Američané spustili projekt Apollo, jehož cílem je přistát na Měsíci. Ruský tým raketových konstruktérů může jen závistivě sledovat, jak ohromný rozpočet, který vláda USA nově vzniklé agentuře NASA poskytla, pokryl náklady na stavbu dosud největších továren v historii.
"Se svými více než sty metry se Saturn pět stane obrem mezi raketami. Jeho váhu srovnatelnou s lehkým křižníkem zvedne do vzduchu první stupeň rakety vybavený pěti motory vytvářejícími tah přes třicet sedm meganewtonů. To by stačilo vynést na oběžnou dráhu tisíc pět set Sputniků," neodpustí si Von Braun v dokumentu narážku na družici, kterou jej Koroljov předehnal.
Politické vedení není Koroljovovi nakloněno a konstruktér tak nemůže s Von Braunem soupeřit, jak by chtěl, jeho plány jsou skromnější.
Nic není ponecháno náhodě
Za oceánem zatím probíhá pečlivé (a nákladné) testování raketových motorů. Problematickým a zároveň klíčovým prvkem je vstřikovač - pro takto velký motor, jakým chce Von Braunův tým vybavit Saturn, je potřeba palivo vstřikovat tak rychle, že by každých deset sekund naplnil zahradní bazén. To vše s maximální přesností.
Právě nedostatečná přesnost zatím způsobuje většinu problémů, především nepravidelné spalování, které končí i explozí celé jednotky. A takových motorů bude Saturn potřebovat pět, dokonale synchronizovaných, aby se odlepil od země.
Úkol vypadá nemožně. Von Braun se ale domnívá, že je nutné problém vyřešit, aby se Amerika dostala na Měsíc.
Dávné neshody
Také Sergej Koroljov by chtěl použít podobné motory. K tomu by ale musel přesvědčit Gluška, aby jeho návrh podpořil a spolupracoval s ním. Gluško ale o motorech na tekutý kyslík nechce ani slyšet.
Nejde jen o neshody konstruktérů, ale i o dávnou nevraživost a o křivdy z minulosti - Gluško před desítkami let udal Koroljova a ten skončil v gulagu. Jejich rivalita vyústila v naprostou neochotu spolupracovat. Koroljov musí hledat jiné řešení a jeho koncept rakety N1 zůstává nesplněným snem.
Ani Wernher Von Braun před minulostí zcela neutekl. Poté, co selhávají další zkoušky obřích motorů, se veřejnost ptá, zda jsou jejich daně utráceny správně. Tom Lehrer složí satirickou píseň (zde je video, zde text, obojí anglicky), která Braunovi opět připomíná, že za války konstruoval rakety, které zabíjely.
Ale usmálo se na něj štěstí. Doslova štěstí, protože jak se povedlo vyřešit problém s nerovnoměrným spalováním, nikdo z vědců ani konstruktérů nevěděl. "Povedlo se nám vytvořit takový tvar vstřikovací trysky, jenž zabraňuje nepravidelnému spalování. Co to ale způsobovalo, nevím. Nicméně máme teď fungující motor a můžeme ho použít," vysvětluje zodpovědný konstruktér Paul Castenholz.
Poslední sovětské překvapení
Ačkoli v Rusku nepokročili v nosnosti rakety, povedlo se jim pokořit další milník - kosmonaut Alexej Leonov se stal prvním člověkem, který vystoupil do kosmického prostoru. Ukázal tak nejen funkčnost skafandru, ale i možnosti, které mnohem později využijí kosmonauti při práci na vesmírné stanici.
Málokdo tehdy věděl, že ukázka se mohla snadno změnit v tragédii. Při návratu do lodi se totiž Alexejův skafandr nevešel do úzkého průlezu, nečekaně se nafoukl a kosmonaut nemohl zpátky do přetlakové komory.
Celých dvanáct minut Leonovi trvalo, než se mu povedlo vypouštěcím ventilem vytlačit přebytečný vzduch a nasoukat se zpět do lodi.
Projekt gigantických rozměrů
Zatímco situace ve Vietnamu se pro Ameriku zhoršovala a veřejnost začíná protestovat, rozpočet NASA stoupal. V montážních halách získává konečnou podobu gigantická raketa Saturn V.
Kosmonauti se mezitím připravují na let na měsíc a simulují stav beztíže v nákladních letadlech.
Také Koroljov získal zelenou - Moskva si přeje, aby první člověk stanul na Měsíci na oslavu 50. výročí Velké říjnové revoluce. Strana ale konstruktérovi poskytla jen polovinu požadovaných prostředků. Koroljov také našel nového konstruktéra motorů - Nikolaje Kuzněcova.
