Projekt Hydronaut má své kořeny v roce 2007, kdy technický potápěč Matyáš Šanda začal s realizací svého snu o podvodní stanici, která by mohla simulovat mimo jiné i nebezpečné podmínky pobytu ve vesmíru. Hydronaut se podařilo dokončit a tým jej ponořil na dno zatopeného lomu Jesenný nedaleko Železného Brodu, kde se z něho postupem času stala laboratoř projektů napříč vědními obory.
Po letech ve vodě se s Hydronautem potkáváme znovu, avšak na půdě kampusu ČVÚT v pražských Dejvicích. Ukazuje se, že na souši se jeho možnosti zcela zásadně rozšířily. A to do té míry, že prostřednictvím mise PROMISE stojí u počátku českého úsilí o návrat do předních pozic v dobývání vesmíru.
Posádku mise PROMISE tvoří záložní astronaut Evropské vesmírné agentury a bojový pilot mjr. Aleš Svoboda, autor projektu Hydronaut, polárník a technický potápěč Matyáš Šanda a odborník na hyperbarickou medicínu Miroslav Rozložník.
 |
Jak byste popsal misi PROMISE?
Jiří Schneider, autor palubního systému, projektový manažer: Popsat tuto misi je poměrně komplikované, protože má několik cílů zároveň. V první řadě je to vlastně jedna ze startovních aktivit České cesty do vesmíru. (Projekt Ministerstva dopravy ČR, které zastupuje vládu v oblasti kosmického výzkumu a technologií, je odpovědné za implementaci Národního kosmického plánu, pozn. red.) Z tohoto pohledu je to hlavně mise propagační, aby nejen široká veřejnost, ale i vědecké týmy pochopily, co se tady odehrává a čeho se mohou účastnit. Hydronaut, tak jak ho znáte, byl nějakou dobu ve vodě. To bylo skvělé, ale přišli jsme na hodně věcí, které je potřeba, řekněme, vylepšit, upgradovat, takže jsme se přesunuli do takzvaného suchého doku na ČVÚT. A to otevřelo řadu možností, které jsme pod vodou dělat nemohli. Pod vodu se dostali jenom špičkoví potápěči, vycvičení lidé a dostat tam třeba vědecký biologický tým bylo prakticky nemožné.
Kam vás přesun do „suchého doku“ posunul?
Schneider: Za tři čtvrtě rok našeho fungování tady už děláme několik diplomových prací, doktorandských prací a jsme spojeni už asi s šesti fakultami napříč spektrem ČVUT. Rozvíjí se zde studentský tým, který by do budoucna měl umět plánovat mise, řídit mise, odbavovat mise. Uměl je softwarově zajistit, uměl je zajistit energiemi, tak, jako kdyby celá tato základna, která tady vznikla, byla třeba na Měsíci, na Marsu nebo kdekoliv.
Zároveň se tady ale objevují možnosti pro trénink opravdu špičkových vědeckých týmů. Máme tu týmy z Akademie věd, ale i dalších vědeckých univerzitních týmů, které tu mohou využívat svoje zařízení k tomu, aby například Aleš Svoboda testoval a trénoval něco, co si jednou opravdu s sebou na ISS vezme.
Rekord: Stovky Čechů se složily na ponornou stanici pro výcvik kosmonautů |
Můžete uvézt nějaké konkrétní příklady spolupráce?
Schneider: Například z Elektrotechnické fakulty ČVÚT tady máme zpožďování signálu a náš hlavní partner, Fakulta strojní ČVÚT, se kterou jsme nejvíc provázaní, ta nám pomáhá a vyvíjí systém na úpravu atmosfér. Dostáváme se tady opravdu do neuvěřitelných rovin jako například do ochrany obyvatelstva či udržování atmosféry v uzavřených prostorách, kde by třeba mohly probíhat přerušené operace a tak dál. V tomto ohledu jsme tak napojeni i na sekci simulační medicíny Karim 2. LF UK a FN Motol.
A dále tu máme vývoj virtuální reality, to znamená tým z Akademie věd, který zkoumá možnosti relaxace ve virtuální realitě. Z AV ČR tady zároveň máme i geology, kteří nám dali možnost vhledu do toho, jak se vlastně sbírají vzorky. A na základě toho se jistým způsobem zase upravovala virtuální realita, ve které se odehrává výstup na Měsíc.
Potom tam máme společnost Advacam, která bude simulovat něco, s čím by opravdu jednou Aleš Svoboda reálně mohl letět, čemuž oni přezdívají Vesmírná Rosnička. Je to předpověď vesmírného počasí, kdy oni svojí senzorikou měří částice, které se objevují v habitatu nebo i v rámci toho výsadku a na základě těchto částic jsou schopni předpovídat, že se brzo objeví nějaké další. A toto všechno potom zase směřuje k osobním dozimetrům od Akademie věd, kterými lidé budou měřit, jakému záření byli vystaveni.
