Ve vesmíru se "odjakživa" psalo obyčejnou tužkou. Propisovací pera totiž neudělají ve stavu beztíže ani čárku. Inkoust jednoduše žádná síla nenutí dotéct na papír, nebo se naopak může stát, že tekutina nekontrolovaně vyteče ven naráz.
Fisher Space Pen - pero pro kosmonauty
Podle vžité legendy prý obyčejné ale levné tužky používali jen Sověti, zatímco NASA zahájila náročný a drahý výzkum, na jehož konci a po vynaložení přibližně jednoho a půl milionu dolarů bylo pero značky Fisher všeobecně nazývané Space Pen (Kosmické pero).
Pravda je taková, že obyčejné tužky používaly obě velmoci. Jediným problémem prý byla ulomená tuha, která cestovala nekontrolovaně kabinou (více jsme o historii tužky psali v článku Neobyčejná historie obyčejné tužky). Také vývoj pera ve skutečnosti neplatila NASA, ale firma Fisher a nestál 1,5 milionu, ale "pouhý" milion dolarů. NASA pero do výbavy kosmonautů zakoupila až později a zařadila jej do všech svých letů s posádkou. Platí necelé tři dolary za kus a používá jej dodnes.
Poté, co Američané Space Pen vyrobili, Rusové si několik stovek kusů pro své vesmírné lety zakoupili. Podle novináře a odborníka na kosmické lety Karla Pacnera (který redakci pero zapůjčil) se tak stalo v rámci společného projektu Sojuz - Apollo.
Proč v kosmu nestačí obyčejná propiska?
U obyčejné "pozemské" propisky stačí k vytlačení barviva na papír tlak vzduchu a o nanesení na papír se stará otáčení kuličky ve špičce náplně. Správně se také propiska nazývá kuličkové pero. V kosmu při (takřka) nulové gravitaci samozřejmě nic takového nefunguje.
Fisher Space Pen - originální krabička, ve které bylo pero uloženo. Ve stejné si jej pořídila i sovětská výprava. Později pero Sověti zakoupili ve větším množství pro svůj kosmický program.
Fisher Space Pen - detail hrotu náplně
Inkoust je v náplni kosmického pera hermeticky uzavřen (nesmí se stát, že by nahodile unikl) a při tlaku na hrot jej ven tlačí stlačený dusík. Píše tedy na jakémkoliv povrchu, třeba i vzhůru nohama nebo pod vodou. Nemá problém ani při extrémních teplotách. Jedna náplň by podle výrobce měla vystačit na čáru dlouhou 4,8 kilometru.
Inkoustu nevadí ani žádná mastnota a jeho životnost v náplni byla v roce 1967 projektována na 100 let. Tehdy používané náplně v propiskách přitom měly životnost dva až čtyři roky než zaschly. Tehdejší propagační materiály uvádí i pozemský způsob použití. K psané komunikaci pero využívají například potápěči. Při práci jej využijí, ale i doktoři, inženýři, stavitelé atd. když potřebují psát na papír opřený o stěnu nebo o strop.
Space Pen - jak funguje kosmické pero Fisher. Nároky na psací potřebu byly ze strany NASA vysoké. Kromě toho, že pero muselo psát i v naprostém vakuu, nesmělo za žádných okolností dělat kaňky nebo dokonce vypustit inkoust do okolí.
Vesmírné pero vyvinul Paul C. Fisher v roce 1965. Od roku 1967 lze pero zakoupit. Když si pero během startu Apolla 11 pan Pacner na kosmodromu zakoupil, stála náhradní náplň jeden dolar.
Obyčejné tužky se však ve vesmíru používají nadále. Jsou levné a prakticky nerozbitné.
