Název roje Geminidy pochází z latinského názvu souhvězdí Blíženců, z něhož meteory po celou dobu aktivity roje zdánlivě vylétají. Roj je každoročně aktivní mezi 4. a 17. prosincem a maximum má kolem 14. prosince. Nejvíc meteorů lze očekávat mezi půlnocí a čtvrtou hodinou ranní.
Meteorický roj je jev, při němž ve své dráze zanechává zpravidla kometa proud částic meziplanetárního prachu, odborně meteoroidů. Částice se při letu zemskou atmosférou třou o molekuly vzduchu, přitom se vypařují a zanechávají zářící stopu. Těmto zábleskům astronomové říkají meteory, běžně se nazývají padající hvězdy nebo létavice.
Souhvězdí Blíženců na prosincové obloze vychází za večerního soumraku a v noci stoupá vysoko nad jižní obzor, kde vrcholí po půlnoci. Meteory jsou pomalé a často poměrně jasné, se stoupající výškou radiantu stoupá i frekvence roje. Vrchol maxima nastane podle Pavla Suchana z Astronomického ústavu Akademie věd ČR v sobotu v noci ve 2:00 středoevropského času (SEČ).
Meteory se podle astronomů vyplatí vyhlížet zejména v druhé polovině noci, kdy budou ve svém maximu. Přes svit Měsíce by mělo být možné vidět aspoň jasné meteory, jejichž frekvence by mohla být za těchto podmínek okolo 40 za hodinu.
Svit Měsíce roj ruší. „Prosincové úplňky jsou vždy vysoko nad obzorem, a proto jsou mimořádně jasné. Sluneční světlo odražené od Měsíce a rozptýlené v atmosféře pak způsobí, že i dokonale jasná noc není dost tmavá a naprostá většina meteorů na světlém pozadí zaniká,“ popsal Petr Horálek z Fyzikálního ústavu v Opavě.
Meteory se objevují po celé obloze. Při pohledu směrem k radiantu jsou při pozorování krátké a pomalé. „Naopak nejdelší a nejrychlejší se jeví, když se díváme 90 stupňů od radiantu,“ řekl Suchan.
Suchan také připomněl, že z vědeckého hlediska jsou Geminidy velmi zajímavý meteorický roj. Jeho původem je pravděpodobně bývalá a dnes již vyhaslá kometa. Původ planetky není jasný, stejně jako to, jak roj vznikl. První zprávy o roji Geminidy jsou z roku 1862. Mateřskou planetku však pomocí družice IRAS objevili astronomové Simon Green a John Davies až 11. října 1983.
Letos mohli lidé na obloze pozorovat například polární záře, v lednu meteory ze ztraceného souhvězdí, v květnu prach z Halleyovy komety, v září částečné zatmění Měsíce nebo v prosinci nejjasnější Jupiter.
