Pokud chcete na Zemi pozorovat úplné zatmění Slunce a vidět sluneční koronu, musíte čekat v průměru 1,5 roku a pak využít asi osmiminutové okno, během něhož zatmění nastane. Jinak nelze koronu pozorovat, protože tato sluneční atmosféra je milionkrát slabší než ohnivá tvář Slunce.
Odborníci, kteří se zabývají jejím studiem, však tento rok dostanou nový nástroj, který jim přinese mnohem více dat. Ve čtvrtek 5. prosince v 11:34 středoevropského času se do kosmu vydal indický nosič PSLV-XL s nákladem dvou družic mise Proba-3 z vojenské základny poblíž města Chennai.
Je to den poté, co byl zrušen původně naplánovaný start. Důvodem byly anomálie v záložním pohonném systému sondy Coronagraph. Ten slouží k řízení polohy a oběžné dráhy družice a k udržování její orientace a směru ve vesmíru.
Vynesení na oběžnou dráhu je však jednou částí úspěchu. Obě sondy se totiž na oběžné dráze musí uspořádat, aby v době měření byla mezi nimi vzdálenost přesně 150 metrů s přesností na milimetry. To je potřeba, aby první sonda „Occulter“ svým stínítkem zakryla Slunce tak, aby ta druhá „Coronagraph“ mohla zachytit pouze jeho koronu. Tedy jasně zářící okolí Slunce tvořené žhavými plyny, které bylo doposud nejlépe pozorovatelné při zatmění, když sluneční kotouč překrývá Měsíc. Právě korona je zdrojem slunečního větru a slunečních bouří.
Slunce umí i „táboráky“, ale největší překvapení připravilo letos, říká astronom |
„Lepší znalost vývoje obou těchto fenoménů už od jejich prvotních fází je velmi důležitá pro neustálé zlepšování předpovědí dopadů sluneční aktivity na Zemi, tzv. vesmírného počasí,“ vysvětluje v tiskové zprávě Pavel Suchan Astronomického ústavu AV ČR.
Obě sondy tak vytvoří obří vesmírný koronograf s názvem ASPIICS a budou se pohybovat po elipsovité dráze kolem Země, kterou oběhnou za 19 hodin a 36 minut, ve správné konfiguraci z toho budou asi šest hodin.
Vedle využití dalekohledu pro pozorování korony a protuberancí, tzv. koronografu, budou sody testovat i různé vzájemné pozice na oběžné dráze.
„Proba-3 bude také provádět obecné experimenty s létáním ve formaci, včetně přiblížení, změn vzdáleností mezi dvojicí a společného navádění. Cílem je dosáhnout simulace odpovídajícího jedné virtuální kosmické lodi o průměru asi 150 m, což demonstruje novou metodu provozování misí ve vesmíru, kdy mohou být přístroje sdíleny mezi více platformami,“ vysvětlují odborníci z ESA.
I proto se na této misi zásadním způsobem podílí armádní sektor, protože let družice ve stabilizované formaci je z důvodů konstrukce přístrojů zajímá.
Projekt se začal připravovat již v roce 2008 a zapojily se do něj i české organizace.
„Česká účast na této misi Evropské kosmické agentury se skládá z dvířek a optiky dalekohledu. Dvířka dalekohledu koronografu, která chrání optiku před znečištěním při startu i na orbitě, vyrobila dceřiná společnost VZLÚ (Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu) SERENUM. Všechny optické členy dalekohledu dodalo centrum TOPTEC z Turnova, které je součástí Ústavu fyziky plazmatu AV ČR,“ říká Suchan.
Podivné zrcadlo z Turnova letí ke Slunci. Česká laboratoř se musela ukázat |
Speciální motorizovaná dvířka z hliníkové slitiny a u namáhaných částí z titanu jsou vyrobená v Česku. Mají za cíl ochránit optiku koronografu a elektronické systémy v době, kdy družice není zastíněná a je vystavena přímému slunečnímu záření. Správnou funkci zajišťuje i speciální bílá barva, která odráží sluneční světlo a tím pomáhá předcházet přehřívání přístroje.
„Jakmile obě družice dosáhnou požadované formace, dvířka se automaticky otevřou, což umožní provádět měření a pozorování. V okamžiku, kdy se družice z formace odchýlí a intenzita slunečního záření vzroste, dvířka se zase zavřou, aby chránila koronograf,“ vysvětlují odborníci z VZLÚ v tiskové zprávě.
Vedle této ochranné funkce pomáhá tato součástka i v dosažení správné konfigurace obou družic. Má na sobě speciální prvky, které pomáhají při zpřesnění vzájemné polohy družic. Jsou to optické prvky sloužící ke kalibraci senzorů polohy během pobytu družice ve stínu sekundárního satelitu.
Proba-3 bude využívat i tříosý gyroskop, který vyvinula společnost Honeywell ve své pobočce v Brně. Ten umožní satelit natočit a zajistit tím jeho bezpečnost a funkčnost v náročném vesmírném prostředí.
„Přestože zařízení je koncepčně jednoduché, vývoj trval v podstatě pět let a pracovaly na něm až čtyři desítky lidí. Bylo to také hodně o papírování, protože v rámci projektu jsme napsali více než tři sta dokumentů o sto padesáti stránkách. Museli jsme dokázat, že naše zařízení může být instalováno do satelitů, nezpůsobí žádný problém a zároveň přežije ve vesmírném prostředí,“ uvedl pro iDNES již dříve technický manažer Honeywellu Tomáš Neužil.
21. února 2024 |
Na vědecké části mise se také podílejí vědci z Česka.
„Na projektu se od samého počátku také významně podílí profesor Petr Heinzel z Astronomického ústavu AV ČR spolu s Dr. Františkem Fárníkem,“ připomíná Suchan. Zároveň je jeden z hlavních spoluřešitelů v rámci mezinárodního konsorcia RNDr. Stanislav Gunár, Ph.D. ze Slunečního oddělení Astronomického ústavu AV ČR.
„Česká účast v přípravě mise Proba – 3 byla financovaná z programu PRODEX z prostředků ministerstva školství a ministerstva dopravy,“ uzavírá Pavel Suchan.
Aktualizace: Do textu jsme doplnili podrobnosti o posunutí startu