V roce 1912 astronom Vesto Slipher zjistil, že světlo galaxie Andromeda se posunuto do modra – a že se tedy pohybuje směrem k nám. V té době nebyla skutečná velikost a vzdálenost Andromedy známa; mnozí si mysleli, že galaxie jsou „mlhoviny“ v blízkosti Mléčné dráhy.
Červený (rudý) a modrý posunPohyb jasných objektů ve vesmíru se dá určit i podle toho, jak mění vlnovou délku světla, které zachycujeme. Pokud se od nás objekt vzdaluje, tak se prodlužuje vlnová délka světla a lidské oko to vnímá jako červené světlo. Naopak, pokud se objekt přibližuje, pak se vlnová délka zkracuje a to se jeví jako modré světlo. A právě to, ke kterému konci viditelného spektra se světlo z objektu posouvá, nám ukazuje, jakým směrem se vzhledem k pozorovateli pohybuje. |
Vůbec nebylo v silách vědců získat data pro modelování vzájemného pohybu Andromedy a naší Mléčné dráhy. Až mnohem později, pomocí moderních teleskopů na oběžné dráze, mohli astronomové posoudit celkovou rychlost a směr pohybu Andromedy.
K určení pohybu galaxie je totiž potřeba určit pohyb dostatečného počtu jejích hvězd – a to není jednoduchá úloha. „Měřit rychlost pohybu hvězdy v Andromedě zhruba odpovídá měření rychlosti růstu lidského vlasu, pozorováno z Měsíce,“ vysvětluje v článku na portálu Science.org Raja GuhaThakurta, astronom na University of California v Santa Cruz.
Poslední desítky let panovalo všeobecné přesvědčení, že Andromeda míří skoro přímo k Mléčné dráze rychlostí 110 kilometrů za sekundu. Ve studii z roku 2008 vědci spočítali, že sloučení Mléčné dráhy a Andromedy bude za nějakých pět miliard let nevyhnutelné.
Podívejte se na dosud nejpřesnější 3D mapu naší Galaxie - Mléčné dráhy |
Jak to celé má probíhat, nám nedávno popsal astrofyzik Petr Kulhánek.
„Obě galaxie mají centrální černou díru. Ty se spojí dohromady. Vznikne silný gravitační záblesk. Prostředí bude bohaté na gravitační vlny, pokud ovšem za čtyři miliardy let bude někdo, kdo by je pozoroval. Dnes mají Andromeda i Mléčná dráha krásnou strukturu spirálních ramen. Během srážky je ale gravitační procesy promíchají a z ramen nezbude vůbec nic. Formování nových by trvalo okolo pěti až deseti miliard let. Během té doby však dojde k dalším srážkám, které strukturu ramen zase naruší. Z Andromedy a Mléčné dráhy tak bude jedna velká eliptická galaxie,“ vysvětlil Kulhánek.
Srážka není jistá
V nové simulaci, která byla právě publikována na portálu Arxiv.org však vědci vyšli z aktualizovaných dat o pohybu a hmotnosti čtyř největších galaxií v takzvané Místní skupině galaxií, kam patří i Mléčná dráha. Poté nechali proběhnout řadu simulací, a to jak pro systém Andromeda – Mléčná dráha, tak se zahrnutím Galaxie v Trojúhelníku (třetí největší spirální galaxie Místní skupiny) i Velkého Magellanova oblaku (satelitní galaxie Mléčné dráhy, která je čtvrtou největší v Místní skupině). Ukázalo se, že ke srážce došlo v zhruba polovině simulací – a srážky nastávaly ne dřív než za osm miliard let.
Srážky galaxií, které je díky citlivým teleskopům možné pozorovat, jsou spektakulární události. Naprostá většina hvězd sice přežije – přece jenom, volného prostoru je mezi nimi dost – ale změny gravitačních podmínek jsou drastické. Původní spirální struktury galaxií jsou zlikvidovány a trvá miliardy let, než se spojená galaxie usadí v jedinou eliptickou galaxii. V uvažovaném případě by měla pracovní názvem Milkomeda.
Tajemství hvězdy u černé díry v Mléčné dráze pomohl objasnit vědec z Česka |
Pokud k tomu dojde a pokud bude pokračovat pozorované rozpínání vesmíru, zůstala by Milkomeda jediným „obyvatelem“ viditelného vesmíru, protože všechny ostatní galaxie by zmizely za naším horizontem kosmických událostí.
Pokud k tomu nedojde, nebude to mít – z dlouhodobého pohledu – valný vliv. Za pár desítek miliard let se totiž stejně všechny galaxie naší Místní skupiny působením gravitace spojí v jednu gigantickou eliptickou galaxii…
I zmíněných osm miliard let je však daleko za časovým limitem obyvatelnosti planety Země. Ještě dřív se totiž z našeho Slunce stane rudý obr, který pohltí Venuši a možná i Zemi. Naši planetu přinejmenším vystaví takovému žáru, že život na ní bude stejně nemyslitelný.
