Začněme však od začátku. Pojištění jako takové je již poměrně letitá a zaběhnutá podnikatelská činnost. Možná byste ani nehádali, že první historické zmínky jsou z oblasti námořní přepravy, a to již v v době třetího či druhého tisíciletí před naším letopočtem. Číňané, cestující po zrádných řekách, rozdělovali náklad na více člunů, aby snížili ztráty, kdyby se některá z nich při plavbě překotila. Pojištění, jak mu rozumíme dnes, se vyskytovalo už v Chammurapiho zákoníku přibližně z roku 1750 př. n. l.
První družice byla vynesena na orbitální dráhu 4. října 1957 a jmenovala se Sputnik-1. Už 8 let po tomto startu se obchodní aktivita pojišťovacích společností přesunula i do kosmického prostoru. V roce 1965 bylo totiž u společnosti Lloyd’s of London zaplaceno první pojištění satelitu společnostmi COMSAT a Intelsat. Pojištěn byl satelit Intelsat I zvaný Early Bird, a to pro případ fyzického poškození během předstartovních operací. Tento satelit byl prvním komerčním satelitem, který byl vynesen na geostacionární dráhu.
O další tři roky později bylo před startem Intelsatu III zaplaceno mnohem rozsáhlejší pojištění, které zahrnovalo pokrytí jak předstartovních škod, tak i startovní fáze rakety. Tento způsob pojišťování, tedy pojištění jak předstartovní, tak startovní fáze, je používán dodnes. Mimochodem, z celkově 8 družic plánovaných v rámci série Intelsat III (F-1 až 8) se tři z nich nedostaly na oběžnou dráhu kvůli selhání nosné rakety.
Pojištění satelitů je možno rozdělit do čtyř oblastí:
|
Pro účely našeho článku je zajímavý především bod odpovědnosti za škodu způsobenou třetí straně. Můžete totiž být vlastníky rakety schopné vynášet náklad z území USA a získali jste pro svou raketu i náklad. Požádali jste FAA o startovní licenci, která vám byla udělena. Zdánlivě jste tedy splnili všechny podmínky pro start. USA jsou totiž signatářem kosmické smlouvy a jsou za vaši činnost mezinárodně odpovědné, nemuseli byste se tedy obtěžovat jakýmkoliv dalším pojištěním vůči třetí straně, pokud byste svým startem poškodili něčí majetek. Opak je však pravdou.
V roce 1988 se USA rozhodly, že budou sdílet svou odpovědnost za případné škody, která jim vyplývá z podpisu kosmické smlouvy. Tím došlo k úpravě zákona o komerčních kosmických startech (51 USC ch. 509). Tento zákon říká, že pokud chcete vypustit raketu z amerického území, musíte získat pojištění nebo jiným způsobem prokázat svou finanční odpovědnost. FAA od vás může požadovat pojištění až do výše 500 milionů dolarů na pokrytí ztrát, které byste mohli způsobit třetí straně. Ale to není všechno, zákon po vás také požaduje, abyste získali pojištění proti škodám, které by v rámci vašeho startu mohly vyplynout vůči federálnímu majetku až do výše 100 milionů dolarů. Je totiž nutno pamatovat na to, že většina amerických kosmodromů je federálním majetkem.
Co z tohoto posledního požadavku plyne pro SpaceX? Na tuto otázku si zkusme odpovědět nahlédnutím do dlouhodobé startovní licence společnosti Space Exploration Technologies, což je oficiální název SpaceX. Toto povolení bylo vydáno pro Vandenbergovu leteckou základnu v Kalifornii a tamní rampu SLC-4E a je specificky určeno pro starty na nízkou polární dráhu. Povolení je podmíněno tím, že SpaceX si zajistí:
- Pojištění odpovědnosti na úhradu nároků ve výši 53 milionů dolarů vyplývajících ze startu rakety Falcon 9 a 50 milionů dolarů za přistání rakety Falcon 9 na plošině LZ-4. Dále potom 9 milionů na úhradu nároků při provádění předletových operací.
- Pojištění federálního majetku ve výši 61 milionů dolarů za start rakety Falcon 9 a 100 milionů za její přistání na LZ-4. A v případě problémů při předstartovních operacích je částka vyčíslena na 2 miliony dolarů.
Samozřejmě existují i dlouhodobé startovní licence platné pro východní pobřeží, které SpaceX určují, jaké pojištění je nutno zaplatit před každým startem z Floridy.
Kolik peněz se každý rok vydá na pojištění satelitů?
Ale vraťme se zpět do obecnějších vod pojištění, abyste získali lepší představu o tom, jak moc zajímavý nebo lukrativní byznys pojišťování startů raket a družic vlastně je.
