Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Prvních pět snímků musíme vnímat jako ochutnávku toho, na co se máme v budoucnu připravit,“ říká Michal Bursa. „Snímky jsou mnohem lepší, mnohem kvalitnější a mnohem detailnější než ty, které známe z Hubbleova teleskopu nebo z jiných dalekohledů.“
Na co se můžeme v budoucnu těšit?
„U každého dalekohledu jde v první řadě o zrcadlo. Hubbleův teleskop má zrcadlo, které má průměr zhruba dva metry. Webbův zhruba šest metrů. Takže velikost zrcadla je třikrát větší. A samozřejmě plocha představuje ještě mocninu průměru, takže je dokonce 23krát větší,“ vysvětluje ředitel Astronomického ústavu s tím, že o to kvalitnější budou záběry.
Michal Bursa v Rozstřelu detailně popsal, kde se v tuto chvíli teleskop nachází a jak se na oběžnou dráhu dostal. Přiblížil také, co bude ve vesmíru hledat a zkoumat.
„Bude sledovat všechno možné. Od hlubokého vesmíru až po objekty sluneční soustavy, asteroidy, komety a planety,“ popisuje Bursa. „Zrovna tento týden bude pozorovat Uran a mimo jiné také mlhoviny, které jsme už viděli na prvních zveřejněných snímcích. Tedy zánik a vznik hvězd. Bude zkoumat také exoplanety. Takže to může být právě Webbův dalekohled, který má šanci objevit planetu, jež má složení atmosféry vhodné pro život.“
Hledání obyvatelné planety
A jak by to šlo pomocí Webbova teleskopu zrealizovat? „Ten trik je snadný. Vybereme takovou soustavu, kde lze vidět, jak planeta přechází přes kotouč mateřské hvězdy. Následně můžeme odečíst záznam v situaci, kdy tam planeta není, od situace, kdy tudy planeta přechází.“
„Nejlépe se to dělá na kraji, když planeta vstupuje do kotouče hvězdy nebo z něj vystupuje. Právě tam vidíte spektrum záření hvězdy překryté přes spektrum atmosféry planety, která se nasouvá na kotouč hvězdy. A když to odečtete mezi sebou, tak z toho dokážete získat spektrum planetární atmosféry. A tím dokážeme zjistit, zda jsou v ní prvky nutné pro pro život,“ konstatuje Bursa.
Ředitel Astronomického ústavu Akademie věd však odmítá, že by Webbův teleskop dokázal zajistit takové rozlišení, že by byl detailně vidět povrch planety, a tím i možné osídlení, případně jinou existenci života. „Tyto planety jsou vzdáleny tisíce světelných let a takové rozlišení dalekohled nemá.“
„Ale lze zkombinovat zjištění a záznamy z jiných družic i pozemních přístrojů, kde se o planetách dovídáme řadu jiných detailů. Čili vybereme si planety, o kterých víme, že jsou kamenné, podobné Zemi, pak z toho, jak vypadá ta atmosféra, dokážeme zjistit chemické složení. Z toho, jak je planeta daleko od hvězdy a jak je veliká, dokážeme zjistit energický příkon, který od té hvězdy dostává, čili víme, jestli tam není moc horko, nebo moc zima,“ míní Bursa.
Webbův teleskop zachytil také skupinu galaxií – Stephanův kvintet
„A z toho všeho se udělá komplexní obrázek o tom, jestli je ta planeta vhodná pro existenci života. I když třeba ne úplně stejného jako na Zemi. To může být trochu jiná forma. Ale že bychom Webbovým teleskopem zachycovali signály měst nebo sídel, tak to čekat nemůžeme,“ krotí ředitel očekávání.
A existuje v tuto chvíli nějaký vážný adept na mimozemský život? „Samozřejmě vytipováno je několik cílů. Ale z pozorování exoplanet musíme říct, že něco jako Země – verze 2 – zatím nalezeno není. Všechny planetární systémy okolo cizích hvězd totiž vypadají trochu jinak než naše planetární soustava.“
Zkoumání počátků času
Podle Bursy je třeba zmínit ještě jeden klíčový úkol Webbova teleskopu. „A tím je podívat se ne na konec vesmíru, ale na počátek času. Protože právě tam máme jakési prázdno ve vědomostech. Víme totiž, že vesmír začal velkým třeskem. Potom velice dobře víme, co se stalo první pikosekundu, druhou pikosekundu, a to až do doby 300 tisíc let po velkém třesku.“
„Potom nastala tzv. doba temna a miliony let po ní začaly vznikat první hvězdy. No a potom se ty hvězdy nějak uspořádaly do galaxií. A my nevíme, jak se to stalo, jak vůbec vznikly zárodky galaxií. A to je přesně oblast, kterou by měl Webbův teleskop objasnit. Přesně k tomuto účelu byl sestrojen, aby nám tato tajemství odkryl,“ objasňuje Bursa.
„Už v šedesátých letech jsme objevili kvasary. Tenkrát si lidé mysleli, že to jsou hvězdy, ale velice záhy se ukázalo, že to tak není. Sice jako hvězdy podle všech parametrů vypadají, ale mají velký kosmologický rudý posuv. Čili ukázalo se, že to jsou galaxie.“
„S Hubbleovým teleskopem vidíme tyto galaxie už jakoby zformované supermasivními černými dírami v jejich středech, které tam produkují tolik energie, jako celá galaxie dohromady. A dál jsme nikdy neviděli, protože Hubbleův teleskop neumí nahlédnout do větších vlnových délek, do hlubší infračervené oblasti,“ říká Bursa.
Webbův teleskop zachytil mlhovinu Carina
„A to je rozdíl mezi Webbovým a Hubbleovým teleskopem. Webb může nahlížet na větší vlnové délky, čili do větších vzdáleností v minulosti. A teprve tam uvidí galaxie, které Hubbleův teleskop vůbec neměl šanci pozorovat, protože na to neměl dost dobrý přístroj. A právě tam uvidíme, jak ty galaxie vznikaly,“ tvrdí ředitel.
„Jsou dvě teorie, jak to mohlo začít. Buď velké oblaky plynu a prachu postupně zkondenzovaly, až vytvořily galaxii. Nebo se ty první hvězdy k sobě postupně gravitací přitáhly a začaly se koncentrovat do větších a větších celků, z kterých potom galaxie narostly. No a Webbův teleskop by nám mohl prozradit, jak to ve skutečnosti bylo,“ uzavírá ředitel Astronomického ústavu.
Jaký snímek z úvodní série NASA se mu líbil nejvíce? Odhalily už první snímky nějaké vesmírné tajemství? A jak se na celém projektu podílela Česká republika? I o tom hovořil Michal Bursa v Rozstřelu.
