„Aparát se roztříštil na povrchu Marsu,“ řekl agentuře AFP Thierry Blancquaert, který měl přistání na starosti v řídícím středisku ESA v Darmstadtu.
Schiaparelli k rudé planetě dorazil v sobotu s družicí Trace Gas Orbiter (TGO) v rámci projektu ExoMars Evropské kosmické agentury a ruské agentury Roskosmos. Projekt je zaměřen na hledání stop života na Marsu.
Modul se o přistání na planetě pokusil ve středu, signál se ale během manévru přerušil a modul se odmlčel. ESA o něm pak dva dny nevěděla. Jeho osud objasnily až snímky z americké sondy Mars Reconnaissance Orbiter (MRO), která obíhá kolem Marsu.
Dopravit vědecké aparáty na povrch Marsu je technicky složitý manévr a ESA v minulosti s několika přístroji neuspěla. Před třemi lety například přišla o rover Beagle 2 sondy Mars Express, kterému se po přistání neotevřely solární panely.
Modul Schiaparelli musel při sestupu postupně zpomalit z rychlosti 21 000 kilometrů za hodinu, s níž vstoupil do atmosféry Marsu, na zhruba deset kilometrů za hodinu. Pomoci mu měly padáky a těsně nad povrchem i zážeh motorů. Brzdicí rakety ale místo 30 sekund hořely jen sekundy tři.
„Přistál prakticky na předpokládaném místě, jen o pár kilometrů dál,“ poznamenal ředitel letu Michel Denis. „Na Marsu ale přistál v mnohem vyšší rychlosti, než se plánovalo,“ připustil Blancquaert.
Obrázky NASA umožnily podle Denise zahlédnout bílou skvrnu odpovídající padáku. O dva kilometry dál je černá skvrna s nejasnými obrysy. „Je to určitě místo, kde Schiaparelli dopadl,“ řekl Denis. „Je větší, než kdyby byl Schiaparelli v jednom kusu, tudíž se rozbil,“ dodal.
ESA odhadla, že se modul zřítil na povrch Marsu rychlostí 300 kilometrů za hodinu, ale dodala, že tyto předběžné poznatky ještě musí potvrdit další analýzy, uvedla agentura ANSA.
Hlavním úkolem Schiaparelliho bylo vyzkoušet technologie kontrolovaného přiblížení a přistání na Marsu v rámci projektu, který počítá s vysláním robotického vozítka na Mars za čtyři roky. Přístroje také měly zaznamenat rychlost větru, vlhkost, tlak a teplotu během přistávání.
Družice TGO se společně s modulem vydala na cestu letos 14. března za pomoci ruské nosné rakety Proton. Minulou neděli se oba aparáty podle plánu od sebe úspěšně oddělily. Zatímco Schiaparelli zamířil k Marsu, aby pokračoval v bádání na povrchu, družice bude obíhat kolem planety a zkoumat ji z výšky asi 400 kilometrů.
14. března 2016 |
Co se mohlo přihodit Konec modulu EDM Schiaparelli
Už z první analýzy dat z výsadkového modulu EDM Schiaparelli, o níž se mluvilo na čtvrteční tiskové konferenci ESA a kterou tým specialistů z řídícího střediska v Dortmundu provedl v pátek nad ránem, vyplynulo:
Mateřská sonda TGO (Trace Gas Orbiter), která byla navedena na protáhlou oběžnou dráhu kolem Marsu, přijala telemetrii z výsadkového modulu EDM (Entry Descent Module) a předala záznam na Zemi. Byla provedena první základní analýza sebraných dat, aby se zjistilo, co se odehrálo během sestupu výsadkového modulu atmosférou Marsu a proč se krátce před plánovaným přistáním odmlčel. Výsledky byly skutečně předběžné, protože specialisté i během pátku pokračovali v detailní analýze dat o celkovém objemu přes 600 MB, která mnohé odpovědi a nejasnosti dál upřesnila.
Potvrdila se první předchozí zjištění z UHF vysílání, zachyceného souběžně obřím teleskopem GMRT v Indii a evropskou sondou Mars Express, obíhající kolem Marsu. Přenos signálů probíhal v podstatě v pořádku během celého sestupu až do okamžiku, kdy se měl modul uvolnit z ochranného krytu, v té chvíli už brzděného padákem, a zažehnout brzdicí trysky. Pak se výsadkový modul odmlčel.
Další místa přistání průzkumných sond na Marsu.
Příliš pozorný palubní počítač?
Rozbor telemetrie z modulu Schiaparelli, zaznamenané mateřskou sondou TGO, toto první zjištění upřesnil konstatováním, že problémy nastaly zřejmě již v okamžiku, kdy se ve výšce kolem sedmi kilometrů od schránky brzděné padákem a ukrývající výsadkový modul, odhodila její spodní část s tepelným ochranným štítem.
