Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvMožná i ve vás filmy jako Armageddon nebo novější K zemi hleď! vyvolávají otázky, jak jsme připraveni na nebezpečí, které k nám přichází z vesmíru. Někdo ví, že existuje síť na sledování nebezpečných vesmírných objektů a třeba i to, že nedávno byla vypuštěna sonda DART, která se má pokusit odklonit z dráhy jeden vesmírný objekt.
O kolika tělesech, jež reálně ohrožují planetu, momentálně lidstvo ví? Máme už technologie, které by dokázaly včas odvrátit střet tohoto tělesa se Zemí? A jak moc by jednotný postup planety mohla komplikovat mezinárodní politika? Na tyto a mnoho dalších otázek v našem diskuzním pořadu Rozstřel odpovídal Nikola Schmidt, autor knihy Planetární obrana, v níž se právě těmito tématy zabývá.
„Potřebujeme pouze změřit orbitální dráhu asteroidu a víme, že hrozba je nevyhnutelná,“ říká Nikola Schmidt z Ústavu mezinárodních vztahů. „Důsledky dopadu komety mohou být fatální. Vzdálenosti, odkud přilétají, jsou velké, jejich rychlost obrovská a přibližují se navíc v ostrém úhlu.“
Vědec však upozorňuje, že nám nehrozí ani tak asteroid, ale situace, že se nebudeme schopni domluvit. V současnosti vědci znají a monitorují 25 až 30 tisíc objektů. Do roku 2030 má americká NASA za úkol zmapovat objekty od průměru 140 metrů. Známý čeljabinský meteor měl dle odhadů průměr 25 metrů.
Schmidt popisuje, že vědci z celého světa si společně vytvářejí simulace kolizního kurzu komety s naší planetou, které se snaží „nanečisto“ vyřešit. „Nejdřív máte rizikový koridor a musíte oslovit všechny státy rizikového dopadu,“ vysvětluje.
„Vědci mají tendenci akcentovat použití efektivních řešení třeba jaderné hlavice. Politologové upozorňují na geopolitické důsledky použití takových prostředků. Planetární obrana není o tom, bavit se o konci světa, ale o tom, bavit se třeba o konci systému národních států. Měli bychom se umět domluvit na společném postupu v případě ohrožení,“ doplnil.
Nikola Schmidt upozorňuje, že až osmdesát procent asteroidů jsou shluky prachu. Kinetický impaktor, tedy zjednodušeně řečeno raketa s konvenční výbušninou či jadernou hlavicí, proto nemá vliv a nedá se to simulovat. Je nutné systém zničení nebo odklonění otestovat.
Vědci mají podle Schmidta pro řešení kritické situace několik nástrojů: Zmíněný kinetický impaktor. Raketa by například mohla nést ve své špici konvenční výbušninu, jež by nejprve vytvořila kráter. Ten by pak zafungoval jako tryska po výbuchu jaderné zbraně, uložené ve spodní části rakety. Asteroid se ale prý dá i nastříkat barvou a Slunce ho po zahřátí odsune z jeho kurzu. Další možností by pak mohl být i extra silný laser.
Jak rychle dokáže lidstvo reagovat v případě ohrožení kupříkladu kometou? Jak velký asteroid už představuje riziko pro život na planetě Zemi? Na to a na další otázky jsme se ptali v pořadu Rozstřel.
