Orionidy patří k jedněm z nejrychlejších meteorů, které prolétají naší atmosférou. Loni byl dokonce zachycen jeden bolid neboli meteor s výrazně vyšším jasem. Právě na větší pravděpodobnost příchodu nějakého bolidu lákají astronomové i tentokrát.
Takto zachytila bolid nad jihozápadním obzorem celooblohová kamera pardubické hvězdárny.
„Nejlepší podmínky pro pozorování bývají ve druhé polovině noci a nad ránem mezi jednou až pátou hodinou ranní,“ doporučil loni pozorování astronom Petr Horálek z Fyzikálního ústavu v Opavě. Stejné je to i letos, i proto, že dorůstající Měsíc se již bude schovávat zhruba od 22:30 za obzorem.
„Radiant, odkud meteory zdánlivě vylétají, se promítá do severovýchodní části souhvězdí Orionu a stoupá nad obzor v průběhu pozdních nočních hodin,“ doporučoval Horálek.
První zmínky o roji Orionid pocházejí z roku 1839, obvykle je lze sledovat mezi 2. říjnem a 7. listopadem. Vrchol neboli období, kdy jich je na obloze nejvíc, zpravidla spadá na období kolem 21. října. Nástup i ústup je však vzhledem k maximu velice pozvolný, takže nelze očekávat nějaký výrazný úbytek pozorování meteorů ani v následujících dnech. Letos astronomové očekávají, že v noci na neděli by mohlo za hodinu prolétnout oblohou kolem dvaceti až třiceti „padajících hvězd“. V minulosti byl tento interval 20–60 výskytů.
Orionidy jsou po Leonidách druhým nejrychlejším rojem. Do atmosféry vlétají rychlostí až 66 kilometrů za sekundu, jejich stopy jsou na nebi vidět i několik minut.
Zdrojem částeček tohoto roje je Halleyova kometa. Ta se k Slunci vrací přibližně každých 76 let a naposledy ji lidé mohli spatřit v roce 1986. Ke Slunci se znovu přiblíží až 28. července 2061.
„Vzhledem k tomu, že dráhy Halleyovy komety a planety Země se vzájemně míjejí téměř o 22 milionů kilometrů, jsou meteoroidy způsobující meteorický roj Orionidy na naší obloze velmi staré. Není zcela známo, jak dlouho trvá, než částice vyvržené z jádra komety vlivem gravitační přitažlivosti planet a tlaku slunečního záření dosáhnou dráhy, která se protíná s dráhou Země. Předpokládá se však, že tento proces trvá staletí až tisíciletí,“ upozorňuje Roman Mikušinec na serveru Astro.cz.
