Mars je pustá planeta plná kamení a prachu. Není tu žádná voda, která by mohla tvořit mraky, jak je známe na Zemi. Přesto se tým vědců nyní domnívá, že na Marsu dokázal identifikovat projev blesků, a to díky datům získaných z pojízdné laboratoře Perseverance, která zkoumá rudou planetu od roku 2021.
Vědci závěry stavějí na záznamu z mikrofonů, které jsou součástí kamery SuperCam. Ta již dříve zachytila závany marsovského větru a rychlý tikající zvuk laserových paprsků jednoho z nástrojů vozítka nebo také to, jak zní pohyb marsovského vozítka po rudé planetě.
18. března 2021 |
A právě záznamy z těchto citlivých mikrofonů, které zaznamenají i elektromagnetické rušení, se staly základem pro studii vedenou Baptistem Chidem z Univerzity v Toulouse ve Francii, která byla zveřejněna v časopise Nature.
Vědci analyzovali 28 hodin mikrofonních záznamů pořízených vozítkem v rozmezí dvou marsovských let, přičemž se zaměřili na prašné bouře a vzdušné víry někdy označované jako rarášci.
Právě podobné události v atmosféře umožňují tření částeček prachu o sebe, čímž se generuje elektrický náboj. Toho se nakonec může nahromadit tolik, že se musí uvolnit, a tím nastává výboj.
„Nazval bych to ‚mini-blesk‘, jsou to jevy způsobeny třením drobných prachových zrn, které se o sebe otírají ve vzduchu, čímž generují elektrony a poté uvolňují svůj náboj v podobě elektrických oblouků o délce pouhých několika centimetrů, doprovázených slyšitelnými rázovými vlnami,“ řekl Chide podle agentury Reuters.
Záhada červeného Marsu má možná překvapivého viníka |
Vědci ve studii informovali, že detekovali 55 elektrických výbojů. Šestnáct z nich bylo zaznamenáno během dvou blízkých setkání Perseverance s prachovými rarášky, což jsou malé vzdušné víry.
„Nedetekovali jsme blesk v běžném slova smyslu. Byla to malá jiskra, možná pár milimetrů dlouhá, ne opravdový blesk. Znělo to jako jiskra nebo prásknutí bičem,“ uvedl podle Reuters planetární vědec a spoluautor studie Ralph Lorenz z laboratoře aplikované fyziky Univerzity Johnse Hopkinse v Marylandu.
Jiná studie publikovaná v říjnu popisovala prachové víry na Marsu někdy dosahujících rychlosti téměř 160 km/h. Zjistilo se tak, že tam jsou víry běžným jevem kvůli suchému a prašnému prostředí. Je to dáno i tím, že se prach v atmosféře drží dlouho, protože ho k povrchu planety nic nesrazí, jako to dělá déšť na Zemi.
Vedoucí studie nebyl zjištěním překvapen. Atmosféra Marsu je totiž pro tvorbu podobných úkazů poměrně vhodná, je plná prachu, suchá a turbulentní. „Na pozemských pouštích je generování náboje třením prachu a písku dobře zdokumentováno, ale málokdy vede ke skutečným elektrickým výbojům. Na Marsu je však díky řídké atmosféře oxidu uhličitého tento jev mnohem pravděpodobnější, protože množství náboje potřebné k vytvoření jisker je mnohem nižší než na Zemi,“ uzavírá Chade.
Z jiných analýz vyplývá, že marsovské elektrické výboje nastávají s největší pravděpodobností blízko povrchu, kde je atmosférický tlak nejvyšší.
Jak samotné prachové bouře a víry, tak jimi generované elektrické výboje mohou zkomplikovat vyslání případné posádky na Mars.
Mars se tímto připojuje k Zemi, Saturnu a Jupiteru jako planetám, u nichž je známo, že vykazují atmosférickou elektrickou aktivitu. Ačkoli to zatím nebylo plně potvrzeno, podle vědců mohou tuto vlastnost mít i jiné světy v naší sluneční soustavě, včetně planet Venuše a Uranu a Saturnova měsíce Titanu.
