Více než 200 stránek hutného čtení s nepříliš optimistickým závěrem. To je v kostce zpráva komise expertů americké Národní akademie věd zabývající se perspektivami amerických pilotovaných letů. Americká kosmická agentura NASA podle ní nemá ani peníze, ani realistické plány, jak dosáhnout hlavního cíle v této oblasti, tedy přistání na Marsu. Náhled plné verze zprávy je na stránkách Washington Post.
Kde ty peníze jsou
Pracovní skupina, která čítala desítky odborníků na různé aspekty kosmického výzkumu a letů, ale i politiků a zájemců o problematiku, pracovala na zprávě čtyři roky. Její založení požadoval NASA Authorization Act v roce 2010. Měla v první řadě odpovědět na otázku, kam dál. Tedy navrhnout cíl dalších letů, zhodnotit a reálně posoudit schopnosti NASA lety uskutečnit a připravit pro ni nezávazná technická i organizační doporučení.
Asi se to vyplatí, ale nevímeKomise se zběžně zabývala i otázkou, zda se vůbec lety do vesmíru vyplácí. Dospěla k celkem nepříliš překvapivému závěru, že spíše ano, i když ani podle ní neexistuje žádný konkrétní důvod proč. Roboti jsou stále schopnější a mohli by zvládnout i řadu lidských úkolů, malý je i příspěvek programu k národní bezpečnosti. Lety by možná mohly jednou zachránit lidstvo v případě, že naše planeta bude neobyvatelnou, ale to je tak hypotetický příklad, že je těžké ho brát vážně. Nejasný je ekonomický přínos. Podle komise neexistuje žádná široce uznávaná metodika, která by přesně dokázala určit, zda se program pilotovaných vesmírných letů vrátil třeba v přínosech vyvinutých technologií. A už vůbec není jasné, zda se vyplácí více, či méně než jiné způsoby vládní podpory výzkumu a vývoje. Často opakovaný "fakt" o návratnosti investic (někdy se dokonce opakuje, že v poměru 10:1) je tedy podle všeho výsledkem metodologicky hodně pochybného výpočtu. |
Prvním závěrem komise je, že program letů na nízkou oběžnou dráhu by NASA měla už spíše nechat jiným a měla by jednoznačně zamířit výše, za oběžnou dráhu naší planety. A protože každá cesta by měla být nějaký lákavý, byť třeba symbolický cíl, komise souhlasí, aby jím byl Mars. Je to podle ní reálný a přitom dostatečně lákavý a obtížný projekt, aby si zasloužil podporu státu.
Cesta k Marsu je ovšem v podstatě vyloučená, pokud nedojde k opravdu zásadní změně financování NASA. Rozpočet NASA je sice relativně stabilizovaný, ale rozhodně se nedá považovat za dostatečný pro podobnou misi. NASA naopak má velké problémy dostát ze svého rozpočtu všem závazkům, ať už mezinárodním, nebo vlastním výzkumným programům, a v posledních letech musí management provádět bolavé škrty i v důležitých vědeckých programech.
Změní se to, pouze pokud se z pilotovaných kosmických letů stane prvořadá politická priorita, a to opravdu dlouhodobá, konstatuje suše komise. Vzhledem k rozsahu projektu by velkorysý rozpočet musel vydržet dlouhou řadu volebních období beze změn a škrtů. I tak by měla NASA připravit robustní "jízdní plán", ve kterém by se dalo v případě finančních problémů ustoupit k nějaké levnější možnosti.
Animace posedního amerického přistání na Marsu se sondou Curiosity:
5. srpna 2012 |
Co dělat?
Pokud se by se podařilo získat podporu a peníze, komise má pro NASA celou řadu doporučení, z nichž vybíráme ta zásadní:
1. K Marsu to jde, ale ne bez peněz
Cesta k Marsu je technicky možná. Dále se asi člověk v dohledné době podívat nemůže, ale rudá planeta leží na reálné hranici možností dnešních technologií. Program to je ovšem na desetiletí, řádově za stovky miliard dolarů a velmi pravděpodobně také některým účastníkům osudný. Ale cíl to není nereálný.
