Nešťastného letu Apolla 13 se Mattingly tehdy neúčastnil, v jeho rodině se totiž těsně předtím objevily zarděnky. Sám se na Měsíc podíval až v roce 1972 v rámci mise Apollo 16.
Posádka Apolla 16. Zleva: Thomas K. Mattingly II - pilot velitelského modulu, John W. Young - velitel, Charles M. Duke Jr. - pilot lunárního modulu.
Jak uvádí NASA, Thomas K. Mattingly začal svou kariéru u amerického námořnictva, kde létal na různých letadlech v rámci mnoha misí. Poté nastoupil jako student do oddělení Air Force Aerospace Research Pilot School odkud si ho NASA ho v roce 1966 vybrala do skupiny astronautů. Před letem do vesmíru pomáhal v programu Apollo, kde pracoval jako člen podpůrné posádky astronautů a vedl vývoj skafandru a batohu Apollo.
„Snad nejdramatičtější roli v NASA sehrál poté, co byl těsně před startem Apolla 13 vystaven nákaze zarděnkami. V rámci pozemního týmu však připravoval klíčová rozhodnutí probíhající v reálném čase, která zajišťovala úspěšný návrat poškozené lodi i posádky Apolla 13 ve složení James Lovell, Jack Swigert a Fred Haise domů,“ připomíná v prohlášení NASA.
16. dubna 2015 |
Historické okamžiky
Sledovat další díly na iDNES.tvSám se do vesmírného prostoru vydal poprvé při misi Apollo 16 jako pilot velitelského modulu. Tato pátá pilotovaná expedice, jež dosáhla povrchu Měsíce, odstartovala z floridského kosmodromu na mysu Canaveral 16. dubna 1972 a k cíli své cesty dorazilo Apollo 16 o tři dny později.
Havárie Apollo 13: Co se tehdy doopravdy stalo? Začalo to „malou“ nehodou |
Své zážitky na oběžné dráze popsal slovy: „Měl jsem velmi hmatatelný strach, že pokud toho uvidím příliš mnoho, nebudu si to moci zapamatovat. Bylo to prostě tak působivé.“
V lunárním modulu Orion se 21. dubna vydali k měsíčnímu povrchu astronauti John Young a Charles Duke, zatímco Mattingly na ně čekal na oběžné dráze. Na povrchu Měsíce strávili dva dny, devatenáct hodin a tři minuty, což je druhý nejdelší pobyt.
To je přitom jedna z mála zajímavostí, které se s misí Apolla 16 pojí. Výjimečná je snad jen místem přistání, kterým se stala geologicky zajímavá měsíční vrchovina, zatímco předchozí výpravy dosedly na oblastech měsíčních moří. Let i samotný pobyt na Měsíci až na drobné potíže probíhaly v klidu a astronauti víceméně navazovali na práci svých předchůdců. Používali měsíční vozítko (to ale už před nimi měla posádka Apolla 15) nebo těžili vzorky půdy (na Zemi dovezli 98 kilogramů hornin).
Na Měsíci jsem se vůbec nebál: pilot Apolla 16 bude přednášet v Praze |
Připomínaným prvenstvím letu Apolla 16 tak zůstává zejména nejvyšší dosažená rychlost na jeho povrchu, Charles Duke totiž jel lunárním Roverem 17 kilometrů v hodině. „Pamatuji si, jak to s námi házelo… Ta oblast, kde jsme se nacházeli, je dost divoká,“ vzpomínal později astronaut, pro kterého to byla první a poslední výprava do kosmu.
13. března 2015 |
Jeho kolegové Young a Mattingly na rozdíl od něj ve službách NASA zůstali a později našli uplatnění při prvních letech raketoplánů. Thomas K. Mattingly tak byl velitelem kosmické lodi při misích raketoplánů STS-4 a STS 51-C.
