„Je pravda, že Mars býval v pohodě. A tím v pohodě myslím, že byl teplý. Před miliardami let měl Mars hustou atmosféru bohatou na uhlík, jezera a oceány tekuté vody a pravděpodobně dokonce i bílé načechrané mraky,“ napsal Sutter článku pro portál Space.com.
„A to bylo v době, kdy naše Slunce bylo menší a slabší, ale občas mnohem intenzivnější než dnes – jinými slovy, naše sluneční soustava je nyní mnohem příznivějším místem pro život než před třemi miliardami let, a přesto Mars je rudý a mrtvý,“ dodal astrofyzik.
Podle Suttera byl Mars odsouzený k záhubě od samého začátku. Je menší než Země, což znamená, že se ochladil mnohem rychleji. Jádro naší planety je stále roztavené a tato rotující polotekutá hmota bohatá na železo ve středu Země napájí naše silné magnetické pole.
„Toto magnetické pole je doslova silové pole schopné zastavit a odklonit sluneční vítr, což je nekonečný proud vysokoenergetických částic tryskajících ze Slunce,“ podotýká Sutter.
Pustošení slunečního větru
Když se Mars ochladil, jeho jádro ztuhlo a jeho magnetické silové pole se vypnulo, čímž byla atmosféra rudé planety vystavena pustošení slunečního větru. Během asi 100 milionů let sluneční vítr odvál marsovskou atmosféru. Když tlak vzduchu poklesl na téměř vakuum, oceány na povrchu se vyvařily a planeta vyschla.
„Zní to tak mučivě: Mars byl kdysi podobný Zemi. A existuje tedy nějaký způsob, jak mu vrátit dřívější slávu?“ pokládá astrofyzik otázku.
Naštěstí – nebo bohužel, v závislosti na úhlu pohledu – máme my lidé podle Suttera se zahříváním planet spoustu zkušeností.
 |
„Staletími emisí uhlíku jsme nechtěně zvýšili povrchovou teplotu Země pomocí jednoduchého skleníkového mechanismu,“ líčí s tím, že vypouštíme množství oxidu uhličitého, který je opravdu dobrý pro propouštění slunečního záření a pro zabránění úniku tepelného záření, takže se na Zemi chová jako obrovská neviditelná deka.
Zvýšené teplo podporuje odpařování oceánů do atmosféry, která tak dostává další krycí vrstvu, čímž se zvyšuje teplota, která odpařuje více vody a víc zahřívá planetu.
Je zapotřebí radikálních skoků v technologii
Když to funguje na Zemi, mohlo by to podle Suttera fungovat i na Marsu. Atmosféra Marsu se zcela vytratila do vesmíru, ale Mars má v polárních čepičkách obrovské zásoby vodního ledu a zmrzlého oxidu uhličitého a některé další se nacházejí těsně pod povrchem po celé planetě.
„Pokud bychom dokázali nějak ohřát polární čepičky, mohlo by to uvolnit dostatek uhlíku do atmosféry, aby se nastartovalo skleníkové oteplování,“ podotýká vědec. „Jediné, co bychom pak mohli dělat, by bylo stáhnout se, sledovat a čekat několik století, než fyzika udělá svou práci a promění Mars na mnohem méně ošklivé místo,“ líčí.
Úspěch. Americká laboratoř přistála na Marsu i s malým vrtulníkem |
Bohužel tento jednoduchý nápad pravděpodobně nebude fungovat. Prvním problémem je podle Suttera vývoj technologie pro zahřátí pólů. Návrhy se pohybovaly od zanášení prachu na póly, aby odrážely méně světla a zahřívaly se, až po vybudování obrovského vesmírného zrcadla, které by na póly zamířilo více světla a tím i tepla.
Všechny nápady však vyžadují radikální skoky v technologii a výrobu ve vesmíru, jež je daleko nad rámec toho, čeho jsme v současné době schopni. „V případě vesmírného zrcadla bychom potřebovali vytěžit asi 200 tisíc tun hliníku ve vesmíru, zatímco v současné době jsme schopni těžby... no, nula tun hliníku ve vesmíru,“ konstatuje astrofyzik.
A pak je tu nešťastné poznání, že na Marsu není tolik CO2, aby spustil ucházející trend oteplování. V současné době má Mars méně než procento tlaku vzduchu, jaký je na Zemi na hladině moře.
Továrny na chlorofluorované uhlovodíky
Pokud byste mohli odpařit každou molekulu CO2 a H2O na Marsu a dostat ji do atmosféry, rudá planeta by měla dvě procenta tlaku vzduchu na Zemi. Potřebovali byste dvakrát tolik atmosféry, abyste zabránili tomu, aby se vám na pokožce nevařil pot, a desetkrát tolik, abyste nepotřebovali tlakový oblek. A to nemluvíme ani o nedostatku kyslíku.
Abychom čelili tomuto nedostatku snadno dostupných skleníkových plynů, existuje několik radikálních návrhů. „Možná bychom mohli mít továrny vypouštějící chlorofluorované uhlovodíky, které jsou opravdu ošklivým skleníkovým plynem,“ přemýšlí Sutter.
První výlet Perseverance po Marsu. Šest a půl metru urazil za 33 minut |
„Nebo bychom mohli přitáhnout nějaké komety bohaté na amoniak z vnější sluneční soustavy. Amoniak je skvělá skleníková vrstva a nakonec se rozpadne na neškodný dusík, který tvoří většinu naší atmosféry,“ dodává.
Za předpokladu, že dokážeme překonat technologické výzvy spojené s těmito návrhy, stále existuje jedna velká překážka: nedostatek magnetického pole. Pokud neochráníme Mars, může každou molekulu, kterou dostaneme do atmosféry, sluneční vítr smést pryč.
„Nebude to snadné. Kreativních řešení je spousta. Možná bychom mohli postavit obrovský elektromagnet ve vesmíru, abychom odvrátili sluneční vítr. Možná bychom mohli opásat Mars supravodičem a dát mu umělou magnetosféru. Přirozeně ani zdaleka nejsme tak sofistikovaní, abychom realizovali jedno z těchto řešení,“ domnívá se Sutter.
Mohli bychom někdy Marsu vytvořit podmínky podobné těm, jaké panují na Zemi, a udělat ho pohostinnějším? „Jistě, je to možné – nestojí nám v cestě žádný základní zákon fyziky,“ líčí Sutter.
