Co byste si asi řekli, kdyby na Zem padaly meteory ze zlata, platiny a jiných drahocenných kovů? Dnes už to asi možné není, ale v dávné minulosti tomu bylo jinak. Z nebe zřejmě opravdu pršelo zlato. Většina meteoritů, které dnes na povrchu Země nacházíme, se skládá z železa, nebo niklu.
Zlato skončilo v jádře
O samém počátku historie Země toho příliš nevíme, protože nám z tohoto období chybí geologické záznamy. Vědcům tak nezbývá nic jiného, než hledat potřebné stopy v izotopech prvků v horninách.
Teoretické modely vývoje naší planety ukazují, že při jejím vzniku kleslo železo roztavenou hmotou právě se rodící Země až do jejího jádra. To samé se stalo i s ostatními těžkými kovy, včetně zlata i platiny.
Hlavní roli při tom sehrála nejen jejich poměrně vysoká hustota, ale též jejich chemické vlastnosti. Výpočty ukazují, že drahých kovů je v zemském jádře opravdu až téměř nepředstavitelné množství. Kdybychom jimi pokryli celý povrch naší planety, vytvořily by souvislou 4 metry silnou vrstvu.
Meteory ze zlata
Pokud jsou naše teoretické úvahy správné, jak tedy vysvětlit fakt, že zlato a jiné vzácné kovy se stále nalézají v zemské kůře? Sice ne v hojném počtu, ale přesto je tam odtud těžíme. S neotřelým řešením problému přišli britští vědci, Matthias Willbold a Tim Elliott, z Bristolské univerzity. Podle nich zlato pochází z kosmu.
Zjistili, že v období asi tak 200 milionů let po vzniku Země byl její povrch intenzivně bombardován meteory s vysokým obsahem zlata a jiných drahých kovů. Bylo to v době, kdy zemská kůra už nebyla roztavená, a proto meteority zůstaly natrvalo na povrchu planety. Tímto způsobem se prý na Zemi dostal až bilion tun zlata a ostatních vzácných kovů.
Pomohly izotopy wolframu
Ke svým závěrům vědci došli analýzou izotopického složení wolframu obsaženého v horninách. Wolfram je stříbřitý, velmi těžký a podobně jako zlato velice vzácný kov. V přírodě se vyskytuje ve formě několika izotopů (atomů se stejnými chemickými vlastnostmi nepatrně se lišícími ve své hmotnosti).
Izotopy jsou pro geologická bádání nesmírně důležité, neboť z jejich složení lze usuzovat na původ zkoumané horniny, pro daný materiál fungují jako jakési otisky prstu. V případě wolframu se jednoznačně prokázal jeho kosmický původ. Od wolframu už je jen krůček ke zlatu a ostatním drahým kovům, a proto se vědci domnívají, že je potkal v podstatě podobný osud. Valná většina zlata podle nich rovněž pochází z kosmu.
Jeden z autorů objevu, Matthias Willbold, k tomu trefně poznamenává: "Naše práce ukázala, že většina vzácných kovů, na kterých je založena naše ekonomika a mnoho klíčových průmyslových odvětví, získala naše planeta jen díky šťastné náhodě."
Zdroj: www.bristol.ac.uk