Bez navýšení rozpočtu NASA nad plánovanou úroveň se ovšem nikam nepoletí. Agentura nebude mít prostředky tak komplikovanou misi zvládnout.
Z technického hlediska by prvním stupínkem na cestě k Marsu mohla být kromě návratu na Měsíc mise k nějakému blízkozemnímu asteroidu, možná spojená s jeho zachycením a přitažením na oběžnou dráhu. Sloužila by hlavně k vyvinutí technologií pro delší pobyt lidí ve vesmíru.
2. Nezapomínat na mezinárodní spolupráci
Cena programu by se dala snížit spoluprací s dalšími zeměmi. Ale tradiční spojenci USA ve vesmírném výzkumu, tedy hlavně Evropa a Rusko, mají na mušce nyní spíše Měsíc. NASA by toho možná mohla využít a spojit se s nimi v budování základny, která by poté posloužila jako odrazový můstek pro cestu k Marsu.
Co bude k jídlu?V loňském roce proběhla v režii NASA na Havajských ostrovech simulovaná výprava k Marsu, jejíž součástí byla i soutěž potenciálních "vesmírných receptů". Podívejte se na výherce v našem starším článku. |
Navíc by NASA měla najít způsob, jak se sblížit s Čínou, která neustále posiluje svůj vesmírný program, zkouší nové postupy a nebojí se (tedy alespoň slovně) velkých cílů. Čína se sice nyní soustředí na výzkum Měsíce, ale zároveň plánuje postupně vybudovat vlastní vesmírnou stanici. Pracuje i na projektech jako pěstování potravin během dlouhých vesmírných letů (viz třeba NewScientist)
Dnes spolupráce není možná kvůli americkým zákonům. Důvodem je bezpečnost, Čína se tak nemá dostat k citlivým technologiím. Zpráva ovšem upozorňuje, že NASA by spolupráce s dobře financovým čínským programem mohla přinést řadu výhod. Čína také dává v posledních letech najevo, že by mohla spolupracovat s jinými státy a že ve svých plánech (včetně pilotovaných letů na Měsíc a dále) hodlá pokračovat v každém případě třeba i samostatně. Možná by to stálo za zvážení.
3. Kamarádit se se soukromníky
Americká agentura by také měla dále pokračovat ve spolupráci se skupinou vesmírných dopravců, které zastupují především firmy SpaceX a Orbital Sciences, a to hlavně v dopravě nákladu a posádek na oběžnou dráhu kolem Země. Ale panel není přesvědčen o tom, že by těžká raketa firmy SpaceX nazvaná Falcon Heavy mohla stačit na let k Marsu. NASA se prý neobejde bez vlastní rakety nové generace, která se zatím nazývá Space Launch systém (SLS).
Ve zprávě se nikde nemluví o plánu miliardáře Dennise Tita, který chce poslat dva lidi na oběžnou dráhu kolem Marsu. Mělo jít původně o zcela soukromou iniciativu, ale sám Tito na slyšení před americkým Kongresem nakonec přiznal, že bez zmiňované rakety SLS jeho plán není realizovatelný, a tak by v něm musela hrát roli i NASA.
4. Jaké potřebujeme "hračky"
Technický vývoj by se měl soustředit podle komise především na tři aspekty možného letu k Marsu:
a) Přistání. To zahrnuje všechny fáze přistání: vstup, sestup i samotné přistání ve velmi řídké atmosféře. V případě Curiosity to byla nejrizikovější část celého letu a ztráta pilotovaného letu by byla samozřejmě ještě mnohem bolestnější.
