Tento článek čerpá z textů Karla Pacnera a navazuje na text z 20. července.
Aldrinův boj o první krok
První vkročí na Měsíc Armstrong. Domluvili se na tom Dake Slayton, ředitel Střediska pilotovaných letů Robert Gilruth a jeden ze čtyř vedoucích směn v sále řízení Christopher Kraft. V pozadí tohoto rozhodnutí byla nutnost, aby prvním člověkem byl civilista, jako je Neil, nikoli voják, tedy plukovník Aldrin. Samozřejmě vycházeli i z Armstrongovy skromnosti a oblíbenosti u ostatních. Podle Cernana to byl „nadále ten skromný a přátelský chlapík, jak jsem ho zběžně znal z Purdue…“ Z druhé devítky kandidátů prý svými zkušenostmi a znalostmi čněl jako „spící obr“. Byl málomluvný, každé slovo z něj museli ostatní páčit. Takový člověk těžko podlehne ohňostroji slávy, do něhož se vrátí po měsíční procházce.
Na tiskové konferenci NASA 14. dubna ohlásili toto rozhodnutí veřejnosti. Neil stojící v lunárním modulu vlevo bude mít před sebou otevřený průlez ven, zatímco Aldrina napravo budou blokovat otevřené dveře – zněl jeden z argumentů. Slayton dodal: „Když budeme postupovat podle protokolu, pak podle mého musí velitel vystupovat první.“
Karel Pacner(1936–2021) V době startu Apolla 11 mu bylo 33 let. Napsal přes 26 knih věnovaných kosmonautice, dále publikoval o moderní historii a špionáži. Jeho články pro Technet.cz naleznete zde. |
„Buzz Aldrin začal jako smyslů zbavený všechny přesvědčovat, že právě on se musí stát prvním člověkem na Měsíci,“ vzpomínal Eugene Cernan. „Jednou vrazil i do mé kanceláře ve Středisku pilotovaných kosmických letů jako rozlícený krocan s plnou náručí nákresů, grafů a statistik a dokazoval mi, co jemu samému připadalo úplně jasné – že právě on, pilot lunárního modulu, a nikoli Neil Armstrong, velitel letu Apolla 11, má být tím prvním, kdo sestoupí po žebříku dolů. Vzhledem k tomu, že jsem sdílel kancelář právě s Neilem, který byl ten den pryč na výcviku, Aldrinovy výlevy mi připadaly urážlivé i směšné zároveň. Od prvního okamžiku, kdy vyšlo najevo, že právě Apollo 11 bude mít poprvé za úkol přistát na Měsíci, zahájil Buzz své příznačné úsilí, jen aby se pokusil proklouznout do historie. Avšak na každém kroku se setkával s nasupenými pohledy a bručivými posměšky svých kolegů. Neil tohle nesmyslné vyvádění nějako dobu trpěl, ale nakonec Buzzovi nařídil, aby ze sebe přestal dělat hlupáka. Jak to mohl Neil snášet tak dlouho, zůstává mimo mé chápání.“
Všichni pamětníci se shodují na tom, že Armstrongovi na tom, kdo vykročí první, vůbec nezáleželo – jenom se disciplinovaně podrobil rozkazu.
Posádka Apolla: velitel Neil Armstrong, pilot lunárního modulu Edwin „Buzz“ Aldrin a pilot velitelského modulu Michael Collins
Tento problém rozebíral ve svých memoárech Return to Earth i Aldrin. Upozornil, že k prvnímu výstupu z Gemini do otevřeného vesmíru vykročil Ed White, druhý muž na palubě, zatímco velitel James McDivitt na něj čekal uvnitř. Podle tohoto pravidla měl vstoupit na Měsíc jako první on. „Nakonec jsem se rozčílil, když se šeptandou rozneslo, že Neil udělá první krok po Měsíci proto, že je civilista.“ Aldrin se také oháněl tím, že má doktorát z MIT a stále ho platí letectvo. Dokonce se kvůli tomu vypravil za Neilem. Velitel zůstal klidný a odbyl ho s tím, že toto rozhodnutí nadřízených nechce ovlivňovat.
Jednou večer to Buzz zatelefonoval otci, který byl vysloužilým plukovníkem letectva. Třiasedmdesátiletý Edwin Aldrin se namíchl a řekl, že bude intervenovat za syna u svých kamarádů v Pentagonu. Avšak nic nepořídil.
Buzz Aldrin kvůli tomu zašel i za Georgem Lowem, ředitelem úřadu Apollo v centrále NASA. Avšak ten s ním odmítl o této věci jednat. Týdny spekulací ukončil Low na tiskové konferenci 14. dubna: „Plán počítá s tím, že pan Armstrong bude prvním člověkem, který vstoupí na Měsíc.“
Pro Armstronga bylo v těch týdnech typické, že o tom odmítal s kýmkoli hovořit. Mluvil o tom jenom se členy své rodiny.
Aldrin se snažil ve svých memoárech tuhle aféru potlačit jako nevýznamnou drobnost. Ve skutečnosti začátkem roku 1969 vzrušovala ve Středisku pilotovaných letů v Houstonu všechny lidi. Ovšem o výměně Buzze za jiného, méně kontroverzního astronauta, se neuvažovalo – to by celý projekt zpozdilo.
