náhledy
Prosincové vysazení čínského Nefritového králíka připoutalo pozornost k obloze nad námi. Ale na obloze se letos děly i další zajímavé věci. Možná až příliš silný astronomický zážitek si pro nás vesmír připravil hned zkraje roku 2013. Dne 15.února v brzkých ranních hodinách explodovalo nad ruskou Čeljabinskou oblastí těleso, které přiletělo od Slunce.
Autor: Reuters
Při vstupu do atmosféry Země mělo čeljabinské těleso odhadem hmotnost zhruba 12 tisíc tun a pohybovalo se rychlostí 17,5 kilometru za sekundu (zhruba 63 000 km/h) po dráze se sklonem 17 stupňů k zemskému povrchu. Ve 30 kilometrech se začalo rozpadat a jeho jasnost v tu chvíli přesáhla jasnost Slunce. Zásadní podíl na popisu rozpadu meteoritu měli čeští vědci z Astronomického ústavu v Ondřejově. Mapka vyznačuje jimi vytvořenou rekonstrukci letu meteoru atmosférou a místa dopadu jednotlivých fragmentů, někdy o hmotnosti jen desítek gramů.
Autor: Jiří Borovička
Výzkumníci pracující na poznání Marsu mají za sebou úspěšný rok. Jejich hlavní trumf, sonda Curiosity, pracovala celý rok bez velkých potíží a přinášela nové a nové informace. Nebyla sice první, kdo přinesla důkazy o přítomnosti vody na Marsu, ty už jsou podstatně staršího data, ale přináší nové zajímavé detaily. Jen se bohužel nepotvrdilo, že by na Marsu objevila přítomnost organických molekul, které by mohly (ale nemusely) naznačovat, že na Marsu byl život. Snímek je "autoportrét" sondy složený ze záběrů fotoaparátu na pohyblivém rameni Curiosity.
Autor: NASA/JPL-Caltech/Malin Space Science Systems
Vědci se v roce 2013 po měsících debat shodli, že sonda Voyager 1 po 35 letech putování opustila oblast, kde převládá vliv Slunce, tzv. heliosféru. Nyní je v mezihvězdném prostoru, kde sice stále převládá gravitační vliv naší hvězdy, ale už není pod ochranným štítem jejího magnetického pole. Člověk zatím dále nic nevyslal, sonda je od nás cca 15,5 miliardy kilometrů. Na snímku je takzvaný "rodinný portrét" sluneční soustavy z paluby Voyageru 1 pořízený už v roce 1990.
Autor: NASA
V letošním roce se také potvrdilo, že současný sluneční cyklus je nejslabší za celé století. Nikdo z žijících odborníků na Slunce v životě tak slabý cyklus vidět nemohl. Před jeho nástupem byly odhady přesně opačné, uvažovalo se o velmi silném cyklu. Sluneční fyzikové mají před sebou evidentně stále spoustu zajímavé práce. Snímek je kombinací tří záběrů sondy Solar Dynamics Observatory ze 3. května 2013 a zachycuje závěr jedné středně silné erupce na naší hvězdě.
Autor: NASA
Tým pracující na sondě Cassini pohybující se v okolí Saturnu letos zveřejnili zatím nejpodrobnější mapu měsíce Titanu. Na mapě pořizované během let 2004 až 2013 se severním pólem ve středu jsou vidět obří jezera plná kapalných uhlovodíků. Nejspíše jde v podstatě o zkapalněný zemní plyn. Jeho množství by stačilo nejen všem motorům lidstva, ale dokonce i na "zničení Země". Je jich tolik, že v zemské atmosféře by nebylo dost kyslíku, aby je bylo možné najednou spálit.
Autor: NASA
Čínského vozítka na Měsíci byly právem plné zprávy. My jen chceme připomenout, že byť jde o veliký úspěch a symbolický předěl, důležité bude, jak Čína vydrží. Dnes má v rozpočtu peněz nazbyt, ale uvidíme, jakou prioritu přiřadí dobývání vesmíru v horších časech. Už je ovšem prakticky jisté, že kdo se bude chtít dozvědět něco nového o Měsíci, bude se muset v příštích letech spoléhat především na čínská data. Nikdo jiný tak propracovaný program výzkumu naší oběžnice nemá
Autor: AP
Velké ambice mají i další asijské státy. Svou první raketu letos do kosmu vyslala i Jižní Korea a ještě větší ambice má Indie. Ta v listopadu vyslala svou první družici k Marsu. Jde o první meziplanetární misi této země a hned velký risk, protože lety k Marsu jsou velmi náročné a i dnes poměrně často končí nezdarem. Pokud bude mise úspěšná, stane se Indie po Rusku, USA a Evropské vesmírné agentuře teprve čtvrtou kosmickou mocností světa, jíž se podaří Marsu dosáhnout.