A v rámci habitatu budou hledat místa, kde je záření nižší, kde je vyšší, kde jsou víc chráněni, méně chráněni, protože i to je věc, která se reálně na ISS děje. Tam, když vědí, že budou vystaveni tomuto záření, tak musejí provést speciální manévr a celou ISS, trochu pootočit, různě se tam schovat do různých míst. Takže všechno navazuje na reálné věci.
Zakladatel projektu, konstruktér a člen posádky PROMISE Matyáš Šanda
Součástí PROMISE je i zpožděná komunikace mezi habitatem a řídícím centrem (Mission Control). Proč je zpožděná komunikace věc, kterou je dobré trénovat?
Matyáš Šanda, autor projektu Hydronaut, člen posádky PROMISE: No, protože někdy potřebujete rychlou reakci a je to asi oboustranný nerv, jak pro Mission Control, tak pro posádku. Ta má třeba krátký čas na vyřešení technického problému, který je může ohrožovat na životě. Samozřejmě čím dál od Země, tím to zpoždění je větší a na odvrácené straně Měsíce to spojení není žádné.
Zmínili jste i sběr vzorků za pomoci virtuální reality. Jak takový sběr geologických vzorků vypadá?
Aleš Fiala, Flight Commander: To je extrémně procesní věc, musí se dodržovat geologické protokoly. Napřed musíte zabírat prostředí, souvislosti, situace, postavit si gnómon, na kterém máte barevný vzorník. Ten gnómon vrhá stín, takže máte daný azimut. Máte nafocené souvislosti, a celou dobu musíte popisovat, co děláte, aby to bylo nahrané v protokolu, protože něco nemusí být vidět. Pak tedy si vyberete nějaký kámen. A ten kámen si vyberete, protože má jinou barvu, nebo že má třeba bublinky, takže možná uvnitř budou bublinky s plynem. Napřed ho vyfotíte ze všech stran. Pak ho seberete a opět vyfotíte. Pak ho vrazíte do batohu kolegovi, protože máte skafandr a do svého batohu nedosáhnete, pak vyfotíte, jak jste to tam rozbordelili. A opět všechno musíte neustále hlásit.
Posádka simulované vesmírné mise PROMISE vystupuje pomocí virtuální reality na povrch Měsíce.
Tři účastníci mise budou 48 pobývat v uzavřeném prostoru habitatu. Předpokládám, že nebezpečím je oxid uhličitý. Je to tak?
Fiala: Já mám na starosti panikařit, když jsou čísla červená, takže když máme v habitatu CO2 do 3 000 ppm (parts per milion) tak je takzvaně „kód C“, to znamená, že začínáme být mírně aktivnější, bavíme se s doktory, jestli náhodou nezačíná být problém. Když překročíme 5 001 ppm, tak nastává „kód D“, neboli celé to rušíme a balíme. Pro představu 2 500 je ve špatně větraném autě za 10 minut, když tam sedí dva lidi.
Flight Commander mise PROMISE Aleš Fiala
Posádka bude během 48 hodin plnit různé úkoly. Můžete nějaký úkol přiblížit?
Fiala: Máme tam každou hodinu nějaký experiment. Jeden skvělý je hra, která se jmenuje Numerus, je to ostře logická hra, hledání souvislostí. Čtverečky a tečky v ploše. Vymyslel to šachový velmistr a je to hra pro jednoho. Takže první chvilku si bude každý hrát s tím sám. A pak je všechny tři postavíme k jednou monitoru,ať se dohodnou. .
Co by si z mise PROMISE mohl Aleš Svoboda odnést?
Šanda: Je to o komunikaci v posádce. Aleš je bojový pilot, samostatná jednotka, takže si myslím, že třeba toto může být pro něj přínosné, ta týmová práce.
Když se ohlédnete zpátky do počátků, jak vnímáte tuto misi.
Šanda: Pro mě je to splnění původní představy, prvních položek původního seznamu. Plní to záměr, proč se to stavělo. Od začátku to je celé dělané tak, aby se to vešlo do raketového nosiče, protože to má rozměry 4,6 metru, aby se to vešlo do Ariany.
Jaké máte plány na další úpravy habitatu Hydronaut?
Šanda: Dlouhodobé plány jsou, a vypadá to, že by to tak i mohlo dopadnout: Kolem Hydronauta bychom postavili bazén s napojenou infrastrukturou, zjednodušeně řečeno prostě rouru s průhledem dovnitř. Měli bychom kontrolované podmínky. Jednoduchým vypuštěním vody bychom mohli řešit dekopresi ve stanici. Jde tu hlavně o bezpečnost, když vám tam chodí studenti či astronauti. Bezpečnost je tady vždy na prvním místě.
Kam byste se chtěli časem dostat?
Schneider: V tuto chvíli je to všechno vývoj toho, kam bychom se třeba za rok nebo za dva roky chtěli dostat, aby to naše centrum bylo opravdu špičkové a srovnatelné s těmi, která jsou v západní Evropě. V bývalém východním bloku tato centra zatím ještě nejsou a my bychom samozřejmě rádi aspirovali na to, abychom se v té mapě objevili jako další bod. Ideálně jako ground base facility pro ESA. To je náš plán a velký sen.