Proč většina sond k Marsu nikdy nedoletěla? |
b) Nové pohonné systémy. Klasické raketové motory jsou notoričtí žrouti paliva a pro delší lety se příliš nehodí. Existují i jiné alternativy (např. iontové motory), ale i u nich by bylo dobré ještě zapracovat na zlepšení charakteristik. Jsou tu ještě exotičtější možnosti, jako je komisí zmiňovaný nukleární pohon, na kterých by se muselo pracovat opravdu hodně.
V každém případě nový rychlejší pohon by znamneal zkrácení přeletu k Marsu, a tedy samé výhody: snižuje riziko ozáření posádky, množství nutných zásob, snad i ušetří hmotnost paliva atd.
c) Ochrana před radiací. Stanice ISS je zhruba 400 kilometrů nad povrchem Země a je ještě chráněna částí atmosféry a hlavně magnetickým polem naší planety. Ale lidé, kteří se vydají k Marsu, už se budou muset spolehnout jen na ochranné systémy lodi. Zvláště v případě, že je během dlouhé cesty zastihne třeba sluneční bouře.
Názor: Hloupá americká odbočkaDnešní nářek na nedostatek peněz pro lety lidí v USA zavinil prezident Barack Obama, který už před tím, než začal bojovat o Bílý dům, prohlašoval tyto výpravy za zbytečnost. Prý je důležitější financovat vzdělání. To je samozřejmě nesmysl, protože právě kosmické lety a jiné události s příměsí romantiky přitahují mladé lidi na univerzity. Z této hloupé odbočky se budou Američané dlouho léčit. Záleží na příštím prezidentovi, který nastoupí do funkce v lednu 2016, jaké cíle zvolí. Ovšem nakonec se z toho Obama vylhal tím, že označil za perspektivu USA buď let lidí k asteroidu, nebo na Mars ve třicátých letech. Na to už nebude mít vliv. Podle prognóz odborníků bude první expedice lidí na Mars skutečně reálná někdy ve třicátých letech. Myslím, že postačí, když bezprostřední příprava lidí a techniky začne na počátku příštího desetiletí. Ostatně spousta vědeckých otázek spjatých s takovou expedicí se průběžně zkoumá už dnes. Zatím nic není rozhodnuto. Je otázka, jestli příští prezidenti americké priority ve vesmíru nezmění. Někteří odborníci prosazují, aby první meziplanetární výpravu předcházel návrat na Měsíc. Má to svou logiku: zkoušet tam lidi a techniku v kosmickém prostředí. Přece jenom záchranná akce z lunárního povrchu v případě nějaké havárie by byla snazší, než při expedici trvající mnoho měsíců ve vzdáleném kosmu. Musíme přece počítat s tím, že při takových kolumbovských cestách se vždycky stane nějaký malér, na který nebude posádka připravená, malér, s nímž nikdo nepočítal. Proto odzkoušení si delšího pobytu v krutém prostředí Měsíce, kde se mohou různé nečekané nepříjemnosti vyskytnout, bude velmi cenné. Stát, který se pro takové náročné výpravy, které přijdou na stamiliardy dolarů, rozhodne, musí postupovat velice obezřetně, vystříhat se jakýchkoli laciných dobrodružství ve jménu státní prestiže. Těžko to bude ekonomicky a technicky zbídačelé Rusko, těžko to bude Čína s poměrně malým vědecko-průmyslovým komplexem. Zbývají jedině Spojené státy. Vzhledem ke zkušenostem z Mezinárodní kosmické stanice zřejmě nepřichází v úvahu široká mezinárodní spolupráce s rovnocennými partnery, jako třeba bylo Rusko. Spíš si NASA vytýčí vlastní projekt, k jehož realizaci přizve duchovně spřízněné a technicky vyspělé státy ze západní oblasti, případně rovnou jejich firmy. Také se hovoří o výpravě lidí k asteroidu, která by měla otevřít cestu k těžbě surovin na těchto nebeských tělesech. Jenže to je technicky tak složitý úkol, že ho pro nejbližší dobu musíme považovat za fantazii. Spíš je to cíl pro druhou polovinu 21. století. Karel Pacner |