Proč však došlo k odchylkám od stanoveného programu, zatím není jasné. V další sestupové fázi pod brzdicím padákem se modul Schiaparelli skutečně uvolnil z ochranného pouzdra a jeho brzdicí trysky začaly pracovat. Ovšem jinak, než jak stanovil sestupový program.
K vyhození z ochranné schránky došlo podle analýzy dříve než ve 1 200 metrech, a co je nejpodstatnější, brzdící trysky sice začaly pracovat, ale na pouhé 3 až 4 sekundy. Palubní počítač je vzápětí vypnul. Přitom bylo stanoveno, že budou pracovat 29 sekund a během této doby sníží sestupovou rychlost z 250 km/h tak, že ve výšce kolem dvou metrů nad povrchem bude menší než 4 km/h.
Dosavadní analýzy odhalily, že k uvolnění výsadkového modulu z ochranné schránky došlo ve výšce nejméně dva a možná až čtyři kilometry, tedy přibližně o 15 sekund dříve, než předpokládal plán.
Následoval ničím nebrzděný volný pád a příliš tvrdý dopad rychlostí vyšší než 300 km/h. Mechanickou destrukci nezpůsobil jen dopad, ale mohly také explodovat plné nádrže pohonných hmot.
Tato předběžná interpretace dramatických událostí bude upřesněna další podrobnou analýzou získaných dat. Zdá se totiž, že palubní počítač zjistil z údajů Dooplerova radarového výškoměru, že se motory zažehly ve vyšší výšce, než byla plánovaná, a v přemíře pečlivosti či opatrnosti je podle všeho vypnul.
K jejich novému nastartování už nedošlo. S takovým restartem se v programovém vybavení ani v konstrukci motorů nepočítalo. Odborníci proto hovoří o možné softwarové chybě. Odhaduje se, že další analýza určí viníka a příčinu nezvládnutého závěru sestupu během dvou až tří příštích týdnů. Pozornost se nyní soustředí především na otázku, proč byly motory předčasně vypnuty.
Marná snaha zachytit volání
Přestože byly minimální šance, že modul dosedl na Mars nepoškozený, odborníci podnikli několik pokusů o možné zachycení signálů z modulu ve chvílích, kdy nad místem přistání přelétávaly družicové sondy ESA i NASA. Již první přelet americké družice MRO (Mars Reconnaissance Orbiter) nad místem plánovaného přistání však odhalil krajně nepříjemné zjištění – žádné signály zachyceny nebyly!
Pravděpodobné místo dopadu modulu Schiaparelli. Snímek pořídila družice Mars Reconnaissance Orbiter, kterou na oběžnou dráhu vyslala NASA. Na pravé straně je snímek a vedle něj zvětšený výřez.
Dnes (pátek 21.10.2016) byl zveřejněn snímek pořízený americkou sondou MRO, zobrazující oblast, v níž měl přistát Schiaparelli. Na záběru s rozlišením šest metrů na pixel jsou zcela jasně rozlišitelné dva nové „útvary“, které na snímku stejné oblasti pořízeném stejnou sondou MRO letos v květnu nejsou. Jeden je bílý a s největší pravděpodobností jde o brzdící padák o průměru 12 metrů. Ve vzdálenosti asi jeden kilometr severním směrem je nejasná tmavá skvrna o velikosti asi 15 x 40 m, která by měla být místem dopadu modulu Schiaparelli.
Příští týden by měla sonda MRO pomocí kamery HIRISE s vysokou rozlišovací schopností znovu snímkovat místo dopadu modulu Schiaparelli. Záběry by mohly pomoci najít také místo dopadu tepelného štítu, který byl odhozen již ve výšce kolem sedmi kilometrů, tedy v době, kdy ochranná schránka s výsadkovým modulem sestupovala pod brzdícím padákem.
Opravdu pouze neúspěch?
Snímek z května 2015 pořízený sondou MRO. Výřez označuje místo budoucího přistání / pádu modulu Schiaparelli.
Kdo očekával přistání a vysílání modulu Schiaparelli z povrchu, pokládá vše za neúspěch. Nutno však připomenout, že odborníci ESA vždy zdůrazňovali, že šlo o technologický demonstrátor a o prověrku zvolené koncepce přistávacího manévru pro chystaný výsadek evropského průzkumného vozidla na Marsu v roce 2020.
Nyní se proto mluví o tom, že se podařilo získat cenná data z první fáze sestupu, vypovídající především o účinnosti tepelného štítu a o spolehlivosti brzdicího padáku. Přes všechna taková zdůrazňování je však nad všechny pochybnosti zřejmé, že se nepodařilo vyzkoušet správnost zvoleného řešení důležitého motorového přistání. A to je bohužel velmi zásadní.