Při přípravě sovětských kosmonautů na budoucí let ale Koroljev zkolabuje v důsledku silných bolestí srdce. Lékaři mu nařizují odpočinek a šéfem raketového programu se tak stal jeho dlouholetý zástupce, Vasilij Mišin. Tlak, který je na něj a jeho tým vyvíjen, se ale ukáže nad jeho síly.
Koroljov spolu s manželkou Ninou sleduje dění z lůžka a doufá, že se brzy vrátí do své funkce. Jeho zdravotní stav se ale horší a lékaři nakazují operaci. Chirurgický zákrok ale Sergej Koroljov nepřežil a 14. ledna 1966 umírá, pravděpodobně na následky pobytu v gulagu.
Po dvaceti letech, které Koroljov strávil v anonymitě, se generální tajemník ÚV KSSS Leonid Brežněv rozhodl oznámit světu jméno génia, jenž celou dobu stál za sovětským kosmickým programem. Muž, jehož kdysi Sovětský svaz poslal do gulagu, měl státní pohřeb na Rudém náměstí, a jeho jméno je spolu s jeho urnou v kremelské zdi. Jeho odkaz žije dodnes - jeho raketa R7 slouží až do dnešních dnů.
Apollo startuje neúspěšně
Také Wernher Von Braun se z novin dozvěděl, kdo byl po léta jeho protivníkem, který ale sdílel stejný sen - cestu do vesmíru. "Nikdy bych nevěřil, že to byl jen jeden člověk. Jak se teď bez něj obejdou?" poznamenal prý tehdy.
Před Von Braunem je ale vrcholný úkol jeho kariéry - obrovitá raketa Saturn V se dokončuje v největší budově, jakou kdy člověk postavil, a NASA je připravena zahájit lety programu Apollo. Američané přinesou první barevné snímky kosmonautů ve vesmírném prostoru a vyzkoušejí poprvé i manévr spojení lodí na oběžné dráze.
Ještě před začátkem letů se ale stane nečekaná tragédie. Dne 27. ledna 1967 během testování nové kabiny dojde k explozi. Na vině byl elektrický zkrat, který zapálil kyslíkové prostředí kabiny. Uhoří kosmonauti Gus Grissom, Ed White a Roger Chafee. Všichni jsou ztrátou zdrcení. NASA musí celou kabinu od základů přepracovat.
Nedostatek energie
Pouhé tři měsíce nato jsou Sověti připraveni na zkoušku svého protějšku Apolla, kabiny Sojuz. Ihned po startu 23. dubna 1967 se ale kosmonaut Vladimir Komarov dostává do potíží. Solární panel se nerozvinul podle plánu a kosmická loď má nedostatek elektrické energie.
Vasilije Mišina, který po smrti Koroljova převzal řízení sovětského kosmického programu, teď čeká první velká zkouška v nové funkci. Namísto okamžitého návratu se pokusil snížit spotřebu palubních systémů jejich vypínáním, což se ukázalo jako neúspěšné.
Při třináctém obletu Země selhává i automatický systém řízeného návratu. Komarovovy šance na přežití se tak smrskly na minimum. Jeho poslední naděje spočívá v ručním řízení poškozené kosmické lodi při návratu domů. Řídící středisko je přesvědčeno, že se to Komarovovi nemůže podařit, a tak povolává jeho ženu, aby se s ním přišla rozloučit.
Navzdory všem předpokladům se Komarovovi podařilo prakticky neovladatelný Sojuz dostat zpátky do zemské atmosféry. Hlavní i záložní padák ale selhaly a Komarov zahynul.
Od této nehody se Mišin uchyloval stále častěji k alkoholu, což sovětskému vesmírnému programu rozhodně nepomohlo. Astronauti si sovětskému vedení na Mišina stěžují, ale neúspěšně. 27. března 1968 zemřel při běžném cvičném letu i sám Gagarin.
Saturn V startuje
V Americe se Von Braun připravuje na zkušební let rakety Saturn V. Jde o generální zkoušku před jejím prvním startem do vesmíru s lidskou posádkou na palubě. Raketa vysoká jako šestatřiceti patrový dům váží víc než bitevní křižník. Největší váha, která se kdy odlepila od země.
Po startu, který je po výbuchu atomové pumy nejhlasitějším zvukem, jehož je člověk původce, se 125 sekund vše odvíjelo podle plánu. Pak ale senzory zaznamenaly podezřelé vibrace. Řídící středisko ztuhlo - šlo o obávaný pogo efekt.
Všech čtyřista padesát pracovníků Von Braunova týmu a zástupci médií čekají, jak zkouška dopadne. Vše záleží na součinnosti motorů.
