Umělcova představa objektu 2014 MU69 (Ultima Thule)

Umělcova představa objektu 2014 MU69 (Ultima Thule) | foto: NASA/ The Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory

Sonda zkoumala nejvzdálenější tajemný objekt. Data bude posílat roky

  • 45
Jmenuje se Ultima Thule a je to nejvzdálenější objekt, ke kterému cíleně dorazila lidská sonda. Právě v úterý 1. ledna kolem něj proletěla sonda New Horizons, která před tím mapovala Pluto.

Na Nový rok lidstvo „navštívilo“ zatím nejvzdálenější objekt, k jakému se kdy dostalo. Konkrétně je od Země vzdálen zhruba 6,5 miliardy kilometrů a je označován jako 2014 MU69, nyní spíše znám pod pojmenováním Ultima Thule. 

31.prosince 2018 v 14:20, příspěvek archivován: 31.prosince 2018 v 17:03

Today is the day we explore worlds farther than ever in history!! EVER. #NASA #Space #Science #UltimaFlyby #ULtimaThule https://t.co/3Stdh2JrMM

Zařízení, které se k této planetce přiblíží, je sonda New Horizons, jíž se podařilo přinést velké množství poznatků o planetce Pluto. Po splnění tehdejší mise byla sonda na cestě přes tři roky, aby se prvního ledna 2019 přiblížila k již zmíněnému objektu. Nyní je od Pluta vzdálena 1,6 miliardy kilometrů. Celkem je sonda na cestě téměř 4 730 dní.

Americký úřad pro letectví a vesmír, který misi naplánoval, vypočítal, že k přiblížení sondy k Ultimě Thule dojde krátce po půl sedmé ráno středoevropského času. 

Podobně jako u Pluta nezaparkovala sonda na oběžné dráze, ale proletěla kolem objektu a bude pokračovat dál v Kuiperově pásu, což je široký pás plný různě velkých vesmírných objektů.

Sedm vědeckých přístrojů

na plubě sondy New Horizons

  • Experiment Ralph pořizuje barevné, kompozitní (chemického složení) a teplotní mapy zkoumaných objektů.
  • Experiment Alice používá ultrafialový zobrazovací spektrometr k analýze složení a struktury případné atmosféry Pluta, Charonu a dalších objektů Kuiperova pásu.
  • REX (Radio Science Experiment) je vlastně pasivní radiometr měřící složení a teplotní profil atmosféry.
  • LORRI (Long Range Reconnaissance Imager) využívá teleskopickou kameru během průletu ve velkých vzdálenostech, zejména k mapování osvětlené strany Pluta a poskytuje geologické údaje ve velkém rozlišení.
  • SWAP (Solar Wind Around Pluto) monitoruje únik atmosféry a její interakci se slunečním větrem pomocí plasmového spektrometru.
  • PEPSSI (Pluto Energetic Particle Spectrometer Science Investigation) měří spektrometrem energetických částic složení a hustotu plasmy (iontů) unikající z atmosféry.
  • SDC (Student Dust Counter) vyvinuli studenti pro měření dopadů mikrometeorických částic během letu Sluneční soustavou.

Všechny tyto objekty jsou zmrzlé a platí to i pro 2014 MU69. Zkoumání takto vzdálených objektů je pro astronomy důležité i kvůli tomu, že se mohou dozvědět nové skutečnosti o naší sluneční soustavě a jejím vzniku před téměř 4,5 miliardami let. 

Podle Hala Weavera z Laboratoře aplikované fyziky Johna Hopkinse lidstvo do 90. let minulého století ani nevědělo, že existuje něco takového jako Kuiperův pás. 

„Konečně jsme dosáhli okraje naší sluneční soustavy. Myslíme si, že objekty, které se tam nacházejí, se od počátků vesmíru téměř nezměnily. To zjistíme,“ uvedl Weavera.

Sonda se kolem planetky prohnala ve vzdálenosti 3 500 kilometrů při rychlosti 14 kilometrů za sekundu. Její úkol tak byl těžší než u Pluta. Náš kosmický poutník je starší, cíl je menší (průměr kolem 30 kilometrů), průlet je blíže a vzdálenost od nás je větší.

Podle serveru Space News se 30. prosince podařilo úspěšně nahrát do sondy poslední data, která jí umožní zkorigovat přiblížení podle posledních údajů o pozici zkoumaného objektu. Signálu vyslanému ze Země trvá více než šest hodin, než dorazí k sondě, a dalších šest hodin, než se vrátí zpět.

Vrstva oparu na Plutu na snímku pořízeném sondou New Horizons odhaluje jeho modrou barvu.

New Horizons během průletu využila svých sedm přístrojů ke zkoumání povrchu i případné řídké atmosféry. Asi se nepodaří vytvořit tak pěkný snímek, jako u Pluta, ale i tak se očekávají zajímavé záběry. 

Samotná planetka 2014 MU69 byla objevena Hubbleovým kosmickým dalekohledem v roce 2014. Vědci si dosud nejsou jisti, jak Ultima Thule vlastně vypadá - zda je kulatého či podlouhlého tvaru, zda jde o jeden objekt či shluk vícero těles. To se nyní změní.

Přezdívka Ultima Thule pochází ze středověku, kdy byl Thule nejvzdálenějším nejsevernějším místem za známým světem. Byl to bájný ostrov Thúlé na dalekém severu. Ve středověké geografii se takto označovalo místo, které leží na samém okraji našeho světa, nebo dokonce za ním. „Ultima Thule znamená ‚za Thúlém‘ - za hranicemi známého světa -, což symbolizuje průzkum vzdáleného Kuiperova pásu a jeho objektů, které sonda New Horizons provádí.

Když New Horizons poprvé zaznamenala tuto ledovou planetu, byla to jen tečka. 

Cesta sondy New Horizons do Kuiperova pásu

Plakát k letu sondy New Horizons kolem objektu 2014 MU69 (Ultima Thule),

Sonda New Horizons v Kuiperově pásu v představách umělce

Sondě New Horizons bude trvat téměř dva roky, než pošle zpět všechna data o Ultimě Thule. První snímky by však měly být k dispozici nejpozději den po přeletu. Sonda na Zemi pošle fotografie rovnou ve vysokém rozlišení, které během průletu pořídí.

„V bodě největšího přiblížení se pokusíme pořídit tři snímky v takovém rozlišení, jako jsme měli u Pluta,“ řekl podle ČTK Alan Stern, vedoucí vědeckého týmu sondy New Horizons. „Pokud se nám to podaří, bude to velkolepé.“ Jestli vše půjde podle plánu, první snímky budou k dispozici do konce prvního dne nového roku.

Akualizováno: Text o průletu sondy jsme převedli do minulého času.