Neznámé signály z vesmíru: Australané zachytili superjasný záblesk naživo

Australští vědci poprvé v historii naživo zachytili rádiový signál z dalekého vesmíru. Povedlo se to doktorandce Emily Petroffové ze Swinburne University díky rádiovému teleskopu Parkes v Novém Jižním Walesu.

Parkes Radio Telescope poblíž australského Sydney

Zachycený záblesk sice trval pouhou tisícinu sekundy, obsahoval však tolik energie, jakou Slunce vydá za celý den. Pozorování shrnuje článek Petroffové a jejích kolegů publikovaný na ArXiv.org.

Podobné rádiové záblesky začali astronomové nacházet v astronomických záznamech rádiových teleskopů od roku 2007, obvykle měsíce nebo roky poté, co záblesk proběhl. Poprvé jde o zachycení naživo. Navíc jde poprvé o záblesk, který kromě Austrálie zachytila (a zpětně našla) pozorovací stanoviště po celém světě, včetně USA, Kanárských ostrovů, Německa a Indie. Neznamená to však, že by vědci byli o mnoho blíže vysvětlení původu těchto záhadných vesmírných jevů.

Fast Radio Burst

Poprvé zaznamenali vědci záhadné rádiové signály ohromné intenzity v roce 2007. Duncan Lorimer a jeho kolegové publikovali své výsledky v prestižním magazínu Science v roce 2013. Mezinárodní projekt tří desítek vědců potvrdil jedinečnost těchto jevů - nejde o chybu měření ani o projevy něčeho blízkého.

„Dokonce se v odborné literatuře diskutuje o možnosti, že se jedná o signály mimozemských civilizací,“ myslí si Lorimer. Jde samozřejmě jen o jednu z hypotéz. Vychází z toho, že „kdyby byly tyto záblesky způsobeny přirozeným jevem, zaznamenali bychom také gamma záření, které by s těmito signály korelovalo,“ píše tým astronomů v práci publikované v Science (dostupné na Arxive). 

Intenzita čtyř zaznamenaných FBR (fast radio bursts), zaznamenaných teleskopy Parkes v letech 2007 - 2012.

Dynamické spektrum poukazující zpoždění závislé na frekvenci.

Čtyřiašedesátimetrový rádiový teleskop Parkes Radio Telescope zachytil podobné, ale slabší signály i v roce 2012. Ale teprve až objevení srovnatelného jevu portorickou observatoří Arecibo bylo jasným signálem, že nejde o náhodu nebo chybnou elektroniku.

Záhadný WOW signál z roku 1977 stále bez vysvětlení

Jerry Ehman, americký astronom z North American AstroPhysical Observatory, stále analyzuje 72 sekund dlouhý signál, který zachytil parabolickým reflektorem.

Vykreslení křivky ukazuje nárůst a pokles signálu v 72sekundovém okně, který se na 99 % shoduje s předpokládaným signálem mimozemského původu vzhledem k tomu, jak by konstantní signál vypadal zachycený použitou anténou. Z toho astronomové odvozují, že byl signál po celou dobu konstantní.

Zdroj ležel v blízkosti zdroje jiného, dříve pozorovaného záblesku, ale podle autorů pocházely oba z různých zdrojů a jde čistě jen o shodu okolností. V daném místě oblohy je několik galaxií, odkud mohl záblesk teoreticky přijít, ale vědci nemohou určit, která byla zdrojem. První pozorování nebylo dostatečně přesné.

Návrat do minulosti

Výzkumu rádiových záblesků se dnes věnuje jenom velmi úzká skupina odborníků, z odborného hlediska jde o okrajovou záležitost. V České republice není k dispozici ani nutné vybavení (tj. radioteleskopy), které by umožnily smysluplné sledování těchto událostí.

Situace tak trochu připomíná stav, jaký panoval před několika desítkami let zkoumání jiných vesmírných „superenergetických“ událostí, tzv. gamma záblesků. To jsou velmi silné a krátké záblesky tvrdého radiačního záření, které objevily v 60. letech shodou okolností americké vojenské družice určené ke sledování dodržování zákazů jaderných testů na území SSSR. Družice k překvapení vojáků i astronomů zachytily podivné záblesky, které neodpovídaly zábleskům z jaderných výbuchů, a které (jak se ukázalo po podrobnějších analýzách) nepochybně nevznikaly na Zemi.

Když v roce 1973 vydali vědci pracující na datech z vojenských satelitů první článek o těchto pozorováních, většina astronomů vůbec netušila, kde a jak by tyto jevy mohly vznikat. V průběhu několika desítek let se těmto událostem začala věnovat stále větší část komunity, vznikly mezinárodní sítě teleskopů (v gamma a rentgenovém spektru) zaměřených na tyto události a obraz se začal pomalu vyjasňovat.

V posledních několika letech se podařilo záblesky dosledovat přesně k určitým objektům. Spekuluje se o kolapsu hvězd nebo v případě krátkých záblesků o spojení dvou neutronových hvězd.

Nedá se říct, že o gamma záblescích víme vše, ale na hlavní otázky se odpověď už zřejmě našla. Snad tedy můžeme odpovědět, že v případě jejich vzdálených rádiových „pobratimů“ se časem dozvíme více. Historie ovšem napovídá, že to nebude brzy.