Mezitím se v pořádku oddělil první stupeň rakety, ale problémy neustaly. Činnost přerušil motor číslo dvě a poté i číslo tři. "Specialisto na motory, máme přerušit let?"
Vzápětí se ale činnost obnovila a zkouška rakety proběhla úspěšně. Von Braun ale věděl, že si nemůže dovolit riskovat let s posádkou, dokud problém nebude uspokojivě vyřešen.
Raketa N1 připravena?
Kuzněcov mezitím zvyšuje počet motorů rakety N1 na 32, aby dosáhl potřebný tah. Ani Gluškovi se nepodaří vedení přesvědčit, že koncept je špatný, a raketa N1 je postavena na rampu.
Konstruktéři ale najdou trhliny v plášti a start musí odložit na neurčito. Nevědomky ale popohnali Američany. CIA totiž startovací plošinu vyfotila a došla na základě satelitního snímku k závěru, že raketa velikostí srovnatelná se Saturnem V je schopná odstartovat do konce roku. Von Braun netuší, že bez Koroljova uvázli Sověti na mrtvém bodě, a uspíší běh programu Apollo.
Odvrácená strana Měsíce
Tři dny před Štědrým dnem roku 1968 startuje k Měsíci Apollo 8. Úkolem tří astronautů je oblétnout Měsíc a vrátit se na Zem. Start proběhne úspěšně, stejně jako zážeh pro nasměrování směrem k Měsíci. Všichni si oddechli - od problémů s předchozím Saturnem V neproběhly žádné testy...
Astronauti Frank Borman, Jim Lovell a Bill Anders urazili k Měsíci asi 380 tisíc kilometrů a 24.12. se stali prvními lidmi, kteří mohli pozorovat jeho povrch ze 110km vzdálenosti. Po dokončeném obletu se jim naskytl jedinečný pohled na vycházející modrou planetu - Zemi.
"Posádka Apolla 8 vám přeje dobrou noc, hodně štěstí, veselé Vánoce a ať vám Bůh všem žehná. Všem lidem žijícím na naší matičce Zemi."
Po úspěšném návratu už stojí před Američany jen poslední milník - přistát na Měsíci.
Konec Mišinovy kariéry
Sedmnáct dní před přistáním Apolla 11, 3. července 1969, je Mišin připraven k odstartování lunární rakety bez lidské posádky. Aby uspěl, všech dvaatřicet motorů se musí zažehnout najednou.
Po zážehu následoval výbuch, který raketu rozmetal po okruhu deseti kilometrů. Havárie způsobená nasátím šroubu do palivové pumpy znamenala konec kariéry Vasilije Mišina.
Malý krok pro člověka...
V Americe řeší problém jiného rázu - sekretářka náhodně vybírá vlajku, aby se žádný výrobce nemohl ohánět skutečností, že na Měsíci vlaje výrobek jeho značky.
Zatímco Michael krouží kolem Měsíce ve velitelském modulu, Neil a Buzz hledají místo pro přistání. Modul Orel má dostatek paliva na přistání a návrat zpět na oběžnou dráhu. V případě, že by překročili limit paliva pro přistání, aktivuje se nouzová sekvence, která Orla vrátí na oběžnou dráhu zpět.
"Hustone, zde základna Moře klidu. Orel přistál!"
Několik minut poté vystupuje Neil Armstrong a poté i Edwin Buzz Aldrin na měsíční povrch. Na jejich záběrech je vidět i sovětská sonda pro automatizovaný odběr měsíčních vzorků, která byla vyslána na poslední chvíli, aby alespoň částečně dorovnala skóre. Přelétla však plánované místo přistání a havarovala v oblasti zvané Moře nepokojů. Americké vesmírný program zažívá své vítězství, a s ním i Wernher Von Braun.
Dalších pět úspěšných letů na Měsíc následuje, další velké projekty ale NASA již neplánovala. Von Braun proto v roce 1972 odchází a o pěl let později umírá na rakovinu. Von Braunovy další vize, jako základna na Měsíci nebo let k jiné planetě, se ale uskutečnění nedočkaly.
Zatím.
Spolupráce s ČTTento článek vydává Technet.idnes.cz v rámci spolupráce s Českou televizí. Vycházíme z dokumentu Space Race z produkce BBC, kterou Česká televize uvádí v češtině pod názvem Závody v dobývání vesmíru. Čtvrtou a závěrečnou část seriálu můžete sledovat v úterý 21. srpna od 20:00 na ČT1. Předchozí díly: |
Odkazy
- Program Apollo (Wikipedia, česky)
- Grafický přehled dobývání vesmíru (česky)