Satelit NOAA-N Prime v testovacím středisku firmy Lockheed Martin v Sunnyvale po tom, co se ho výrobce pokusil otočit do horizontální polohy a nezajistil ho šrouby. Oprava satelitu v ceně 233 milionů dolarů stála 135 milionů dolarů
Server CNBC zveřejnil graf, který představuje srovnání příjmů a plateb pojišťovacích společností od roku 1998 do roku 2015. Modrý sloupec představuje platby pojistníkům, zelený sloupec představuje zisky pojistitelů. Pokud je příslušný rok podbarvený červeně, znamená to, že pojišťovny vyplatily více, než vybraly na poplatcích za pojištění.
Proč je v grafu v roce 2015 už v polovině roku tak obrovské plnění? V květnu 2015 startovala z Bajkonuru raketa Proton-M/Briz-M s družicí Mexsat-1. Avšak 497 sekund po startu došlo k selhání nosné rakety, což vyústilo v úplnou ztrátu vynášeného satelitu. Přesto si vlastník satelitu, společnost Mexico’s Secretariat of Communications and Transportation (SCT), odnesl ze startu něco pozitivního – díky plnému pojištění vynášené družice získal nazpět 390 milionů dolarů.
Měsíc poté došlo k jiné havárii, tentokrát havarovala nosná raketa Falcon 9 vynášející zásobovací loď Dragon na ISS při misi CRS-7. Celková cena vynášeného nákladu byla odhadnuta na 110 milionů dolarů. Zde však byla situace v porovnání s Mexsatem úplně odlišná. Náklady pro NASA nemusí být v rámci CRS1 pojištěné a ani v případě této mise náklad pojištěný nebyl, avšak NASA má nárok zadržet část platby SpaceX za tuto misi, a to ve výši minimálně 20 %. SpaceX v tomto případě svou raketu pojištěnou měla.
Celkově se za rok uskuteční přibližně 50 pojištěných startů, za které pojišťovací společnosti vyberou od zákazníků přibližně 750 milionů dolarů. Zároveň však stačí, aby se v daném roce vyskytlo pouhých pár havárií a celý fiskální rok skončí pro pojišťovací společnosti ztrátou. Průměrně se udává, že jeden z dvaceti startů do vesmíru skončí havárií.
Údaje za rok 2017 hovoří o tom, že pojišťovací společnosti vybraly 715 milionů dolarů při celkovém plnění pojistných událostí ve výši 615 milionů dolarů. Pojišťovny tedy byly v mírném plusu.
Jsou i starty, které se nepojišťují?
Každý rok probíhá několik desítek startů, které pojištěny nejsou. Do nich je možné zahrnout vědecké mise ESA, NASA, ISRO a dalších organizací. Zde je možno zmínit kupříkladu družici Rosetta či misi ExoMars, kde ESA výslovně uvádí, že pojišťovat starty vědeckých družic není součástí její politiky. Zbývající starty je možno zahrnout do kolonky vojenských nákladů, kde je z pochopitelných důvodů k dispozici velmi málo informací.
Kolik stojí pojištění jednoho startu komerční družice?
Při vynášení geostacionárních družic používají komerční společnosti hlavně tři rakety – Proton, Falcon 9 a Ariane 5. Pokud byste si chtěli nechat vynést náklad na raketě Ariane 5 a zároveň chcete mít svůj start pojištěný, zaplatíte 3–4 % z ceny vynášeného nákladu. V případě Falconu 9 je to přibližně 4–5 % a pokud byste se rozhodli nechat si vynést náklad na ruské raketě Proton, zaplatíte už 12 % ceny vynášené družice, jelikož tato raketa je méně spolehlivá.
Zkusme si situaci představit názorně v číslech. Řekněme, že cena pojišťované družice je 200 milionů dolarů. Pokud si ji budete chtít nechat pojistit pro start na raketě Proton, zaplatíte 24 milionů, pokud se rozhodne zákazník ušetřit a použije Falcon 9, pojištění stejné družice ho bude stát pouze 10 milionů. Srovnejme si teď ceny za start na obou těchto raketách. Start na Falconu 9 standardně stojí 62 milionů dolarů a cena za raketu Proton je podobná – 64 milionů dolarů. Podobná je i nosnost obou raket. Ale pokud si jako zákazník vybíráte raketu pro svůj náklad, musíte započítat do celkových nákladů cenu za pojištění. To je v případě Protonu o dost vyšší, a tak zákazníkovi vzniká rozdíl dalších 14 milionů dolarů ve prospěch Falconu 9. Za srovnatelnou službu tedy v případě Protonu zákazník zaplatí o 20 % více než u Falconu 9 (86 milionů oproti 72 milionům).
