Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Tohle už není simulace.“ Přesně takový pocit podle studentky a kadetky mise Zero-G Julie Beritové přišel ve chvíli, kdy se raketa Artemis zvedla z rampy. „Člověk viděl obrovský výbuch. A zajímavé bylo, že jsme ještě nic neslyšeli,“ popsala v Rozstřelu na iDNES.cz chvíli, kdy s dalšími českými kamarády sledovala start zhruba 13 kilometrů od místa startu.
Právě zpoždění mezi obrazem a ohlušujícím zvukem udělalo z celého zážitku ještě silnější moment. „Odhaduju tak deset, dvanáct sekund,“ řekla Beritová k době, za kterou k nim dorazila zvuková vlna.
Vznášející se kolos
Ondřej Heigl z Hvězdárny a planetária v Praze, který měl středoškolské studenty na starost, připomněl, že až naživo člověk pochopí skutečnou sílu okamžiku. „Když vidíte, jak se ten obrovský kolos vznáší a letí pryč, tak je to pořád něco neuvěřitelného,“ uvedl.
„Česká cesta do vesmíru“: MISE Zero-G
|
Raketa podle něj zůstala viditelná přibližně čtyři minuty. Během nich stihli pozorovat i oddělení pomocných motorů. „Lidé si často myslí, že když putuje do vesmíru, tak raketa letí jen vzhůru. Ale to by nedávalo smysl. Postupně nabírá sklon, aby se dostala na oběžnou dráhu Země,“ vysvětlil Heigl.
Do Spojených států letěla česká výprava na pozvání NASA. Ondřej Heigl měl na starosti tři kadety, vedle Beritové také Daniela Biskupa a Jonáše Nerudu. Jak sám přiznal, až na místě mu naplno došlo, jak mimořádná situace to byla.
„Ukázalo se, že jsme byli jediní čtyři Češi, kteří se k tomu startu podívali,“ řekl. A silný dojem na něj udělali i lidé kolem nich. „Přišel nás pozdravit člověk, který dělá komunikační systém mezi posádkou a Zemí. Další žena měla syna jako palubního lékaře celé posádky. A pak jsme tam byli my, čtyři nadšenci, kteří měli obrovské štěstí to sledovat.“
Pro šestnáctiletou Julii Beritovou ale cesta na Floridu nebyla jen odměnou za účast ve finále projektu Zero-G. Bylo to další potvrzení, že právě vesmír je směr, kterým se chce vydat. Zkušenost s beztíží, kterou už v rámci programu zažila na palubě upraveného letounu Airbus A310, označila za nepopsatelnou.
Ideálně letět na Mars
„To je něco, co nezapomenete. Já bych to přirovnala k momentu, kdy jste v bazénu a nejdete ani nahoru, ani dolů. Jenže tady máte nulovou orientaci. Já jsem si třeba omylem sedla na strop,“ popsala s úsměvem.
Na otázku, zda chce být astronautkou, odpověděla bez váhání, že ano. Líbí se jí, že tato profese vyžaduje psychickou i fyzickou odolnost a zároveň odbornost. Studijně se teprve rozhoduje mezi technickým směrem, medicínou nebo letectvím, cíl má ale jasný. A kdyby dostala na výběr cestu na Měsíc, nebo Mars, měla by jasno: „Ideálně na Mars!“
Ondřej Heigl se do rakety nedostane, a to kvůli své výšce, měří rovné dva metry. Své místo ve vesmírném oboru ale našel jinde: v popularizaci. Právě v tom vidí klíč, jak dostat k vědě mladou generaci. „Kdybych vám vysvětloval gravitaci pomocí rovnic a písmen, většinu studentů to odradí. Ale když to ukážete třeba na trampolíně s balónem, začne to být atraktivní,“ řekl.
Podle něj je důležité, aby vesmír nebyl pro mladé jen souborem pouček, ale něčím, co mohou zažít a co je vtáhne. Velké téma otevřel i při hodnocení samotné mise Artemis. Její význam podle něj neleží jen v návratu k Měsíci, ale hlavně v dlouhodobé vizi.
Česko a vesmír
„Není to jen o tom doletět na Měsíc a překonat někoho v závodě. Jde o to snažit se na Měsíci zůstávat,“ připomněl. Budoucí lunární základna by se podle něj jednou mohla stát i přestupní stanicí pro cesty dál do vesmíru, třeba právě na Mars.
Oba hosté přitom zdůraznili, že v misi Artemis nejsou jen americké stopy. Heigl připomněl význam Evropské kosmické agentury i českých technologií.
Mise Artemis II testuje, jestli lidstvo pořád umí velké věci, říká expert |
„Česká republika dělá neuvěřitelné věci, jen to neumíme prodávat,“ prohlásil. Jako příklad zmínil firmu Advacam a její senzory pro detekci záření, které už byly využity při předchozí misi.
Návrat lidí na Měsíc považují oba za reálný milník, v termínech jsou ale opatrní. Beritová připomněla, že podobné projekty nabírají velká zpoždění. Heigl pak dodal, že ještě větší výzvou než technika bude mezinárodní spolupráce. Právě ta rozhodne, zda se lidstvo znovu vydá dál než jen na oběžnou dráhu.