Autor: AP
V ambiciózní Asii se zrodila asi „nejpodivnější" událost letošní kosmonautiky. Írán letos na oběžnou dráhu vyslal údajně dokonce dvakrát těleso s živým tvorem na palubě. Šlo zatím o opice, ale chystá se údajně i na let s lidskou posádkou. Jako zájemce o místo prvního íránského kosmonauta se přihlásil v únoru dnes už bývalý prezident země Mahmúd Ahmadínežád. Tenhle nápad by si ve zbytku světa získal značnou podporu.
Autor: ISNA, AP
Když jsme u známých osobností, letošní hvězdou kosmonautiky v dobrém smyslu slova se stal kanadský astronaut Chris Hadfield. Během pobytu na ISS od prosince 2012 do května 2013 nejen natočil první hudební klip pořízený celý na ISS, ale také získal tisíce diváků pro sérii přenosů experimentů a fyzikálních zajímavostí z paluby stanice. Jediná škoda je, že Hadfield s létáním do vesmíru skončil. V červenci odešel z Kanadské kosmické agentury.
Autor: Chris Hadfield/CSA
Sláva, přežil jsem! Gesto italského kosmonauta Luca Parmitana po návratu ze stanice ISS letos v listopadu. Parmitano má na kontě primát, bez kterého by se asi obešel. Během červencové vycházky do volného kosmického prostoru se mu štěrbinou ventilace vylila do helmy voda z vaku ve skafandru. Vzhledem k tomu, že v mikrogravitaci vytváří voda na povrchu předmětů tenkou neprodyšnou vrstvičku, Parmitanovi zcela reálně hrozilo, že se na oběžné dráze utopí. Než se dostal do nitra stanice a kolegové mu mohli pomoci ze skafandru, prožil několik velmi perných minut.
Autor: AP
Pokračoval i nástup nových vesmírných dopravců na scénu. Nepřerušila se úspěšná série letů už známé společnosti SpaceX s nosiči Falcon, do vesmíru se podívala také konkurenční loď Cygnus (Labuť) společnosti Orbital Sciences. Poprvé letěla v dubnu, v září už v ostrém testu doplula ke stanici ISS. Na snímku je start raketa Antarey ještě s modelem lodi Cygnus.
Autor: NASA
Velmi zajímavý rok za sebou má teleskop Kepler, určený především k hledání planet u jiných hvězd. Exoplanet díky němu rychle přibývalo a na základě údajů Kepleru astronomové letos například odhadli, že v galaxii by mohlo být 40 miliard planet v takové vzdálenosti od svých hvězd, aby na nich teoreticky mohl přežít život podobný pozemskému. Teleskop se potýkal i s technickými problémy, protože mu přestával fungovat stabilizační mechanismus. NASA přišla ovšem s řešením, které by mělo provoz stroje prodloužit. Na snímku je výhled Keplerova teleskopu (mřížka vlevo) na oblohu s vyznačenými souhvězdími v blízkosti výseku oblohy.
Autor: NASA
Do provozu naopak letos v březnu vstoupilo jiné unikátní pozorovací zařízení, observatoř ALMA (Atacama Large Millimeter Array, tedy Velká atakamská milimetrová anténní soustava). Pozoruje vesmír ve spektru rádiových vln (ty vysílá celá řada objektů, včetně hvězd), ale je mnohem přesnější a flexibilnější než jiné podobné antény. Už umožnila vědcům prohlédnout prachovým oblakem u mladých hvězd, kontrolovat aktivitu velmi vzdálených (a tedy dávných) galaxií. Také zažila nepříjemnou stávku místního personálu, který chtěl příplatky za práci ve vysokohorských podmínkách. Ty sice poskytují lepší podmínky pro pozorování, ale jsou náročné pro lidi. Na ALMA pracují i čeští odborníci a na její stavbě se podílel i náš státní rozpočet.
Autor: Karin Oberg, Harvard University/University of Virginia