Orionidy nejsou jediným meteorickým rojem, který je v říjnu k vidění, ale je nejvýraznější. Vedle jižních Tauridů, ε-Geminidů a Leonis Minorid, které také vrcholí kolem poloviny října s jednotkami meteorů za hodinu, Orionidy s několikanásobně více meteory prostě vedou. I když je tento říjnový roj aktivní od 2. října do 12. listopadu, maximum připadá na noc z 21. na 22. října. V noci na úterý by tak měl být počet „padajících hvězd“ viditelný za jednu hodinu nejvyšší.
Orionidy pocházejí ze slavné Halleyovy komety a jsou po Leonidách druhým nejrychlejším rojem. Do atmosféry totiž dokážou vletět rychlostí až 66 kilometrů za sekundu a jejich stopy jsou na nebi vidět i několik minut. Zároveň to přináší větší pravděpodobnost příchodu nějakého bolidu, což je jasně zářící meteor. Jeden takový kamery zachytily předloni.
Takto zachytila bolid nad jihozápadním obzorem celooblohová kamera pardubické hvězdárny.
Pokud budete chtít Orionidy pozorovat, najděte si místo, kde vás bude co nejméně rušit okolní světlo. Lze je pozorovat pouhým okem, takže není nutné mít dalekohled ani teleskop, i když je třeba, aby si vaše oči zvykly na tmu. Ustupující měsíc může podívanou na slabší meteory svým svitem mírně zakrývat. Problém může působit i oblačnost. Pro pozorování venku se vyplatí vzít si s sebou pohodlnou židli a teple se zabalit. Hledět můžete k jižnímu obzoru, kam se bude souhvězdí Oriona, odkud meteory zdánlivě vylétají, od východu pohybovat.
„Souhvězdí, z něhož zdánlivě vyletují, je vidět až nad ránem, takže se vyplatí spíše si přivstat a snažit se zahlédnout občasný průlet zbytku známé Halleyovy komety, která je jejich zdrojové těleso,“ radí server Astro.cz.
14. ledna 2022 |
První zmínky o roji Orionid pocházejí z roku 1839, obvykle je lze sledovat mezi 2. říjnem a 7. listopadem. Nástup i ústup je však vzhledem k maximu velice pozvolný, takže nelze očekávat nějaký výrazný úbytek pozorování meteorů ani v následujících dnech.
Meteory tohoto roje vznikají z malých částeček, které pocházejí ze slavné Halleyovy komety. Jak kometa obíhá kolem Slunce, zanechává za sebou dráhu drobných úlomků. Kometární úlomky vstupují do atmosféry naší planety a třením o vzduch se vypařují, což způsobuje světelné pruhy, které nazýváme meteory. Země zbytky po této létavici prochází dvakrát do roka. Jarní větví jsou Eta-Aquaridy.
Halleyova kometa se u Slunce naposledy ocitla v únoru 1986, znovu se tak stane v roce 2061. Je také první matematicky předpověděnou kometou v historii.
„Vzhledem k tomu, že dráhy Halleyovy komety a planety Země se vzájemně míjejí téměř o 22 milionů kilometrů, jsou meteoroidy způsobující meteorický roj Orionidy na naší obloze velmi staré. Není zcela známo, jak dlouho trvá, než částice vyvržené z jádra komety vlivem gravitační přitažlivosti planet a tlaku slunečního záření dosáhnou dráhy, která se protíná s dráhou Země. Předpokládá se však, že tento proces trvá staletí až tisíciletí,“ upozornil již dříve Roman Mikušinec na serveru Astro.cz.
