo získat cenná letová data a že se podruhé povedlo zachránit vracející se první stupeň. Jenže k hlavním úkolům mise se raketa nedostala. A poprvé od listopadu 2023 ani nedosáhla plánované suborbitální dráhy.
Její druhý stupeň zasáhl během cesty do kosmického prostoru požár v motorové sekci. To postupně vedlo k selhání jednotlivých motorů a nakonec i k likvidaci stupně autodestrukčním systémem.
V noci z 3. na 4. března měl 45 minut po půlnoci středoevropského času odstartovat další Starship na „opravnou“ misi IFT-8. Po několika krátkých zastavení odpočítávání a poslední kontrole na 40 sekundách před odletem nakonec stroj na cestu nevyrazil a čeká se tak na nový termín. Ten byl později stanoven na čtvrtek 0:30.
Now targeting to launch Starship's eighth flight test as soon as Wednesday, March 5 → https://t.co/alyJTRtOIP https://t.co/4U1zIl3QrH
Nešťastný Starship VII
Předchozího letu IFT-7 (Integrated Flight Test) se zúčastnil první stupeň B14 (Booster) a druhý S33 (Ship). První se potřetí v historii pokoušel o přistání na rampu, přičemž se mu to podruhé (po IFT-5 loni v říjnu) povedlo. S tím, že návrat probíhal po náročnější, leč úspornější trajektorii, čímž byla rozšířena letová obálka pro budoucí mise.
17. ledna 2025 |
Druhý stupeň rakety Starship S33 mířil na suborbitální dráhu. Podotýkáme, že dosud žádný Starship nezamířil na dráhu orbitální, která je v daném případě energeticky o něco málo náročnější (ale opravdu jen o malinko: řeč je o pár sekundách činnosti motorů navíc).
Ale především jde o bezpečnost. Raketa nacházející se na suborbitální dráze záhy samovolně vstupuje do hustých vrstev atmosféry, kdežto z dráhy orbitální potřebuje motorický impuls. Kdyby se tento nepovedl, zůstalo by na oběžné dráze několik set tun těžké těleso chráněné tepelným štítem, které by dříve či později do atmosféry také vstoupilo. Ovšem neřízeně bez možnosti trajektorii letu ovlivnit. O možnosti, že by neovladatelný stupeň kvůli pohonným látkám v nádržích určených pro přistání na oběžné dráze explodoval, raději ani nehovořit. Proto se zatím testuje pouze let na suborbitální dráhu, kdy je vstup do atmosféry a místo přistání víceméně dané v okamžiku vypnutí motorů.
Na suborbitální dráze měl S33 v lednu zkušebně vysadit deset maket družic Starlink. Mělo jít o test speciálního zařízení určeného pro jejich uvolňování v kosmickém prostoru. Makety by letěly společně s S33 po suborbitální dráze, a protože by neměly tepelnou ochranu, shořely by v atmosféře. Naproti tomu S33 měl atmosférou proletět a pokusit se o přistání. A právě průlet atmosférou plus testování charakteristik lodi byly hlavním cílem mise. S33 byl totiž prvním stupněm druhé generace s odlišnou avionikou, konstrukcí (byť na první pohled byl od první generace delší jen o jednotky metrů), s jinými kachními plochami, uspořádáním nádrží… Ty pojmou namísto dřívějších 1 200 nově 1 500 tun pohonných látek. A především s upraveným tepelným štítem, který Elonu Muskovi přidělává nejvíc vrásek na čele: „Největší technologickou výzvou pro Starship zůstává plně a okamžitě znovupoužitelný tepelný štít.“
Průlet atmosférou tak měl být plný experimentů týkajících se právě tepelného štítu: někde byl změněn tvar dlaždic tepelné ochrany, jinde došlo k jejich úplnému odstranění, na několika místech se zkoušely dlaždice z alternativních materiálů a jedna měla dokonce i aktivní chlazení. Což je technologie, se kterou se už kdysi pro Starship počítalo před tím, než ji SpaceX opustila. Nyní chtěla aspoň prověřit její životaschopnost.