Kolik se vyplácí při nehodě?
Nyní se podíváme na druhou pojistnou událost, která SpaceX způsobila výrazné vrásky a pojišťovny musely plnit smlouvy. Řeč je o nehodě Amosu-6, která vznikla při jeho tankování na rampě SLC-40. Připomeňme si v krátkosti celou historii této mise, ať máme přehled o všech zúčastněných stranách.
V roce 2012 si společnost Spacecom Ltd. objednala u Israel Aerospace Industries (IAI) satelit Amos-6. Dohoda v celkové ceně 195 milionů dolarů zahrnovala návrh satelitu, jeho výrobu, přípravu na start a uvedení do provozu. Na vynesení satelitu společností SpaceX, na jeho pojištění a první rok provozu bylo vyčleněno zvlášť celkem 85 milionů dolarů. Dne 1. září 2016 pak došlo při přípravě ke statickému zážehu k anomálii na horním stupni rakety, která vyústila v úplnou ztrátu nosné rakety i satelitu. Zajímavostí je, že jelikož k nehodě došlo ještě před zážehem motorů, jednalo se o událost vztahující se k pojištění předstartovních příprav, které může poskytovat úplně jiný subjekt než pojištění startu.
V listopadu 2016 se objevila zpráva, že společnost IAI zaplatila firmě Spacecom v rámci pojištění 196 milionů dolarů za ztrátu satelitu a zároveň i zaplatila pokutu 10 milionů dolarů za pozdní dodání družice. Společnost IAI však dostala tyto finance proplacené nazpět, celkově od pojišťovacích společností dostala 215 milionů dolarů. Z hlediska firmy Spacecom zbývalo vyřešit otázku platby SpaceX za start, který nakonec neproběhl. SpaceX mohlo buď vrátit zaplacenou zálohu 50 milionů dolarů, nebo mohlo firmě Spacecom poskytnout jeden start zdarma. Z důvodu složitosti vrácení zálohy si SpaceX zvolilo možnost poskytnout start zdarma, který Spacecom využije v květnu při vynesení satelitu Amos-17. Z hlediska článku jsem vynechal další aspekty této nehody – následnou žalobu IAI vůči pojišťovatelům, ušlé zisky firmy Spacecom, zmařenou možnost fúze Spacecomu s čínskou společností, či 9% pád ceny akcií Spacecomu následkem nehody. Mimochodem, kvůli Amosu-6 padaly nejen akcie Spacecomu, ale i Iridia, SES či Facebooku.
V našem výčtu všech pojistných událostí vás možná napadla ještě jedna, která doposud zmíněna nebyla. Jak je to se SpaceX a případným pojištěním jejich rakety a rampy? K této otázce se vyjádřilo SpaceX e-mailem agentuře Reuters. V mailu stálo, že SpaceX nezveřejňuje pojistné podmínky ani smlouvy. Není totiž veřejná společnost a nemá tedy povinnost tyto informace sdělovat. Nedozvíme se tedy ani podmínky pojištění rakety či poničené startovní rampy, které si SpaceX sjednalo nad rámec toho, co vyžaduje FAA. Přesto patrně SpaceX raketu pojištěnou neměla.
Na samotný závěr ještě jeden neobvyklý pohled na finanční stránku pojištění satelitů a raket. Celkový obrat satelitního průmyslu v roce 2016 činil 339 miliard dolarů. Rozdělme si tuto částku do jednotlivých oblastí:
- Satelitní služby – 127,7 miliardy dolarů
- Výroba satelitních systémů – 13,9 miliardy dolarů
- Pozemní vybavení – 113,4 miliardy dolarů
- Startovní služby – 5,5 miliardy dolarů
Průměrně je 750 milionů dolarů zaplacených na pojištění raketových startů každý rok rozptýleno ve všech čtyřech oblastech. Ovšem jeho podíl na celkovém obratu je naprosto mizivý. Velmi malý je i podíl startovních služeb, který se pohybuje na hodnotě 1,6 %. A pokud srovnáme hodnotu všech misí, které má ve svém startovním plánu SpaceX, tedy přibližně 12 miliard dolarů, dostaneme se k číslu, které představuje méně než 4 % ročního obratu celého oboru. Jakkoliv se nám tedy částka 12 miliard dolarů může zdát gigantická a nepředstavitelná, jedná se o pouhou kapku v moři. Hlavní podíl peněz, který je ročně vložen do satelitního průmyslu, totiž nikdy neopustí planetu Zemi.
Text byl převzat ze serveru ElonX. Před vydáním byl redakčně upraven. Originál najdete zde
