Sputnik 1 měl tvar koule o průměru 58 centimetrů a hmotnosti 83,6 kilogramu, z níž vyčnívaly čtyři prutové antény o délce 2,4 až 2,9 metru.
Na jeden oblet Země potřeboval Sputnik zhruba 96 minut a při rychlosti asi 29.000 kilometrů za hodinu nalétal přibližně 60 milionů kilometrů. Mimo jiné obsahoval vysílač, který do 25. října v třísekundových intervalech vysílal radiové signály, které pak s obrovským vzrušením přijímali radioamatéři na celém světě. Na oběžné dráze kolem Země setrval tři měsíce, do 4. ledna následujícího roku, kdy po 1440 obletech vstoupil do zemské atmosféry a shořel.
Družice místo jaderné nálože
První umělý satelit Země se zrodil z jiného, velmi odlišného programu nařízeného sovětským režimem – vyrobit mezikontinentální raketu, která bude schopna nést vodíkovou bombu. Protože nebylo určeno, jak velká nálož to má být, byla raketa R-7 konstruována ‚na velmi velkou zátěž‘,“ svěřil se před několika dny agentuře AP Jurij Grečko, tehdejší kosmický inženýr. Raketa měla být schopna dopravit pětitunovou jadernou nálož do vzdálenosti 8 000 kilometrů. Bez vývoje této rakety by podle vědců čas první sovětské družice nastal o mnoho let později. Když se však dostal do potíží vývoj jaderné hlavice, tým sdružený kolem Sergeje Koroljova se chytil příležitosti – i přes nezájem režimu. „Vláda nahlížela na projekt družice jako na hračku, nezajímavou fantazii Koroljova,“ vzpomíná dnes Grečko. A chápali ji tak koneckonců i sami Koroljovovi kolegové.
„Ještě dva dny poté, co se z vesmíru poprvé ozvalo to slavné pípání, jsme ani my, ani naše vláda nedocenili, co vše to znamená,“ vzpomíná na dění před padesáti lety Boris Čertok, člen Koroljovova týmu. Stále aktivní vědec říká: „Většina z nás to brala skoro jako dětskou hru.“
|
|
Další podrobnosti o situaci kolem letu první umělé drzužice Země naleznete v tomto článku: 50 let Sputniku: pro Sověty to byla jen hračka
